martinputa.cz

Investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka v podcastu Ve stínu uvádí, že jsem se „zapletl“ do sporu dvou firem v Žandově. Realita je ale jiná. Tady jsou jasná fakta:

Z úplné korespondence k této věci, kterou níže zveřejňuji, musí být každému zcela jasně patrné, že jsem udělal to samé, co v desítkách dalších případů, kdy se na mě obracejí občané nebo firmy s nějakým problémem. Požádal jsem úředníky našeho příslušného krajského odboru, aby prověřili, na kolik jsou informace uvedené v dopise relevantní a případně navrhli kroky vedoucí k nápravě.

V tomto případě se navíc jednalo o problematiku starých ekologických zátěží, které se jako Liberecký kraj věnujeme řadu let a podporujeme jejich odstranění především v lokalitách, kde ohrožují zdroje podzemní vody. Nic víc jsem v této věci neučinil. A ještě pro pořádek dodávám, že pokud by se na mě ve stejné věci obrátila druhá firma sporu, postupoval bych samozřejmě úplně stejně.

1/ Dopis společnosti Sauer Žandov hejtmanovi ze dne 7. 8. 2024
2/ Dopis hejtmana společnosti Sauer Žandov ze dne 10. 9. 2024
3/ Dopis hejtmana České inspekci životního prostředí ze dne 10. 9. 2024
4/ Dopis Inspekce životního prostředí hejtmanovi ze dne 11. 11. 2024

Liberecký hejtman Martin Půta v rozhovoru pro Právo řekl, že ačkoli je z vládního hnutí STAN, nedokáže hájit všechny kroky koaliční vlády. Podle něj by vláda a hlavně ODS měly uznat, že zrušení superhrubé mzdy byla chyba, a víc zdanit vysokopříjmové lidi i firmy.

Oldřich Danda

Už víte, jak vládní konsolidační balíček zasáhne Liberecký kraj i ty ostatní?

Stát nemůže dlouhodobě utrácet víc peněz, než kolik získá na příjmech. Našemu státu se v posledních čtyřech letech vůbec nedaří něco s tím dělat, takže rozumím tomu, že vláda hledá způsob, jak se z toho dostat ven. My teď v krajích zjišťujeme, jaké dopady budou například u národního spolufinancování pro evropské dotace, kde se má ušetřit 25 miliard. Sčítáme to a je evidentní, že některé úspory se budou hledat obtížněji, než si v koalici mysleli. Není mi jasné, jak chtějí zpětně změnit smlouvy u obnovitelných zdrojů, jež stát garantoval firmám nebo fyzickým osobám, které do toho investovaly…

Největší problém pro vás tedy je snížení příspěvku na spolufinancování dotací z evropských fondů?

Je to věc, která nás stejně čekala, a asi ani není zdravé, když je projekt financován z 85 procent z evropských a národních peněz, zatímco jen 15 procent hradí žadatel. Dříve nebo později se dostaneme k tomu, že dotace budou jen 50procentní. To pro mě největší problém není. Z pohledu kraje je problém zásah do daně z nemovitosti. Protože jde o narušení principu. Obecní samosprávy totiž mají daň z nemovitosti jako jediný motivační prvek, jak například podpořit podnikání.

Nevadí, že kraje a obce nezískají nic ze zvýšení daní?

To je vždy stejné. Když za Nečasovy vlády ministr financí Kalousek navyšoval daně, tak se krajům a obcím snížil podíl na sdílených daních. Chápu vládu, že když chce navýšit daně z příjmů a čeká ji kruté politické projednávání, tak nedává smysl, aby část z těch daní nechala obcím a krajům. Mám pro to pochopení, protože samosprávám příjmy po zrušení superhrubé mzdy (hlasy ANO, ODS a SPD) narostly, a tím pádem na tom nejsou nejhůř.

Daří se vám líp než státu?

Určitě, a hlavně proto, že si můžeme půjčit jen peníze, které dokážeme v určitém horizontu zaplatit. Toto vnímání se z hospodaření státu úplně vytratilo. I ty nejvíce zadlužené obce mají plán, jak budou dluhy splácet. Obávám se, že stát má plán jen na to, jak bude splácet úroky z půjček. Státní schodky za poslední tři roky se vymkly uvažování předchozích dvaceti let, kdy deficit nad 100 miliard byl na debatu o pádu vlády. Už při covidu jsme se dostali do čísel, která byla nemyslitelná, a podle mě je to dlouhodobě neudržitelné.

Andrej Babiš ale říká, že nám žádný bankrot nehrozí a že naše zadlužení je v porovnání s EU minimální.

Můžeme populisticky říkat, že pořád na tom nejsme tak špatně jako jiné země. A chápu, že člověku, kterému je více než 65 let, může být úplně jedno, kdo to zaplatí. Zvlášť člověku, jehož děti nemusí v životě řešit, jestli budou muset pracovat. Ale pro normální lidi, kteří se živí a budou v budoucnosti živit prací, to znamená, že dluhy budou platit jejich děti, v horším případě ještě jejich děti.

Řešíte v kraji také úsporná opatření?

Já myslím, že to kraje dělají průběžně a chovají se racionálně. Jen pro ilustraci: v roce 2013, tedy v prvním rozpočtu, u kterého jsem byl, měl Liberecký kraj daňové příjmy zhruba 2,4 miliardy, loni to bylo už 4,8 miliardy, to znamená dvojnásobný příjem, ale naše výdaje nestouply na dvojnásobek. Celou dobu se snažíme provozní výdaje držet v rozumném pásmu, abychom měli na investice. Myslím, že právě investování se obcím a krajům daří významně líp než státu. Samozřejmě jsou výjimky, kdy se před volbami utratí peníze, které se měly utratit až po nich.

Počítáte se snižováním platů krajských zaměstnanců?

Zaměstnanci krajů obecně nepatří k nejlépe placeným ve veřejné správě. Dřív to bylo prestižní zaměstnání s prestižními platy, dneska jsme jako jedni z mnoha, a když vypisujeme výběrová řízení na pozice v úřadu, tak tam nejsou žádné velké fronty zájemců. Škrtat nebudeme, ale máme dohodu, že příští rok bude růst mzdových výdajů nula, takže si budou muset poradit se stejným objemem peněz jako letos.

Vláda je kritizována, jak škrty vysvětluje, jak komunikuje. Vy jste s tím spokojeni?

My jsme se také dozvěděli až z eKLEP (elektronická knihovna vládních dokumentů), co tam ve skutečnosti je. Z telefonátu na ministerstvo financí jsme zjistili, že princip bude stejný jako v minulých případech, kdy rostly daně, že dostaneme o něco méně. Ale já mám jedinou otázku, jestli to na ministerstvu financí umí správně odhadnout. Minule, když se rušila superhrubá mzda, tak to úplně správně neodhadli.

Kritika se soustředí hlavně na ministerstvo financí kvůli špatným odhadům výnosů z daní i obrovskému schodku. Myslíte, že to nezvládají?

