Novinky z Facebooku

Včera večer mě zasáhla smutná zpráva. Odešla Hana Maierová, bývalá starostka Turnova a také statutární náměstkyně hejtmana pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. V předchozím volebním období předsedala v krajském zastupitelstvu kulturnímu výboru. Hanku jsem poznal jako pracovitou dámu, která dokázala s výjimečnou vytrvalostí prosazovat a hájit zájmy nejenom Turnova, ale také všech kulturních institucí v našem kraji. Pro Turnov i kraj odvedla spoustu dobré práce. Dva roky mě také jako náměstkyně zastupovala. Hodně mi to dalo - byla klidnou silou, která uměla hledat kompromisy a dohody. V posledních letech Hanka trpělivě snášela všechny zdravotní potíže, které ji potkaly. S úsměvem na tváři. Takovou si Hanu Maierovou budu pamatovat. Bude mi moc chybět. ... Více...Méně...

1 day ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Ještě předtím než v areálu Krajská nemocnice Liberec vyroste Centrum urgentní medicíny, postavíme tam za zhruba 100 milionů korun ještě další pavilon, který bude sloužit k diagnostice nádorových onemocnění. Nové specializované pracoviště, za kterým v současné době musí pacienti dojíždět až do Prahy, Hradce Králové nebo Ústí nad Labem, bude stát na místě bývalého ředitelství nemocnice a mělo by být dokončeno v březnu 2023. K financování stavby budeme chtít využít také evropských dotací z dalšího kola programu REACT-EU. ... Více...Méně...

2 days ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Krásné léto vám všem, ať už si ho užíváte kdekoliv. Příští dva týdny budu nabírat energii a snažit se odpočívat nejenom od pracovních povinností, ale taky od světa sociálních sítí. ... Více...Méně...

2 weeks ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

V pátek skončilo Mistrovství světa v orientačním běhu | 2021 World Orienteering Championships, které se konalo hned na několika místech Liberecký kraj. Rád bych tímto poblahopřál nejen všem medailistům, ale také účastníkům šampionátu z celého světa. Hned pět zlatých medailí získala Tove Alexandersson ze Švédska, dobře se ale vedlo také našim reprezentantům, kteří se dokázali hned několikrát umístit v první desítce. Velké poděkování potom patří řediteli Jan Picek a celému organizačnímu týmu této významné události, která přinesla spoustu skvělých zážitků, a stala se tak nejen skvělou propagací tohoto sportu, ale také krás našeho kraje. ... Více...Méně...

2 weeks ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Prohlášení hejtmana Martina Půty k aktuálnímu dění kolem kauzy polského dolu Turów

Česká republika po měsících a letech neúspěšných jednání podala v únoru na Polsko žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie s cílem dosáhnout obnovení povolování, resp. uvedení povolovacích řízení na prodloužení a rozšíření těžby, do souladu s evropským právem. Součástí žaloby je návrh na předběžné opatření, což otevřelo prostor k novým jednáním nad návrhem mezivládní dohody. Návrh předložený českou stranou jde daleko za rozsah žaloby předložený soudnímu dvoru. Jeho cílem je zaručit dodržování norem a pravidelně toto dodržování kontrolovat.

Někteří lidé rozhodnutí soudu interpretují jako zastavení těžby. Jenže tomu tak není, jde pouze o předběžné opatření. V žalobě se nepíše, že Česká republika chce zastavení těžby v Turówě. Konečné rozhodnutí Evropského soudního dvora bude tedy směřovat k povolovacímu řízení a jednotlivým krokům, které bude muset polská strana učinit, aby vše bylo v souladu se zákony, nebude tedy směřovat k zastavení těžby.

Už od roku 2016 jako krajská samospráva upozorňujeme na problém a usilujeme o uzavření dohody s PGE (těžařská firma vlastnící hnědouhelný důl Turów) o kompenzacích, ze kterých bude financováno vytvoření monitorovací sítě, která bude průběžně měřit hranici hluku, prachového zatížení a dalších emisí na českém území. Zároveň požadujeme vytvoření monitorovací sítě, která bude sledovat stav a pokles terénu v okolí dolu a kontrolovat stav a hladinu podzemních vod. Za zásadní také považuji výstavbu náhradních vodovodů v nejvíce postižených obcích blízko dolu Turów a posílení vodního zdroje Uhelná, který pitnou vodou zásobuje Hrádek nad Nisou.

Po 21. květnu, kdy Soudní dvůr Evropské unie vydal předběžné opatření, se polská vláda a zástupci společnosti PGE poprvé vážně chtěli začít bavit o našich návrzích. Je mi osobně líto, že všechny naše předchozí nabídky k jednání o konkrétních požadavcích nebyly vyslyšeny. Očekával jsem totiž, že jednání budou probíhat už daleko dřív, neboť se tím dalo předejít soudnímu sporu i vyhroceným emocím na obou stranách hranice. Sousedé spolu totiž musí umět mluvit nejen o příjemných věcech, ale také o otázkách, na které mají rozdílné názory.