U windfall tax byl odhad příliš optimistický, aby zdůvodnili, proč mimořádnou daň zavádějí. Teď se ukazuje, že měli pravdu ti, kteří říkali, že ta daň nebude fungovat, protože korporace se umějí, když dopředu vědí, dobře připravit. Jestli to mělo mít smysl, tak to měli udělat v tom roce zpětně.

Jaký na vás dělá vláda dojem? Jste součástí vládní strany, tak chápu, že je budete bránit.

Jsou věci, které se úplně bránit nedají. Myslím si, že žádná vláda nemůže zahájit debatu tím, že jsme se na něčem domluvili v koaliční radě, máme 108 hlasů, v parlamentu to projde a nazdar. Takto nemůže fungovat žádná debata.

Myslíte si, že tím přispívají k tomu, že se ze Sněmovny stalo víceméně mrtvé těleso?

Jejímu fungování to asi neprospívá. Také setkání s odboráři, se zástupci zaměstnavatelů a zástupci samospráv se dalo odehrát ještě předtím, než se balíček zveřejnil. Určitě by to napomáhalo klidu ve společnosti.Nálada ve společnosti není dobrá, někdy se dá krájet, a odboroví předáci jsou dohnáni k tomu, říkat tvrdá prohlášení, protože vůbec nevědí, jestli s nimi bude vláda jednat a jestli to bude skutečné jednání, nebo jen hra na něj. V balíčku jsou určitě věci, které by stály za úpravu. Říkají to koneckonců i ekonomové z Národní ekonomické rady vlády.

Co je nejvíc mimo?

Jedním ze spouštěčů dnešních problémů bylo zrušení superhrubé mzdy za minulé vlády, které se týkalo spíš vysoce příjmových zaměstnanců. A bez uznání, že to byla chyba, se to nedá dlouhodobě vyřešit. Současné navýšení daně z příjmů fyzických osob má vrátit zpátky do státního rozpočtu 20 miliard po roce 2025, ale zrušením superhrubé mzdy vypadlo 100 miliard.

Měla by vláda přemýšlet o větším zdanění fyzických a právnických osob?

Myslím, že ano. Je to smutné, ale zaměstnanci jsou jediná skupina, kterou stát umí zdanit tak, že z toho nikdo neunikne. Je to kruté, ale je to tak, protože firmy si s tím umí poradit, a hlavně velké korporace si umí pohrát s vnitřním účetnictvím tak, že daně zaplatí v zemích, kde jsou nejnižší. Stát fakticky nejvíc platí zaměstnanci pomocí daně z příjmů a DPH. Podle mě není udržitelné, že korporace se naučily i mentálně žít z toho, že státům platí co možná nejméně. Otázka je ještě širší v tom, že lidi v naší zemi jsou zvyklí na nějaký rozsah veřejných služeb. A debata o tom, že by jich mohlo být méně a mohly by být efektivnější, nám nejde. Pokud rozsah veřejných služeb má být zachován nebo se má snižovat drobně, tak je evidentní, že stát bude muset vybrat víc daní.

Ale toho hlavně ODS, zdá se, není schopna.

Já se trochu bojím, že pochopení rozsahu toho problému nastává až teď. I tvorba balíčku byla hodně ovlivněná předvolebními sliby. Rozumím tomu, že pro ODS bylo složité tam pustit progresivní zdanění, které dlouhodobě odmítá. Ale je to asi jedna z mála cest, jak se k tomu problému postavit.Neříkám, že se úspory nedají hledat. Dají, protože platí obecné pravidlo, že když ředitel nějaké příspěvkovky, starosta, hejtman, ministr není schopen najít pět procent ve svém rozpočtu, tak to jsou výmluvy.

Jak se vám líbí dohoda o migraci, kterou podepsal ministr vnitra a šéf STAN Rakušan?

Já jsem to slyšel od něho a nemám důvod mu nevěřit. Jeho výklad věci je, že jsme se nezavázali k žádným kvótám, že jsme se zavázali k řešení, které musí být evropské, protože migrace tu prostě je. A já jsem rád, že tam nejsou tvrdé kvóty.

Podle opozice je zrada hlavně to, že o dohodě nikdo nevěděl. To vám nevadí?

Takto zásadní věci by měl řešit Evropský parlament, ale často to vyjednává Evropská rada a ministři, protože je složité najít kompromis. Potom se musíme vyrovnat s tím, že tu vzniká demokratický deficit.Je ale podle mě logické, že když je velká uprchlická vlna, tak část Evropy, která tím není zatížená, by měla pomoci té části, která tím zatížená je. Evidentně nejsme schopni řešit příčiny v Africe ani na Ukrajině, tak budeme muset hledat mechanismus, jak situaci řešit v Evropě.

Jak vás v Liberci zasáhla uprchlická vlna z Ukrajiny?

Jsem příjemně překvapen, jak to země zvládla, protože kdyby někdo na začátku řekl, že tady bude víc než 500 tisíc uprchlíků, tak bych i já tvrdil, že se to nedá zvládnout.My ještě ubytováváme asi pět tisíc lidí. Někteří lidé z našeho kraje říkají, že je to strašný průšvih, protože Ukrajinci v Liberci mají tendenci sedět večer na náměstí a povídat si víc než Češi. Ale na to, kolik přišlo lidí, jsme to zvládli. Navíc většina z nich pracuje.Ukrajinský sociální systém je v porovnání s naším nicotný, takže oni chápou, že se musí o sebe sami postarat. Problém je podle mého spíše v tom, že nejsme schopni využít jejich kvalifikace v oborech, ve kterých máme lidí málo.

Myslíte, že je dobře, že se sníží jejich podpora?

Víc než po roce je logické, že se bude podporovat už jen ubytování maminkám dětí, důchodcům a postiženým. V Polsku už to takhle začalo fungovat od 1. března a nestal se žádný velký náraz nebo průšvih.

Když tu vznikala vláda ANO a ČSSD, tak jste navrhoval, aby STAN podpořil vládu Andreje Babiše. Nepřehodnotil jste to?

Na začátku volebního období jsem to říkal. Možná na konci bych už takto rezolutní nebyl, protože ta vláda moc úspěšná nebyla. Připomenu, že to ale bylo v situaci, kdy bylo ve Sněmovně devět stran a vláda se tvořila obtížně.

Hnutí ANO je nejsilnější stranou, ale má malý koaliční potenciál. Byl byste pro to, udělat s ním příští vládu? Třeba v liberecké radě je vaše hnutí Starostové pro Liberecký kraj s ANO.

Protože nám nic jiného nezbylo.

A může to tak dopadnout i s vládou? Když nic jiného nezbude, tak překousnete, že vám ANO nevoní?

Politika je o tom, že voliči rozdají karty a je potřeba se domluvit na funkčním modelu, ve kterém se země posouvá dopředu. Mohu najít spoustu věcí, které se mi na ANO ani trochu nelíbí. Například jízda na tygrovi, kolik si můžeme půjčovat na provoz státu. To je úplně mimo a neodpovědné vůči budoucnosti, ale nemůžeme nejsilnější stranu vytlačovat z debaty. To vede k nefunkčnosti Sněmovny. Jeden z našich poslanců mi říkal, že za rok a půl tohoto volebního období se diskutovalo k návrhu programu stejně dlouho jako za dvě volební období celkově. To je už nesmysl a chápu, že lidi přestávají chápat, co tam předvádí.