Chci zcela zásadně odmítnout interpretaci, že spor týkající se dolu Turów je sporem mezi Českem a Polskem, tedy sporem národním. O tuto interpretaci se na obou stranách hranice snaží lidé, kteří z různých důvodů odmítají slyšet argumenty druhé strany. Vnímám obavy polských samospráv ze ztráty několika tisíc pracovních míst a zároveň bych uvítal, kdyby polští kolegové stejně vážně chápali naše oprávněné obavy ze ztráty pitné vody a zhoršení životního prostředí na českém území. Podle mého názoru jsme ve sporu s velkým investorem, společností PGE, která je shodou okolností zároveň většinově vlastněnou státní firmou. Naše úsilí směřuje k tomu, aby i tento investor musel splnit veškeré podmínky při povolovacím řízení a posuzování vlivů na životní prostředí. A to bez ohledu na to, že se dopady nedotýkají Polska, ale České republiky. Jsem přesvědčen, že kdyby situace byla obrácená, jednalo se o důl v Čechách a ztrátu vodu v Polsku, pak by naši polští přátelé podnikali stejné kroky, jako děláme my.

Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo vyjádřit svůj názor, a to v podstatě jakýmkoli legálním způsobem. Od otevřených dopisů až po demonstrace před úřady. Zároveň je ale potřeba říct, že ani blokády hranic na polské straně ze strany odborářů, ani demonstrace před Úřadem vlády ČR nebo krajským úřadem ze strany ekologických aktivistů nemohou vést dlouhodobě k dohodě, kterou v našem regionu tak nutně potřebujeme. V dole Turów se uhlí těží více než 60 let. Nyní poprvé měříme hluk, prašnost i další faktory a jsme schopni prokazovat vlivy dolu Turów na české území. Usilujeme o to, aby takové měření pokračovalo, a to na náklady investora.

Názory některých lidí nebo zájmových skupin, kteří za hlavní cíl považují okamžité zastavení těžby, jsou podle mého názoru v přímém rozporu s tím, že v energetické politice má každý stát právo suverénně se rozhodovat sám. O způsobu a časovém plánu odchodu od využívání uhlí v Polsku musí rozhodnout polská vláda, polský parlament, prostě obyvatelé Polska a jimi volení zástupci. Naším úkolem je hájit zájmy českých obyvatel trváním na dodržování hygienických limitů a na ochraně zdrojů podzemní vody na českém území. S polskými sousedy nemáme společný jen problém těžby, ale také celou řadu dalších témat. Zastávám názor, že uzavření vyvážené dohody na úrovni vlád je nejlepším východiskem z této obtížné situace.

Vyjednaná a českou i polskou vládou schválená dohoda musí garantovat celou řadou věcí, které jsou v zájmu našich obyvatel. Každý, kdo už nějakou takovou dohodu vyjednával tuší, že musí být pro obě strany alespoň malým vítězstvím. Také proto hledání kompromisu podporuji, jsem připraven se jednání účastnit a pracovat na jejím dosažení. Respektuji právo kohokoliv, tedy i aktivistů, vyjadřovat své názory. Zásadně ale nesouhlasím s tím, aby se vydávali za jediný hlas veřejnosti. Liberecký kraj svůj postup už od roku 2016 průběžně konzultuje se starosty a zastupitelstvy všech dotčených obcí Frýdlantska, Chrastavska a Hrádecka a především díky naší společné aktivitě je problematika těžby v Turówě opakovaně tématem jednání mezi Českou republikou a Polskem. Dlouhodobě a účinně tím chráníme zájmy obyvatel Libereckého kraje.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý šestý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

je neděle večer, píšu vám po šestatřicáté a v nouzovém stavu snad úplně naposledy. Ten skončí dnes o půlnoci po 188 dnech a třech prodlužováních, a začne tak pomalý návrat k normálnímu životu. Tedy, pokud nás jako už poněkolikáté během této pandemie, něco nepřekvapí. Od 5. října 2020 je to více než půl roku, během kterého za sebou máme tři vlny s vrcholem na začátku letošního března. Březen byl nejhorší měsíc nejenom podle statistiky nově pozitivní testovaných a z pohledu zátěže nemocnic, ale především v té nejsmutnější statistice. Od začátku pandemie koronaviru zemřelo v našem kraji na tuto nemoc 1 199 lidí. Současná čísla jsou podobná těm ze začátku prosince. K zářijovým číslům, kdy bylo nově pozitivních méně než 100 i v pracovní dny, máme ale ještě daleko – v minulém týdnu jsme byli na dvojnásobku. To je také důvod k velké opatrnosti v dalších týdnech. Plán na postupné rozvolňování je rozumné východisko ze situace, další zhoršení a návrat k přísnějším omezením si asi nikdo z nás nepřeje a pocit vítězství opravdu není na místě.