Je podle vás v otázce spolupráce s ANO problém v Andreji Babišovi?

Osobně si myslím, že se to vyhrotilo na mnoha úrovních a že to není jen o Babišovi, ale věřím, a ukazuje se to, že možnost vyjednávat s ANO v důležitých kompromisech existuje.

Budete znovu na podzim 2024 kandidovat na hejtmana?

Slíbil jsem svým kolegům, že rozhodnutí padne do konce letošního září.

Máte ambice jít do vyšší politiky?

Dokud se nezmění jednací řád ve Sněmovně, tak nikdy.

Vy se už roky potýkáte s obviněním z korupce. Soud vás už jednou osvobodil, ale nyní to začal projednávat znovu. Jak moc vás to hendikepuje?

V celostátní politice jsem nepoužitelný, protože je to věc, která se vždycky vytáhne, a v regionální politice jsem asi použitelný. Hendikep to je. Je to devět let a osobně to není žádný dobrý pocit.

Jak hendikepují průšvihy mediální i skutečné hnutí STAN?

Nejsme jediná strana, která má problémy. Asi je to přirozená součást existence každého politického subjektu a nás možná hendikepuje víc, jak to řešíme, než to, že takové problémy máme.

Myslíte si, že byl problém, že jste se na začátku tvářili jako etalon ctnosti a morálky a najednou se ukázalo, že máte své máslo na hlavě?

Přispělo to k tomu, že část voličů je víc zklamaná. My jsme vstoupili do politiky a tvářili jsme se jako ti, kteří mají právo kádrovat všechny ostatní, a pak se ukázalo, že máme podobné problémy jako všichni ostatní.

Starostové po sněmovních volbách neuvěřitelně narostli na úkor pirátů a pak se to už jen sypalo: podnikání Věslava Michalika, průšvihy Stanislava Polčáka a Jana Farského, pak Dozimetr. Není těch průšvihů až moc?

Dozimetr je jednoznačně průšvih, o tom není třeba diskutovat. Ale další problémy, například kolem Honzy Farského, jsme podle mého měli ustát. Před volbami od něho mělo jasně zaznít, že chce jet na studijní stáž do USA. Udělal chybu, jako každý udělá někdy chybu, ale neměl ze Sněmovny odstupovat. Je to i naše chyba, že jsme se ho nezastali a poslali jsme mimo Sněmovnu jednoho z nejschopnějších lidí, které máme.

Jak se vám líbilo, když Poláci řekli, že budou důl Turów provozovat do roku 2044?

Říkají to od začátku. Ale teď je to spíš politické než technické prohlášení a souvisí s volbami, které budou v Polsku na podzim, a s tím, že odbory jsou v Polsku 40 let nejsilnější hnutí.Ale na druhou stranu slyšíte, že tam tolik uhlí ani není, a je i otázkou, zda elektřina z uhlí nebude časem tak drahá, že se důl nevyplatí provozovat. Obecně mohu říci, že je to polský důl na polském území, a je na Polsku, zda tam bude dál těžit. Taky se nám nelíbí, když nám sousedi říkají, že mají problémy s Temelínem.

Dovolte otázku: To máte od vaší ženy, která je Polka?

Ne. Ona patří k menšině, která není nadšená z toho, že tam důl je. Ale je potřeba korektně říct, že pokud máme mít normální vztahy se sousedy, tak existuje nějaká hranice, jak hodně máme mluvit do toho, co dělají. Jsou skupiny, které mezivládní dohodu mezi Polskem a Českem kritizují, ale myslím, že v rámci politického vyjednávání a umění možného jsme vyjednali, co jsme mohli.

Liberecký hejtman Martin Půta v MF DNES o vládě a cenách energií.

Petr Kolář
reportér MF DNES

Rozhovor děláme ve čtvrtek (8. 9. 2022), den před schůzkou ministrů pro energetiku EU. Věříte ve smysluplné a účinné celoevropské řešení krize, jak o tom mluví vláda v čele s Petrem Fialou?
Jsem přesvědčen, že když začala stát megawatthodina přes tisíc eur, začal to být problém v celé řadě evropských zemí. Přál bych si, aby celoevropské řešení existovalo. Je třeba oddělit cenu plynu od ceny elektrické energie. Protože jak je nastavena burza, že se to počítá podle poslední závěrné elektrárny, nedává to dohromady velký smysl. Protože jádro i elektřina vyráběná z uhlí mají pořád stejné výrobní náklady. Takže je nemá smysl prodávat za stejné ceny, byť to může vyhovovat spekulantům. Uvidíme. Pevně ale věřím, že všechny vlády usilovně připravují národní řešení, pokud k dohodě na evropské úrovni nedojde.

Premiér Fiala říkal, že národní řešení chystají. Víte, jaké by mělo být?
Nevím. Víceméně z médií zatím vím, že chce vláda založit státního obchodníka, který by měl nakoupit nějaký objem elektrické energie pro veřejný sektor za regulovanou cenu. Protože většina samospráv krajských, obecních a dalších institucí zatím elektřinu na příští rok zajištěnu nemá. Bez tohoto kroku vlády by to znamenalo významné dopady do veřejných rozpočtů.

Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by dočasným nákupčím měla být firma Prisko, jejímž prostřednictvím stát ovládá OKD, než by se věci ujala nově vytvořená firma. Je to dobré řešení?
Asi je technicky jedno, kdo to bude. Myslím, že aby to mohlo být Prisko, bude se muset změnit energetický zákon. Nákupčího je ale třeba najít rychle, stejně tak rychle je nutné nalézt dohodu s výrobci energií v České republice, aby neprodali všechnu kapacitu na příští rok přes burzu a další kontrakty. Aby měl státní obchodník příští rok vůbec co nakupovat. Stihnout se to dá. Věřím, že vláda bude schopna státního obchodníka založit a už teď vyjednává s velkými výrobci energie o nákupu významného balíku, který by veřejný sektor zabezpečil. Pokud by k tomu nedošlo, jsme připraveni nakoupit energie za ceny na trhu. Protože chod veřejných institucí, jako jsou nemocnice, domovy důchodců či školy, zabezpečit musíme. Ale věřím, že to je jen černá hypotéza.

Druhým krokem má být zastropování cen elektřiny. Od poradců premiéra chodí různé informace. Třeba, že strop by měl být 6 až 10 korun za kilowatthodinu. Znáte konkrétní podobu?
Ne. Že se uvažuje o národním zastropování cen, jsem samozřejmě slyšel také. Je to taková trojčlenka. Je v ní třeba spočítat nějakou úroveň nastavení ceny, na kolik to vyjde státní rozpočet a z jakého zdroje se doplní, aby to mohl ustát. V Libereckém kraji už nyní pro některé z našich příspěvkových organizací nakupujeme silovou elektřinu za 6,50 Kč bez DPH, takže si cenu kolem šesti korun dovedu za nynější situace představit jako únosnou. Musí se ale na evropské úrovni udělat vše proto, aby trh začal fungovat a nebyl pro spekulanty.