A také máme dalšího ministra zdravotnictví, čtvrtého od začátku krize, snad to nebude z bláta do louže. Měli bychom si vlastně všichni přát, aby nejnovější výměna byla změnou k lepšímu a prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA dokázal zázrak a změnil přístup celé vlády ke krizi, kterou procházíme. Přál bych si to opravdu moc, a proto se nebudu výrazněji nimrat v prvních ministrových krocích a změnách v ohlášených opatřeních, které provedl na poslední chvíli. Ale už nyní ministr Arenberger čelí kritice za nejasné informování o omezeních, která začnou platit po skončení nouzového stavu. Podle některých právníků jedná nový šéf resortu protiústavně. Bývalý pan ministr Jan Blatný má můj obdiv za to, jak dlouho dokázal trvat na celkem racionálním principu. Ten umožňuje používání jen těch léků, které jsou schválené. Tlak na používání neschválené vakcíny Sputnik nakonec vedl k jeho konci. Teď bude zajímavé sledovat, co vše bude nový ministr ochoten udělat pro to, aby splnil přání pana prezidenta. Jen aby bylo jasno, nemám nic proti dobrovolnému očkování jakoukoliv schválenou vakcínou, nejlépe s možností si vakcínu vybrat.

Od zítřka se začnou děti vracet do škol. Do tříd se vrátí děti z prvního stupně a do mateřských škol předškoláci. Jsem rád, že se nám povedlo přesvědčit ministerstvo školství a děti zdravotníků, sociálních pracovníků a zaměstnanců kritické infrastruktury budou do školek a škol chodit v rámci nařízení ministerstva zdravotnictví. Nejsou tam zatím všechny profese, které mohly posílat svoje děti do školek a škol, ale třeba se jejich výčet povede doplnit. Pochopení ministerských úředníků pro situaci v regionech není úplně největší, ale vlastně je to lepší než jejich původní myšlenka, že si to mají kraje „nějak“ zařídit sami. Pravidelné testování a nošení ochrany dýchacích cest jako podmínka pro výuku ve školách a školách je terčem kritiky od části rodičů. Někteří rodiče posílají ředitelům názory právníků, kteří testování a nošení roušek označují za nezákonné, jiní vyzývají k tomu, aby toto opatření v našem kraji neplatilo.

Každý rodič chce pro svoje dítě jistě jen to nejlepší, také proto vítám možnost pro rodiče být u testu přítomen, nebo zajistit test předem a do školy přijít s potvrzením. Část rodičů nejspíš nechá svoje děti doma, také to je možnost, jak k celé situaci přistoupit. Přál bych si, aby k rozdílným názorům a jejich nositelům i v téhle těžké době panoval respekt. Oboustranně. A aby i odpůrci omezení a opatření chápali, že ředitelé škol mají právní odpovědnost za dodržování platných opatření v rámci stavu pandemické nouze, který nouzový stav nahradí. A že někteří rodiče nechtějí dávat dětí do škol a školek alespoň bez částečného snížení rizika. Koneckonců právě návrat dětí do škol byl jedním ze spouštěcích mechanismů, které vedly loni v září k nárůstu počtu nemocných a k vyhlášení nouzového stavu 5. října 2020.

Chtěl bych vám poděkovat. Za spolupráci a vše, o co se na úrovni vašich obcí a měst staráte. Do nejbližších dní přeji pevné nervy a věřím, že na nouzový stav už budeme jen společně vzpomínat.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý pátý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

při pohledu z okna, kde se venku prohání sníh s větrem a při vědomí, že už druhé svátky jara trávíme bez návštěv našich nejbližších a přátel, si člověk nemůže nevzpomenout na slavnou větu z románu Rozmarné léto, která lehce upravená poměrně přesně vystihuje nejen moje aktuální rozpoložení – „Tento způsob Velikonoc zdá se mi poněkud nešťastným“.

Nezbývá než doufat, že nebude trvat dlouho a brzy se už vyčasí. A to nejen na obloze, ale především s epidemií COVID-19 v naší zemi. Klesající počty nově nakažených tomu nasvědčují, nízká čísla z Velikonoc budou muset ještě ověřit výsledky z úterý a středy. Nezbývá než doufat, že nás v následujících měsících už žádná další covidová vlna nečeká, a můžeme se tak těšit na postupné rozvolňování vládních opatření. Začít by se mělo už od příštího pondělí, kdy skončí nouzový stav, přestane platit zákaz pohybu mezi okresy a do škol a školek by se měly začít vracet první děti. Konečnou podobu návratu dětí do škol projedná zítra Vláda a já budu, stejně jako vy, trochu napjatě očekávat, jaký ten plán bude. Pro ředitele škol a jejich zřizovatele to bude náročný pracovní týden, antigenní testy se začnou do krajů rozvážet zítra a do pátku musí být v jednotlivých školách.

Dobrou zprávou je, že klesá počet pacientů s COVID-19 v nemocnicích v našem kraji, i když mnohem pomaleji, než bychom si všichni přáli. Podíl na tom má i delší doba pobytu pacientů na ventilátorech. Stále tak platí, že máme stále více hospitalizovaných než během prosincové a říjnové vlny v loňském roce. A tak i když je epidemie podle všeho na ústupu, naše nemocnice si ještě zdaleka nemohou dovolit obnovit elektivní péči. Nezbývá než doufat, že příznivý trend poklesu pacientů bude i nadále pokračovat a také nemocnice se pomalu, ale jistě vrátí ke své běžné činnosti. Na termíny operací a vyšetření čeká hodně pacientů, na které se během posledních měsíců nedostalo.

Jak se bude situace v našem kraji a celé zemi dál vyvíjet bude záležet především na nás a našem odpovědném přístupu. A taky na trpělivosti, která mnohým z nás už dochází. Celá koronakrize je nekonečně dlouhá a únavná. To v tom lepším případě. Pro mnoho lidí, kteří přišli během koronakrize o své blízké, také velmi smutná a bolestivá. A rozhodně zapomenout nesmíme ani na ty, které covid připravil o práci nebo roky pečlivě budovanou živnost nebo firmu. Naději nám kromě lepšící se epidemiologické situace přináší také očkování, které by se právě po Velikonocích, kdy očekáváme od státu významně vyšší dodávky vakcín (11 700 dávek týdně), mělo konečně rozběhnout odpovídajícím tempem. Předpokládáme tak, že na všechny zájemce o očkování ve věkové kategorii 70+ přijde řada nejpozději v třetím dubnovém týdnu. Alespoň s první dávkou očkování.

V záplavě covidového zpravodajství by neměly zaniknout ani ostatní informace. Tím spíš, když se jedná o dobré zprávy. Mezi takové určitě patří i ta, že přípravy stavby nového pavilonu Centra urgentní medicíny v areálu Krajské nemocnice Liberec, se posunuly zase o kus dál. KNL má pro projekt platné stavební povolení, pokračuje příprava výběrového řízení a příští rok chceme začít stavět. Liberecký kraj v současné době hledá banku, která by mu pomohla s dofinancováním celého projektu a půjčila 1,3 miliardy korun. I když se jedná o velkou částku, jsem přesvědčeni o tom, že se nepouštíme do nepřiměřeného rizika. Úvěr chceme splatit v letech 2026–2036, a je plánován tak, aby zásadně nezatížil ostatní důležité položky krajského rozpočtu a neomezil sociální služby, školství, kulturu, životní prostředí ani dopravu. Ptáte se, proč jsem takový optimista? S úspěšným splácením podobně vysokého úvěru máme už zkušenost. Když jsme jako Starostové pro Liberecký kraj v roce 2012 poprvé vstoupili do vedení kraje, čekal tam na nás dluh 1,2 miliardy Kč. Během posledních osmi let jsme většinu splatili a zároveň jsme byli schopni investovat do majetku kraje a podporovat celou řadu dalších aktivit v regionu.

Zatímco se splácením vysokého úvěru zkušenosti máme, v případě pandemie COVID-19 před námi zůstává ještě celá řada neznámých. Tak pojďme na samý závěr Velikonoc, svátků naděje, společně věřit a mít naději, že už ty příští Velikonoce společně oslavíme bez omezení a s přáteli a známými.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý čtvrtý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

je Květná neděle a začaly Velikonoce, které prožijeme velice podobně jako ty loňské. S nouzovým stavem a omezeními, bez koledy a návštěv známých a příbuzných. Alespoň kostely jsou na rozdíl od loňského roku trochu otevřené. Co je proti loňskému roku jiné, jsou statistická data. Denní přírůstky nemocných v desítkách a stovkách bylo dávno nahrazeny tisíci případů, nemocných v nemocnicích ubývá jen pomalu a březen roku 2021 bude smutným rekordmanem v počtu zemřelých. Za dobrou zprávu lze určitě označit další pokles nových případů v právě končícím týdnu. Snad tento trend vydrží a umožní v dubnu postupné rozvolňování opatření a konec nouzového stavu 11. dubna.

Když už jsme u toho nouzového stavu, přiznám se, že jsem to nevydržel a na chvíli zapnul přímý přenos z pátečního jednání Sněmovny, kde se celá situace projednávala. Byla to chyba. Některým zákonodárcům by prospěl pěší výlet na pražské Staroměstské náměstí pokryté symbolickými bílými kříži za všechny oběti COVID-19 v naší zemi. Surfování na vlně nálady velké části společnosti se této zemi nevyplatilo už loni v srpnu a září a také před Vánoci.