Česko vyrábí elektřiny nadbytek a prodává ji levně přes lipskou energetickou burzu. Nebylo by namístě prodej omezit ve prospěch firem a obyvatel Česka?
Chápu všechny argumenty, že v ČEZ máme minoritní akcionáře, kterým by se nelíbilo, kdyby stát reguloval prodejní cenu. Na druhé straně zastropování bylo ještě před dvěma týdny téměř sprosté slovo, a když ho někdo z regionů použil, z Prahy se na něj minimálně mračili. Dnes se tedy mluví o něčem, co bylo nedávno nepředstavitelné. Takže myslím, že i řešení, kdy by část energie byla prodávána za nějakou cenu stanovenou Energetickým regulačním úřadem na vnitřním trhu, je myslitelné. Protože všechnu elektřinu, kterou ČEZ a ostatní vyrobí, nelze vyvést ven. Za této mimořádné situace, ve které je celá Evropa, kdy je plyn používán jako další zbraň ve válce na Ukrajině, je potřeba hledat i mimořádná řešení.

Říkáte, že se na vás ještě před dvěma týdny z Prahy mračili. Jako hnutí Sdružení pro Liberecký kraj (SLK) jste už v červnu napsali otevřený dopis premiéru Fialovi, ať s cenami energií něco dělají. Většina koaličních politiků vás tehdy zkritizovala coby neloajální okopávače kotníků. Cítíte zadostiučinění?
Ne. Měl bych ho, kdyby se už v červnu začaly podnikat kroky, které se podnikají teď. Jsme prostě z regionu, který je chudší než podstatná část České republiky. Takže možná i dopady zdražování energií jsme pocítili dřív než bohatší regiony. Červnová výzva premiérovi a lídrům koaličních stran bylo jen upozornění, že se situace začíná vymykat. Pro mě je nepřijatelné, když lidi, kteří celý život pracují, začnou dostávat složenky, nad kterými si nejsou jisti, jak přes zimu ufinancují chod domácnosti. A to se netýká jen nízkopříjmové skupiny obyvatel. Ale i lidé ze střední třídy, kteří třeba v minulosti přešli od velkých dodavatelů elektřiny a plynu k menším, na tom v uplynulých letech možná krátkodobě vydělali pár tisícovek, ale teď dostávají měsíčně desetitisícové zálohy. Jejich dodavatel nakupuje na spotu. Naše výzva jen popisovala jejich situaci a jsem rád, že s tříměsíčním odstupem se ty věci začínají řešit racionálně. Že tehdy byla odezva taková, tak už to v politice chodí.

Před čtrnácti dny jste se podílel na další výzvě – tentokrát Asociace hejtmanů. Kromě jiného jste volali po zastropování cen a státním obchodníkovi s energiemi. První reakce koaličních politiků v čele s premiérem byly, že to není nic nového, ministr průmyslu Síkela se k tomu stavěl spíš odmítavě. O dva dny později uvedené věci začali prosazovat. Co se podle vás stalo?
Je potřeba říct, že v té době se vyšplhaly ceny elektrické energie na burze nad 1 000 eur za megawatthodinu. Myslím, že to bylo pro mnohé lidi, kteří do té doby odmítali věc řešit, jakési prozření. Protože to není o tom, že se to dotkne části domácností, podnikatelů či zaměstnanců. To by mohlo vést ke kolapsu celých průmyslových odvětví. Naše ekonomika je přitom na průmyslu založena. Když tedy regiony na všemožných předsednictvech a výkonných radách říkaly, že to je neudržitelné, začalo to rezonovat ve všech vládních stranách.

Po výzvě hejtmanů to tak ale nebylo. Naopak to chvilku bylo bráno jako podraz vzhledem k tomu, že den předtím představil váš ministr za STAN Jozef Síkela svůj energetický tarif. Jak je vůbec možné, že to chystá řadu týdnů a pak se ukáže, že to absolutně nestačí?
Myslím, že to vychází z podstaty fungování státu. Tarif se připravoval od května. Možná by se dal označit za dostatečný v červnu. Ale protože ho představili na konci srpna, přičemž ceny energií dál stoupaly, tak pan ministr reagoval na minulou situaci. Často je neschopnost reagovat rychle průvodním jevem byrokracie. Bohužel.

Jak je to možné? Síkela je přece váš ministr za STAN…
Já nevím. Slyšel jsem od něj vysvětlení, že úsporný tarif připravoval podle toho, kolik mu na to dal ministr financí Stanjura (z ODS) peněz. Ale nejsem součástí interních debat na vládě, jak se ty věci připravují.

Jako Starostové pro Liberecký kraj jste se STAN v jedné partaji, on je ministr, vy hejtman. Vy se o tom nebavíte?
Svůj názor jsem sděloval od jara. Byl jsem brán jako nositel špatných zpráv. Už v březnu jsem říkal, že evropským zemím nezbyde než zavádět válečné daně, aby ufinancovaly celý problém. Už na našem sněmu jsem říkal, že vláda nakonec bude muset zastropovat ceny. Holt to někdy je tak, že člověk není dostatečně přesvědčivý.

Proč jste to nedokázal vysvětlit ani ve vašem hnutí? To to pánové Rakušan se Síkelou nechápou?
Říkal jsem to od jara. Věřím, že to chápou. Jen nevím, jestli ve vládě měli dostatečnou sílu a razanci, aby to vysvětlili ostatním. Trochu si myslím, že v ODS bylo třeba potřeba, aby promluvil Pavel Blažek jako zástupce nějakého proudu a řekl, že to může skončit kolapsem, aby to pochopila celá řada dalších lidí. Pokud vláda nepřijde s nějakým reálným řešením, mohou přijít větší demonstrace. To, jak mluvil pan premiér o svolavatelích sobotní demonstrace, byl sice chladný popis, nicméně si to na sebe vztáhli i ti, kteří na demonstraci byli, ale nelze je označit za proruské dezinformátory. Přišli proto, že necítili reálné řešení. Je povinnost vlády, aby radikální část společnosti neměla šanci oslovit občany, kteří jsou tam jen proto, že nevědí, co s nimi bude.

Ministr Síkela se pro řadu lidí stal terčem číslo 1. Že je prý neschopný a měl by skončit, říkají i někteří občanští demokraté. Co tomu říkáte? Je to muž na svém místě?
Říkám to samé, co jsem sdělil už před dvěma týdny osobně jemu i Vítu Rakušanovi. Že pokud nebude aktivní ve smyslu komunikace toho, co dělá, a možná i vysvětlování, že jeho návrhy nejsou občas ve vládě vyslyšeny s odkazem na rozpočtovou odpovědnost, tak se nakonec stane obětním beránkem. Což je scénář posledních dvou týdnů. Myslím, že je potřeba říct, že za tohle je odpovědná celá vláda. Zasedá ve sboru, všechny důležité věci se projednávají ve formátu K5 – tedy pětice koaličních lídrů. Nemyslím, že za pomalé rozhodování může jen pan ministr Síkela. Ale samozřejmě, v politice to je o symbolech. Takže je logické, že všichni ostatní členové vlády a další budou ukazovat na konkrétního ministra. Je ale třeba říct, že třeba správa majetkového podílu v ČEZ není v gesci ministra průmyslu, ale ministerstva financí pod vedením Zbyňka Stanjury z ODS.