Dnes si připomínáme také Den učitelů. Za jejich práci za poslední rok jim patří velké poděkování a poklona. Významná většina z nich dělá vše, co je v jejich silách, aby i v podmínkách online výuky dokázali svoje žáky a studenty zaujmout a náhradní vyučování neztrácelo smysl. Poděkování si zasluhují i rodiče a děti samotné, myslím si, že se do školy těší násobně víc než na konci prázdnin. Doma je to dlouhé a při veškeré snaze nemůže online výuka prezenční vyučování a kontakty s vrstevníky nahradit. Provoz škol určených pro péči o děti zdravotníků a pracovníků kritické infrastruktury byl prodloužen do 11. dubna. Od pondělí bude otevřena ještě jedna nová, ve Stráži pod Ralskem. V příštím týdnu se máme dočkat rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o postupném návratu dětí do škol. Ať už to bude 12. nebo 19. dubna, bude to první nutný krok k návratu do normálního života.

Také proto jsme obnovili očkování pro učitele a další zaměstnance škol registrované na základě kódů přidělených řediteli. Umožní nám to navýšené dodávky vakcín v dubnu. Více bude také dodávek vakcíny Pfizer, kterých budeme dostávat 11 700 týdně, a očkovací centra tak budou moci přidělovat více nových termínů. Zároveň jsme v pátek pro očkování u praktických lékařů uvolnili část vakcíny Moderna, protože u nich na očkování v našem kraji čeká více než 18 tisíc lidí a dodávky vakcíny AstraZeneca zatím váznou. Na webu kraje najdete nově seznam praktických lékařů, kteří své pacienty očkují. Je jich většina, ale protože rozhodnutí o zapojení do očkování je dobrovolné, u některých praktiků termín nezískáte, protože očkovat nemohou nebo nechtějí.

V takovém případě musíte využít nabídku jednotlivých očkovacích center. Nejpozději po Velikonocích se ke stávajícím očkovacím centrům přidají další čtyři – v Novém Boru, Tanvaldu, Hrádku nad Nisou a na poliklinice EUC v Liberci. Vzhledem k tomu, že jednotlivá očkovací centra mají různou kapacitu a budou využívat různé vakcíny, připravujeme na webu kraje jednoduchý informační systém s reporty o očkovacích místech, s délkou front, denní kapacitou pro první očkování a používanou vakcínou. Budete se tak moci sami rozhodnout, které očkovací centrum si vyberete.

Podobně srozumitelná bohužel nebyla pravidla povinného antigenního testování na vjezdu do sousedního Německa. V pátek informovalo ministerstvo zahraničí o konci povinnosti antigenních testů pro řidiče kamionů k 28. 3. a doporučilo uzavřít všechna testovací místa na hranicích. V neděli dopoledne se ale cestou policejních koordinátorů zjistilo, že povinnost skončí nejspíš až za deset dní a znovu se o ní bude rozhodovat 31. 3. Takže se dnes provoz již zrušených testovacích míst, která už šest týdnů umožňují řidičům testovat se přímo na hranicích, a brání tak komplikacím v dopravě, znovu obnovoval. Chci poděkovat všem, kteří provoz v Hrádku nad Nisou zajišťují a zvládli i víkendovou změnu podle hesla „Odvolávám, co jsem odvolal“.

Poděkování patří také všem, kteří v posledních čtyřech týdnech vytvořili systém antigenního testování, který pravidelně testuje většinu zaměstnanců ve firmách a na úřadech. Významně také vzrostla kapacita veřejných odběrových center a pro zájemce o antigenní test dnes není problém najít si termín hned druhý den. Nemocnicím to pomohlo soustředit se na rychlé provádění PCR testů, jejichž výsledek je důležitým podkladem pro trasování, kde se naší krajské hygieně také díky pomoci dobrovolníků včetně policistů a hasičů, stále daří trasovat všechny nahlášené kontakty. Poděkování míří samozřejmě i do nemocnic všem, kteří v nich pečují o pacienty a také všem, kteří jim s tím jakýmkoliv způsobem pomáhají. A všem dalším, kteří pomáhají všude tam, kde je potřeba.

Pomalu se blíží návrat k normálnímu životu. Budeme ale potřebovat ještě hodně trpělivosti, než bude COVID-19 jen vzpomínkou na mimořádnou situaci a těžkou dobu, kterou jsme společně zvládli.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý třetí dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení.

V sobotu začalo jaro, alespoň podle astronomického kalendáře a jarní rovnodennost nám přinese delší dny. Počasí je ale zatím spíš zimní a sníh dokonce napadnul i u nás doma, v žitavské nížině. Ale nakonec, jako každý rok, vyhraje jaro a až přijde, snad nás zahřejí i jiné zprávy, než ty o počasí. Dobrou předzvěstí by mohla být aktuální epidemiologická data, která po několika týdnech, kdy trhala jeden rekord za druhým, zaznamenala konečně pokles počtu nově pozitivních případů. Klesl i počet pacientů hospitalizovaných v nemocnicích a nižší jsou také čísla v té nejsmutnější statistice, která sleduje počet zemřelých. Podle statistik to vypadá, že další vrchol epidemie máme za sebou a v mediálním prostředí se hned objevily první úvahy o rozvolňování opatření. Chápu to, omezení platí už skutečně dlouho a všichni toho máme plné zuby.