Říkáte, že je to o symbolech. Tím může být i to, že Síkela jeden den řekne, že úsporný tarif znamená čtyři tisíce do konce roku, a o pár dní později představitelé STAN požadují navýšení na 10 tisíc. Dávají najevo, že to dělá blbě…
On to představil den před výzvou Asociace krajů. Já se s ním o čtyři dny později potkal na předsednictvu STAN, kde zaznělo, že peníze navržené v tarifu na celou topnou sezónu – tedy i na příští rok – vystačí sotva do konce letošního roku. I na předsednictvu zaznělo, že nastavil peníze na tarif tak, aby s tím souhlasilo ministerstvo financí.

Znovu, je Síkela mužem na svém místě? Má být v čele resortu dál?
Jestli se ptáte, zda má pan ministr Síkela moji důvěru, tak pokud budou do konce září skutečně realizovány kroky, o kterých se mluvilo, myslím, že by měl v čele ministerstva pokračovat.

Protiargumentem z kuloárů je, že i kdyby se to nepovedlo, je nemyslitelné, aby byl ministr průmyslu odvolán do konce roku, kdy končí předsednictví EU. Co vy na to?
To už je otázkou na premiéra a na K5. Na druhé straně, pan ministr se věnoval i zajištění věcí okolo LNG terminálu a vyjednávání dohod. Na tom také odpracoval svoje. Ale politika je o symbolech, a když jste ministrem průmyslu a obchodu za situace, ve které jsme, je logické, že hodně lidí bude mluvit o vás, a ne o zbytku vlády.

Zajímavé je i jméno Síkelova neoficiálního šéfporadce – právníka Radka Pokorného. Tedy přítele expremiéra Bohuslava Sobotky a někdejší šedé eminence ČSSD, který ji pomohl přivést mimo Sněmovnu. Jak vnímáte, že přeskočil k hnutí STAN? Nebojíte se, že se bude příběh ČSSD opakovat?
Nemám informace, že by byl hlavním poradcem pana Síkely. Na některé otázky, jestli se s ním radí, jsem slyšel odpověď, že občas. Nevím. Každý z nás se potkává s různými lidmi, kterým z nějakého důvodu věří a chce od nich slyšet názory. To je spíš otázka na pana ministra. Já pana Pokorného neznám, asi jsem ho v životě neviděl.

Promítnou se problémy hnutí STAN v čele s kauzou Dozimetr do výsledků komunálních a senátních voleb? Jak?
Pro hnutí, které velkou část svého politického kapitálu ve volbách do Sněmovny postavilo na tom, že jsme poslední čistí a skauti, je samozřejmě kauza Dozimetr… Kdybych řekl nepříjemnost, je to slabé slovo. Je to velký problém. Myslím, že ho hnutí vyřešilo, jak mělo. Lidé, kteří by mohli být spojováni s tou kauzou, z vedení odešli. Myslím, že v Praze to na výsledky bude mít velký vliv. Uvidíme, jak ve velkých městech, kde se lidé rozhodují podle značek, a ne jmen na kandidátkách. Obecně platí, že čím menší město, tím ten vliv bude menší.

V souvislosti s kauzou Dozimetr se často mluví o konci Víta Rakušana v čele ministerstva vnitra. Občas se hovoří i o větší výměně resortů, což by vám mohlo pomoci vyřešit problém s Jozefem Síkelou. Je něco takového ve hře?
Myslím, že až do konce předsednictví EU nic takového ve hře není. A já tedy nevidím žádný důvod, aby Vít Rakušan odcházel z čela ministerstva vnitra. Myslím, že věci, které se tam odehrály, jsou mediálně nepříjemné. Na druhé straně ale Rakušan dělá vše proto, aby lidé, kteří byli v minulosti mediálně spojováni s jinými politiky, neměli vliv na řízení složek, které by měly být nezávislé a neutrální.

Ing. Hynek Beran¹, Doc. Ing. Lubomír Lízal, PhD, Ing. Jiří Michalík

České vysoké učení technické, Český institut robotiky, informatiky a kybernetiky a Fakulta elektrotechnická, Asociace energetických manažerů, Česká společnost pro energetiku

Motto
V poslední době čím dále více některá veřejná vystoupení politiků i některých novinářů připomínají závazky pionýrů v sedmdesátých letech o šetření energií, solidaritě obyvatel s průmyslem a to vše z důvodu konfliktu na Ukrajině a extrémní ceně zemního plynu. Snahou následujícího textu je poskytnout odbornou orientaci těm zodpovědným.

Energie vzniká v elektrárně nebo v jiném zdroji a ne na burze
Základními obory současné energetiky jsou elektrárenství, plynárenství a teplárenství. Naše soustavy byly budovány jako mezinárodní tranzit plynu s bezpečnými podzemními zásobníky na několik měsíců, robustní síť elektráren a vedení a systémy zásobování teplem (SZT) ve všech větších městech. Nejde o nezávislé systémy, jsou spolu propojeny a jde o jeden národní energetický systém vybudovaný ještě za M. Kubína, jehož charakter se dodnes zásadně nezměnil. Pokud chceme s tímto systémem pracovat, musíme vědět, jak funguje, a nedbat na neznalé řeči politiků ani prodejců komodit za válečné ceny na různých burzách, u nás především německé. Burza totiž není zdrojem jakékoli energie, ale je pouze místem, kde se energie prodává, respektive prodává se právo k určitému množství energie proudícího ve funkční soustavě. Fyzické záruky, že bude energie dodána v dostatečném množství z určitého zdroje, u nás používaná burza PX nemá a je nahrazena miliardovými garancemi na případné spekulativní nákupy.

Nezodpovědná náhrada existující fosilního paliva jiným fosilním palivem dnes rizikovým
Pačesova komise doporučovala navýšení podílu zemního plynu v ČR pouze v situaci, kdy bude Česká republika spolehlivě napojena na mezinárodní sítě plynovodů kvůli nevydíratelnosti ekonomické i geopolitické. Namísto toho máme tři plynovody z Ruska. V této situaci byl až do počátku rusko-ukrajinského konfliktu vyvíjen systematický tlak nahradit domácí fosilní surovinu (uhlí) dovozovou surovinou taktéž fosilní (ruským plynem) a to i v segmentech centrálního topení. Pokud nám budou překupníci a ideologové nadále zakazovat domácí topivo i v době války a nedodávat to dovozové, znamená ro náhradu domácího topiva energetickou chudobou. Obnovitelnými zdroji energie, především fotovoltaiíkou, můžeme cíleně nahradit letní ohřev teplé užitkové vody a také na klimatizaci pro chlazení budov. Obojí má navíc akumulační charakter, takže můžeme solární energii užívat v době slunečního svitu a nepotřebujeme baterie. Solární panely ale nenahradí topení v tuhé zimě, kdy slunce nesvítí. Podrobná bilance není obsahem sdělení, pro zájemce například na www.aem.cz na seminářích „Energetická středa“.