Podle mého názoru je ale na místě opatrnost. Úplně nejhorší, co by se teď mohlo stát, je rychle rozvolnit a při prvním předpokládaném zhoršení zase všechno uzavřít. Už jsme to za poslední rok zažili několikrát a nikdy to nepřineslo nic dobrého, jen zvětšilo počet naštvaných a zklamaných lidí. Za rozumnější považuji vydržet do Velikonoc a věřit, že k platným opatřením přispěje také počasí a oteplení pomůže snížit počet nových případů pod tisíc denně a sníží se tím i zátěž v nemocnicích. Ty se tak budou moci vrátit k plánované péči a dalším nemocem, které nezmizely, jen se o nich teď, kvůli koronaviru, příliš nemluví a nepíše. Vyvolávání nadějí, které jsou později pravidelně zklamány, je vůbec tím nejhorším způsobem, jak řídit podobnou krizi.

Bohužel se takové nereálné sliby týkají i očkování. Bombastická prohlášení jsou vystřídána poznanou realitou, ke které se ale nikdo odpovědný za původní sliby nehlásí. Naposledy v minulém týdnu, kdy pan premiér Babiš vyhlásil jako cíl do konce března očkovat 100 tisíc dávek vakcíny každý den. Cíl je to skvělý, hodně lidí se těšilo na termíny pro sebe nebo pro své blízké. Jenže to má háček. A nikoli v kapacitě očkovacích center – ta jsou připravena, včetně toho nového v jilemnické sportovní hale. Jejich maximální kapacita je 4 000 dávek denně. Připraveni jsou v našem kraji i praktičtí lékaři, kterých bude očkovat více než 150 a zatím se u nich zaregistrovalo více než 18 tisíc lidí.

Tím, ale dobré zprávy, končí. Háčkem je, že pro příští dva týdny mají očkovací centra v kraji k dispozici celkem 11 700 vakcín Pfizer. Do konce března dorazí ještě asi 3 500 dávek vakcíny Moderna, kterou zatím očkujeme klienty a pracovníky sociálních služeb. Pro praktiky jsme na tento týden dostali 600 vakcíny AstraZeneca a další dodávky jsou nepředvídatelné. Navíc jsme teď ve fázi, kdy se budou hlavně v očkovacích centrech očkovat především druhé dávky vakcín. Proto prosím o trpělivost, větší množství nových termínů pro lidi ve věku nad sedmdesát let bude k dispozici až po Velikonocích. Nedělá mi to radost, ale víc vakcín prostě nemáme. Také proto zatím nebudeme pokračovat v plošném očkování pedagogů ani kritické infrastruktur.

Přednost dostanou lidé ve vyšším věku, kteří jsou tou nejrizikovější kategorií. O to víc nechápu ono veřejné slibování masivního očkování, které v březnu prostě stát nezvládne zařídit. Vše by se mělo snad už konečně zlepšit v dubnu, kdy podle informací Ministerstva zdravotnictví dorazí dvojnásobek vakcíny Pfizer a praktici by měli mít v druhé polovině dubna už k dispozici novou vakcínu od společnosti Johnson & Johnson. Kolik jí bude, ale v tuto chvíli ještě nevíme. Nezbývá než doufat, že se dodávky vakcín snad brzo konečně dostanou na nasmlouvané množství a další milion podaných dávek dokáže Česká republika už zvládnout rychleji než ten první, který ji trval téměř tři měsíce.

Závěrem tohoto dopisu bych vám všem chtěl popřát hodně štěstí, zdraví a trpělivosti, a zároveň poděkovat za pomoc a spolupráci všude tam, kde je to potřeba.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý druhý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

máme za sebou rok od vyhlášení nouzového stavu a platnosti prvních vládních omezení, která měla zabránit šíření COVID-19 v Česku. Asi většina z nás si naivně myslela, že to celé bude záležitost několika málo týdnů, maximálně měsíců. Přiznám se, že dnes bych si parafrázi na oblíbenou hlášku z Pelíšků: „Dávám koronaviru měsíc, maximálně dva,“ křičet z okna netroufl.

První týdny v nouzovém stavu byly ve znamení šoku. Jak mohla ta nová a divná nemoc, o které tehdejší ministr zdravotnictví a mnoho dalších odborníků mluvili jako o obyčejné chřipce, dorazit ze vzdáleného Wu-chanu až k nám a nic ji nezastavilo? Ani zavřené hranice a celá řada omezení a opatření. V březnu a dubnu jsme se kolektivně báli a neuměli si představit, že přijde nějaká další vlna nemoci. První vlnu jsme zvládli a s obavami sledovali vývoj v jiných zemích, tamní plné nemocnice a nárůsty počtu lidí, kteří s nemocí prohráli. Dnes v tomto ukazateli, už na rozdíl od loňského jara, patříme bohužel mezi nejhorší země na světě.

V posledním roce jsme se mýlili mnohokrát. Všichni společně a taky každý z nás. Několikrát převládl kolektivní pocit, že už je TO za námi a volali jsme po rozvolňování, a to jen chvíli před dalším zhoršením situace a nástupem další vlny epidemie v naší zemi. Taky mám za sebou několik chybných rozhodnutí. V září jsem věřil tomu, že se nám podaří udržet středoškoláky ještě alespoň další týden ve školách. Letos v únoru jsem naopak nevěřil tomu, že se situace v zemi ještě významně zhorší. Mýlil jsem se, ale poučil se a zpětně přemýšlel o svých rozhodnutích.

Pátek 12. března byl ve znamení zatím úplně nejvyššího počtu pozitivně testovaných v našem kraji. Další smutný rekord, 968 nových případů COVID-19. Po vývoji v minulém týdnu, který byl ve znamení pomalého poklesu pozitivních testů, to bylo v sobotu ráno nepříjemné překvapení. Velkou část nárůstu lze přičíst zásadnímu navýšení počtu lidí testovaných antigenními testy ve firmách a institucích. A bohužel také stále pokračujícímu výskytu dalších mutací mezi nově nemocnými. Nemocnice jsou naplněné a jen díky vypětí všech zdravotníků a lékařů, a pomoci řady dalších lidí, situaci zvládají. Zaslouží si veliké poděkování, mají za sebou mimořádný a těžký rok.

Na každé krizi jsou ale chvíle, které je dobré mít v paměti a vzpomenout si na ně v těžkých situacích. Připomínat si musíme třeba solidaritu lidí a ochotu pomáhat tam, kde to bylo potřeba. Na velkou českou textilní manufakturu, která díky iniciativě a úsilí žen, dam a dívek, a také mnoha mužů, vyrobila miliony roušek, které chyběly v prvních týdnech. Na úsilí mnoha lidí, kteří vyráběli provizorní ochranné pomůcky, dezinfekci, plicní ventilátory a využili k tomu českou schopnost improvizovat. Na zdravotní sestry, lékaře, záchranáře, pečovatele a sociální pracovníky a všechny lidi, kteří pomáhali a pomáhají v nemocnicích, v domovech pro seniory nebo „jen“ svým sousedům.

Na vojáky, kteří významně posílili schopnost zdravotního systému zvládnout mimořádný stav a posílit schopnost řídit krizi. Na studenty vysokých a středních škol a dobrovolníky. Na učitelky a učitele, kteří se snaží udržet vzdělání na maximálně možné úrovni i v době online výuky. Ale taky na děti, studenty a jejich rodiče, kteří v tomto prostředí zvládli a budou muset zvládnout přijímačky, maturity a další zkoušky. Na lidi, kteří musí chodit do práce, protože prostě nemohou pracovat na home office. Chci také poděkovat všem, kteří na všech úrovních řídí krizi a snaží se na úrovni obcí a měst dohánět to, co na centrální úrovni nefunguje.

Poděkovat chci také všem, kteří jsou trpěliví a vytrvalí při dodržování omezení a opatření. Každého z nás, během toho roku, nejméně jednou něco naštvalo. Každý z nás měl příležitost kroutit hlavou nad nějakým opatřením, jeho dopady anebo vysvětlením. Udělal jsem to mnohokrát. Těm, pro které znamenal poslední rok velké potíže v jejich životech a podnikání, chci vyslovit svou účast. Chápu jejich naštvání a pocit, kdy už nevědí kudy kam. Když občas vidím a čtu o příbězích mnoha lidí, rodin a firem, snažím se nezapomenout na to, že mám vlastně velké štěstí, zatím jsme doma nebyli nemocní a mé práce se krize nedotkla. Mnoho lidí takové štěstí v posledním roce nemělo. Mnoho lidí také přišlo o svoje nejbližší, přátele a známé. Ani na tyhle příběhy nesmíme zapomenout. Vždyť v souvislosti s covidem už u nás zemřelo 23 226 lidí.

Věřím, že budeme mít schopnost se poučit a změnit to, co nefungovalo. Že vyhodnotíme to, proč se z covidového premianta z jara 2020 stala země, která si neví rady sama se sebou a které se trochu bojí už i její sousedé. Snad budeme mít dost odvahy poučit se z vlastních chyb. Rád bych nám všem popřál hodně štěstí, trpělivosti a chci vyslovit naději, že za rok touto dobou, už bude koronakrize jen velká, avšak silná vzpomínka. Zůstaňme i v dalších týdnech co nejvíce lidmi. Lidmi s pochopením pro druhé, kteří mohou mít jiný názor nebo jinou životní situaci, kterou jsme neprožili a možná proto je pro nás nesrozumitelná. Vzájemná ohleduplnost a solidarita jsou vlastnosti, které nikoho nic nestojí, jen si každý z nás musí včas jejich potřebu připomenout.