Elektřina a zemní plyn

Elektřina
Elektřiny vyrábíme nadbytek, asi o 20 % více, a kvůli omezené kapacitě vedení jí o moc více jak těch 20 % nemůžeme vyvézt. Vyrábíme ji velmi levně za náklady paliva, elektrárny už máme postavené, navíc domácí uhlí si těžíme doma a u jaderných elektráren máme zásoba paliva na několik let. Jadernou energii vyrábíme zhruba za 25 haléřů na jednu kilowattovou hodinu (kWh) a uhelnou za necelých 50 haléřů. Někdy se k těmto cenám přičítají ještě emisní povolenky, ale jaderné zdroje, které pokrývají polovinu spotřebu naší země, řádné emise CO2 nemají. Jedna jaderná elektrárna vyrobí spolehlivě tolik elektřiny, co spotřebují všechny české rodiny, 15 terawatthodin. Nicméně pro zatížení v průběhu dne část elektřiny z uhelné nebo vodní či přečerpací elektrárny potřebujeme². Jedna česká rodina spotřebuje ročně v průměru o něco méně než 4 tisíce kWh, tedy za výrobní cenu 1000 až 2000 korun ročně (nepočítáme distribuci). Na domácí trh byla víceméně umělými (virtuálními) prostředky dovezena německá burza, a přestože by nebylo možné energii z ČR vyprodat (viz fyzikální omezení exportních kapacit na cca 1/3 produkce), prodává za její ceny především státní společnost na domácím trhu. Z trhu pro přebytky se tak stal cenový monopol či cenový diktát a namísto práva spotřebitele si vybrat vhodného dodavatele za rozumnou cenu má možnost platit ceny německé spotové burzy anebo nesvítit. Tento krátkodobý trh byl původně ustanoven na prodávání přebytků a doplňování nevyrobené energie, například když se náhle změní počasí. Elektřina ve své podstatě není komoditou vhodnou pro denní trh, protože elektrárna ze zálohy mnohdy najíždí déle jak den. Společnost provozující jaderné elektrárny by si navíc takový režiím prodávat ze dne na den nemohla ani dovolit, protože jaderná elektrárna neumí náhle najet na jeden den a její vypínání následující den není bezpečné. I zde vidíme technickou nelogičnost argumentace manažerů naší elektrárenské společnosti a nekompetentní opakování takové argumentace u některých politiků věci neznalých.

Situaci lze v případě krize přirovnat k restauraci nebo závodní jídelně, která má levné suroviny, ale zdražuje lístky na jídlo s výmluvou na to, že je v jiné restauraci v jiné zemi draho. Jídla (elektřiny) je stále nadbytek. Pouze je stále méně lidí, kteří si mohou to jídlo koupit, a začínají nejprve s jídlem šetřit a poté hladovět (energetická chudoba). Na „nasycení“ celého národa (domácnosti) je zapotřebí pouze jedna ze svou jaderných elektráren, avšak státní společnost ČEZ má exportní možnosti pouze na jednu ze dvou, tu druhou nezastaví. Stačí tedy lidem rozdělit za rozumné peníze domácí elektřinu vyrobenou levně v národních elektrárnách a ekonomicky to narovnat. Ty elektrárny patří většinově českému státu a ne zahraniční burze, a jejich produkci je možné při troše rozumné diplomacie vyměnit za jiné nedostatkové komodity a ne si je zdražit a vyprodat.

Evropa nemá jeden trh
Energetická krize v Evropě ukázala na obrovský nedostatek v nastavení pravidel pro mezistátní výměnu elektrické energie spolu s kombinací nastavení pravidel fungování fyzických dodávek na spotovém trhu a trhu s dlouhodobými produkty na burze, což při současné totální krizi výroby v Evropě ve svém důsledku vede k vývozu jakékoliv dostupné volné elektřiny na západ, k navyšování ceny elektřiny o cenu přenosových kapacit a ve svém důsledku prodražování všech dodávek pro konečné odběratele v ČR.

Zemní plyn
Přestože jej doma netěžíme, byla naše soustava postavena velmi velkoryse. V době minulého režimu měla mj. dodávat zemní plyn do Západního Německa a přinášet devizy. Úlohou zásobníků byla krom strategické rezervy především rovnoměrnost těžby, v létě se zemní plyn uskladňoval a v zimě částečně těžil ze zásobníků. Zásobníky na našem území mají kapacitu zhruba třetinu naší roční spotřeby, tedy bychom s úsporami přečkali zimu a za jistých úsporných opatření třeba i půl roku.

Problém:

(a) Zásobníky na našem území patří zahraniční společnosti.

(b) V minulosti byly zásobníky užívány ke spekulacím a nikoli k fyzické optimalizaci, obchodníci si v nich uskladňovali zemní plyn, když byl levný, aby jej pak mohli dráže prodat.

(c) Státní hmotná rezerva je pouhých 300 milionů kubíků z necelých 9 miliard potřebných na rok³, tedy v průměru na necelé dva týdny života České republiky.

(d) V době krize by vnikl konflikt legislativy české, která umožňuje krizové použiti takového plynu v ČR, a německé, která ukládá německým obchodníkům takové zásoby dovézt pro stejný účel do Německa. Podrobný právní rozbor této konfúze není předmětem dokumentu, nicméně tvrzení vlády, že „plné zásobníky“ znamenají dostatek tepla na zimu pro nás, by v takové situaci zasluhovalo podrobnější analýzu a částečné očištění od politického populismu.

Teplo a možná náhrada
Rizika v obou základních komoditách, elektřině a zemním plynu, jsou odlišného typu. U zemního plynu jde o riziko nezabezpečení zdroje, u elektřiny riziko energetické chudoby přes existující levnou nadvýrobu. Technické riziko nedodávky máme pouze za jistých okolností u zemního plynu, u elektřiny jde o riziko energetické chudoby a je způsobeno nezodpovědnou činností politiků při správě státní společnosti, sítí (ČEPS) a státního trhu (OTE) a také nečinnosti regulace při ochraně spotřebitele. Energetický regulační úřad (ERÚ) de facto nevykonává to, co mu česká i evropská legislativa ukládají a co je v jiných zemích Evropy normální. V případě omezení dodávek zemního plynu je v oblasti tepla možné postupovat dvojím způsobem:

(1) Vyměnit s někým, kdo zemní plyn má, například díky pokračujícímu kontraktu s Gazpromem (Německo) za nadprodukci české elektřiny;

(2) Topit v zimě elektřinou, které máme nadbytek, v těch lokalitách, kde nemají jinou náhradní možnost.

Energetická bilance (spotřeba) zemního plynu pro teplo pro domácnosti je srovnatelná s nadvýrobou elektřiny. Kdybychom tedy jednoduše dokázali to, že vyměníme v zimním topení zemní plyn za elektřinu, topíme v pohodě dále. Chod průmyslu a celé společnosti topení elektřinou neřeší, nazamrznutí domácností ano. Zásluhou prozíravosti ČEPS a distributorů proběhla revize větších sítí, ty by takové řešení na většina území republiky unesly, problém je ale především v místních a domovních rozvodech, které nejsou na topení elektřinou většinou stavěny a v mnoha domech jsou také špatně udržované⁴. Museli bychom se tedy v mnoha domácnostech omezit pouze na jednu elektricky vytápěnou místnost a třeba se i střídat sudá a lichá patra v sudou a lichou hodinu, ale situaci bychom s přebytkem náhradní komodity na národní úrovni s nějakými opatřeními ustáli.

V tomto smyslu je opět přehnané zdražování elektřiny trestuhodné, namísto revize domovních rozvodů a případného nákupu olejových radiátorů si budou domácnosti půjčovat na „burzovní“ ceny, takž v takových případech hrozí zvýšená rizika výpadku napájení (pojistek) nebo požáru elektrického zařízení či neadekvátního topidla.

V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.

Poznámka pro současné i budoucí obecní a krajské reprezentace
Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18 anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.

Stav energetického komfortu, energetických úspor a energetické nouze
Pačesova komise zavedla energetickou bezpečnost jako povinnou součást energetické politiky ČR. Rozlišovala mezi stavem komfortu (trhu), stavem krátkodobé nouze (povodeň, vichřice), kdy jde o obnovu ke komfortního stavu a stavem dlouhodobého nedostatku (stav válečný), i ten má různou míru nedostatku. Základní stupnicí je tedy:

(1) Komfortní stav, zdrojů energie je více, než se spotřebuje, dodavatelé spolu soutěží cenou a kvalitou služeb. V této situaci vzniklo v Evropě tržní prostředí.

(2) Stav přídělový („komfort mínus“), společnost má stále dostatek zdrojů na zajištění základních funkcí, ale musí s nimi hospodařit. Příkladem jsou úspory tepla v situaci, kdy by nám dodal Gazprom o 20% méně, anebo provoz naší elektrické soustavy při dlouhodobém výpadku jedné jaderné elektrárny.

(3) Stav nouzový, zde jde o přežití a nutnost zajistit základní životní funkce společnosti a kritickou infrastrukturu. U rodinného domu v elektřině to znamená dodávku pro lednici, žárovku v noci, základní funkce domu, například tlakovou kanalizaci, a komunikační médium, abychom se dozvěděli, co se děje. V případě výpadku tepla pak náhradní zdroj, například kamna na tuh paliva nebo olejový radiátor v jedné místnosti.

ZÁKLADNÍ VÝCHODISKO: Ve stavu energetické nouze jde o přežití a žádný trh se nekoná. Rovněž ve stavu centrálně organizovaných energetických úspor se dostáváme do přídělového hospodářství:

PARADOX: na jedné straně limitujeme teplotu v místnostech a na straně druhé nelimitujeme cenu burzovních překupníků?

Energetická chudoba
Energetická chudoba, jak již bylo řešeno, je dvojího typu:

(1) Energetické komodity není dostatek, teda není možné ji koupit anebo bez státní regulace vznikají „válečné“ ceny („keťasové“).

(2) Energetické komodity je dostatek nebo i nadbytek, ale je tak drahá, že si ji ne každý může v dostatku dovolit.

Z uvedeného je patrné, že příčiny energetické chudoby v ČR jsou v elektřině a v zemním plynu dvojí, a tvrzení vládních činitelů, že jde obecně o „ceny energií“, nejsou relevantní. Na reálné riziko zemního plynu jsou takto nabalovány cenotvorby v elektřině, které nám Evropská unie nepřikazuje⁵.

Bezpečnostní riziko
Válka na Ukrajině je skutečná. Pokud se obáváme jaderného konfliktu, formálně už započal: útok konvenčními zbraněmi na jaderné zařízení je podle mezinárodních norem považován za vyhlášení války jaderné. V takové situaci by se mělo obyvatelstvo, rodiny ale i města a kraje připravovat na možné důsledky pokračující války u sousedů, nikoli nakupovat doma vyrobenou elektřinu za keťasské⁶ ceny: nemocnice budou mít o to méně zdravotního materiálu a rodiny si při takové drahotě nepořídí ani zásobu náhradního paliva pro případ výpadku ruského plynu. Lehkovážná prohlášení politiků v době ohrožení státu vedoucí na jedné straně k bagatelizaci rizika bezpečnosti dodávek zemního plynu (tepla) a obhajoby uměle vyvolané energetické chudoby, které v jiných zemí EU nemají obdoby, jsou trestuhodná, podobně i absence ochrany spotřebitele ze strany ERÚ.

Vystupme z Evropy?
Ne, buďme Evropané a chovejme se v jako jiných zemích, a ne jako malý národ v područí burz a politiků nezodpovědně tolerujících nebo i podporujících zvyšování rizika energetické chudoby. V oblasti elektřiny jsme energetickou velmocí uměle zavádějící energetickou chudobu, které bychom se mohli účinně bránit, jako to dělají v jiných zemích. Česká republika má stále nadprodukci vlastní levné elektřiny a ve srovnání s kupní silou její nejdražší ceny v Evropě. Ochranu spotřebitele nechali naši politici nahradit diktátem zahraniční burzy a zodpovědná autorita (ERÚ) nekoná svojí funkci ochrany spotřebitele. V oblasti zemního plynu jsme jednou z mála malých evropských zemí závislých 100 % na ruském zemním plynu. Česká republika je pak jedinou evropskou zemí, která nemá s nikým dlouhodobý kontrakt na zemní plyn. Pokud je v Evropě druhá takové země, bylo by asi dobré, aby nám naše politická reprezentace ukázala takový vhodný příklad. V opačném případě vyvolává situace reálnou obavu odborníků, že jsme se transformovali do rizikové země okupované ruským plynem dodávaným překupníky bez dlouhodobého kontraktu, která u toho lehkovážně zdražuje a rozprodává levnou domácí elektřinu pro vlastní lidi na německé burze a nechává ji draze nazpět předprodávat vlastním rodinám, nemocnicím a likviduje s tím průmysl. Optimální řešením v takové situaci by přeci bylo dát v tuzemsku elektřinu za přijatelné ceny a nadprodukce elektřiny:

(1) draho prodat na burze;
(2) anebo ji vyměnit se sousedním státem na zásoby ruského plynu;
(3) a v případě nouze ji použit na teplo v zimě.

Z uvedeného vyplývá, že podobně jako není jisté, že můžeme zemní plyn na našem území zodpovědně považovat za strategickou rezervu České republiky, protože je v případě, že patří německým obchodníkům, považována za strategickou rezervu německou, není možno ani v situaci, kdy nevíme, jestli nebudeme potřebovat přebývající elektřinu na topení, ji slibovat s vládními garancemi na spekulativní burzovní operace (finanční futures). Pak bychom dopadli tak, že při použití elektřiny pro krizové vytápění bychom to museli s podporou státu z našich daní spekulantům zaplatit a pak zase přemýšlet, jak je složitě zdanit „válečnou“ daní.

Poznámka k jaderné bezpečnosti
Naše dva zdroje, Dukovany a Temelín, jsou sice postaveny na ruské technologii, ale nikdo z válčících stran, Rusko ani Ukrajina, je neovládají. Situace v Záporoží se tedy u nás v dané situaci opakovat nemůže, avšak na bezpečnost je třeba nadále dbát.

Manažerské shrnutí hlavních nesmyslů
(1) Máme všeobecný nedostatek energie anebo nám hrozí (důvod inflace a zdražování). 
Můžeme mít nedostatek zemního plynu, elektřiny stále budeme mít nadbytek a nelze ji vyvézt.

(2) Elektřinu nám zdražil Putin.
Elektrické soustavy EU a Ruska nejsou galvanicky propojeny, z Ruska elektřinu ani nemůžeme dovézt.
Putin může zdražit pouze zemní plyn, ale z toho u nás vyrábíme elektřiny pouze zanedbatelné množství a bez něj bychom se obešli.

(3) Úsporami topení přečkáme nedodávky zemního plynu.
Kdybychom měli plné zásobníky, přečkáme v pohodě zimu. Problém je, že jsou ty zásobníky pouze na našem území, patří německé společnosti a je v nich zemní plyn patřící obchodníkům, převážně německým. Tedy by taková situace vedla minimálně k mezinárodní arbitráži, ve kterých Česká republika obvykle velké úspěchy nemá.
Státní hmotné rezervy postačí na necelé dva týdny, v zimní topné sezóně zhruba na týden. Pokud uspoříme v zimě 15 procent na vytápění, uspoříme 15 procent zemního plynu, a ne třeba 50 procent nebo více. Úsporami topení ze státních hmotných rezerv prodloužíme topnou sezónu v zimě cca o dva dny.

(4) V zásobnících máme 70 % zemního plynu, takže můžeme ten plyn zestátnit a v zimě si s ním topit.
Viz předchozí bod. Pokud ovšem německá vláda deklaruje, že by nám v takové situaci dala k úhradě pozastavení německé ekonomiky, jde o konfliktní situaci. Lepším řešením je mít vlastní plyn anebo jej měnit za nadprodukci elektřiny.

(5) Prodáváme elektřinu do Německa (na burzu) a pak ji z Německa za násobné ceny kupujeme zpátky.
V podstatě ano, ale většina té elektřiny ve skutečnosti neopustí území státu. Funguje to podobně jako lehké topné oleje s tím, že jde o tuzemskou produkci českých elektráren pro tuzemskou spotřebu přeprodávanou za ty nejdražší německé ceny.

(6) Vysoké ceny a německou burzu nám přikázala Evropská Unie.
Evropská unie pouze určuje tržní uspořádání, tedy oddělení sítí a dodávek, a žádnou burzu ani cenu nám nikdo neurčil. Společnost ČEZ nikdo v Bruselu nenutí prodávat elektřinu nemocnicím na této burze a ani za její ceny.
Kdyby se odběratelé za pomoci státu dohodli na rozumnější ceně, musela by tato společnost s péčí řádného hospodáře prodávat v tuzemsku za ceny přijatelné, protože jinak by to neprodala a nemá to kam dodat.  
Problém je, že namísto ochrany spotřebitelů půjčuje stát nesystémově na burzovní garance na spekulativní obchody⁷ (finanční futures). Pokud se politici ohánějí tržními pravidla evropské energetiky, jde v tomto případě o hrubou deformaci trhu. Na prevenci energetické chudoby v elektřině má toto vliv opačný.

(7) Namísto zemního plynu použijeme obnovitelné zdroje energie.
Díky neprozíravé politice máme sice „solární barony“, ale jsem po deseti letech na polovině evropského průměru ve fotovoltaice, střehách bytových domů jsou kvůli odmítání legislativy EU prázdné a domácí energetická zařízení většinou neumí fungovat samostatně. Způsobeno především nečinností ERÚ v rozporu s energetikami koncepty a podporou EU, letošní zimu to už nedostavíme.

Doporučení pro politiky v obcích a krajích
Rozlišovat mezi elektřinou a zemním plynem, první je v Evropě neobvyklá politika státu při ochraně spotřebitele a správě státní společnosti a pravidel trhu⁸, druhé je nadnárodní riziko.

Napříč politickým spektrem odmítnout politiku zdražování tuzemské elektřiny pro tuzemské spotřebitele. Pokud nemáme jednotný postup, prohlásit takové dění za „nepřijatelné“ a zastat se voličů s tím, že proti takové nepřijatelnosti budeme bojovat, nikoli že v nemocnici zarazíme rentgeny a ve školách nebudeme svítit.

Pokud má obec jakýkoli energetický koncept (kraj má povinnou energetickou koncepci), jsou úspory její součástí v případě rozumného přidělování energie je možné částečně snižovat hodnoty vybrané spotřeby.

Nenechat se vmanipulovat do směšování tolerance k nehoráznému zdražování elektřiny a přípravě na problém s dodávkami zemního plynu. Jsou to dvě technicky odlišné věci, jejich spojováním spekulanti nejčastěji matou obce a kraje „nákupy na burze“.

Rozsáhlejší nedodávky zemního plynu se nadají řešit omezováním teplot v místnostech, protože v takovém případě není čím topit vůbec. Je zodpovědností vlády, aby řekla, jaké má skutečné zásoby, reálné scénáře a bychom se na ně připravili. Snížením teploty v kanceláři to opravdu není.

Přestože odborníci považují politiku nechat zdražovat elektřinu a kompenzovat důsledky (nechat ublížit spotřebiteli bez ochrany a část prostředků refundovat), není schopna ani „rozdělit žebračenky“. Přitom má státní společnosti Operátora trhu (spravován MPO), kde je evidováno každé odběrné místo a jeho odběr, tedy by to šlo velmi snadno. I z toho je zjevné, že jde o mlhavé sliby a nikoli reálný scénář alternativního řešení energetické chudoby.

Opakování z textu: Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18/ anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.

Poděkování
Autoři děkuji za rady a recenzi RNDr. Václavu Cílkovi, CSc, a generálu Miroslavu Štěpánovi

---

¹ Člen odborné pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím“
² Podrobný popis řazení zdrojů v Elektrizační soustavě České republiky není předmětem tohoto textu
³ Zdroj: odborná pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím.“
⁴ V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.
⁵ Názor energetických odborníků a univerzitní veřejnosti je publikován například zde: https://energyhub.eu/cs/articles/613372/zavery-jarni-konference-aem-2022
⁶ Pojem je vysvětlen například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ke%C5%A5asen%C3%AD
⁷ Finanční futures namísto reálných forwardů
⁸ Vyrábíme elektřinu za 1000 až 2000 korun pro jednu rodinu ročně a 20 procent produkce vyvážíme, tak komu chce vláda přidat těch 5000 a vybírat od rodin 20 000? Kde ty peníze skončí, kolik překupníkům na burze a kolik ve státním rozpočtu