Děkuji vám za spolupráci a podporu. Vážím si všech názorů, návrhů a námětů na zlepšení a argumentů k přemýšlení, které mi posíláte.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý první dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

je nedělní večer a další z covidových týdnů za námi. V našem kraji máme za sebou další smutný rekord v počtu nově pozitivně testovaných. Nezbývá než doufat, že 3. březen a 867 pozitivních testů už snad v dalších týdnech nebude překonáno. Bohužel stoupají také počty hospitalizovaných v nemocnicích. Na rozdíl od některých jiných krajů jsou zatím naše nemocnice schopny situaci zvládnout a v případě potřeby i v příštích dnech dál navýšit kapacitu akutní i intenzivní péče o pacienty s COVID-19. Proto zatím v nemocnicích v Libereckém kraji nebudeme vyhlašovat stav hromadného postižení osob. Za hlavní přínos tohoto mimořádného kroku, ke kterému vzhledem ke kritickému stavu sáhli v nemocnicích v Pardubickém a Středočeském kraji, považuji důrazné připomenutí toho, v jaké situaci pracují několik posledních měsíců lékaři, zdravotní sestry a další zdravotnický personál. Situace je to mimořádně obtížná a bez jejich enormního nasazení by nikdy zvládat nešla.

Minulý týden jsem také názorně pochopil, kolik máme odborných lékařských společností. Řada z nich mi napsala především proto, aby náš kraj nevyužíval pracovní povinnost, kterou po rozhodnutí vlády využít může. Děkuji naopak těm, kteří se ozvali s nabídkou pomoci, kterou budeme v příštích týdnech v nemocnicích potřebovat. Nebudu to rozvádět. Plošné nařizování povinnosti by stejně nedávalo smysl a budeme se dál spoléhat na pomoc lidí, kteří pomáhat chtějí. Předem za nabídky pomoci děkuji. V této souvislosti zmíním nabídku pomoci od našich přátel ze Saska, kteří nám jménem pana primátora města Žitavy, Thomase Zenkera, nabídli celkem pět lůžek pro intenzivní péči v nemocnicích v Žitavě a Ebersbachu. V této chvíli sice lůžka u sousedů nevyužijeme, ale není špatné vědět, že tady taková možnost je. Díky sousedé!

A když už jsme u nemocnic a všech úkolech, které právě plní, nemohu nezmínit antigenní testování. Jedna z věcí, která fungovala, dostala ránu pod pás minulý čtvrtek, kdy pan vicepremiér Havlíček vyzval v přímém přenosu lidi a firmy, aby svou novou povinnost antigenního testování klidně vyřešili tím, že se přihlásí na test ve volně dostupných testovacích místech. A výsledek se brzy dostavil. V některých odběrových místech už nejsou volné termíny hned na několik příštích měsíců. Tak hlavně, že jsme na tento problém předem upozorňovali. Navyšovat testovací kapacitu v nemocnicích v tuto chvílí nemůžeme, protože očekáváme zvýšený nápad lidí objednaných na PCR testy. Volné termíny na antigenní testování sice ještě jsou, ale je potřeba za nimi cestovat. Zítra na jednání krizového štábu se budeme snažit hledat řešení celé situace. Každopádně ale bude nutné, aby si firmy a další instituce zařídily povinné testování pro své zaměstnance u sebe. Děkuji za pochopení.

Očkování v kraji se po přesunu z nemocnic do očkovacích center mění v dobře fungující stroj, který zvládnul jen v tomto týdnu naočkovat téměř 8 000 lidí. A tak jediné, co nás brzdí, je množství vakcíny, kterou máme k dispozici. Do očkování jsou zapojení také praktičtí lékaři, kteří budou mít pro příští dva týdny k dispozici 3 000 vakcín AstraZeneca, tedy veškeré množství této vakcíny, kterou jsme dostali. Vakcínu Moderna dál využijeme při očkování občanů, kteří žijí v domech s pečovatelskou službou a pracovníků pečovatelských služeb a terénní sociální péče. Už se těším na duben, kdy bude vakcíny více než dvojnásobné množství a taky na dodávky dalších vakcín, které už Evropská léková agentura registrovala. Pokud dojde i na Sputnik, bude podle mého názoru nutné umožnit, aby si lidé mohli svobodně zvolit a vybrat vakcínu, kterou budou chtít.

Závěrem bych chtěl poděkovat vám všem, kteří i v této složité situaci dodržujete všechna opatření a omezení. Podle dnes zveřejněných průzkumů je takových lidí v naší zemi drtivá většina. Opatření jsou nepříjemná a omezují řadu aktivit, které bychom za normálních okolností o víkendu nejspíš plánovali. Mobilita lidí o víkendu viditelně poklesla, což se brzo projeví i v epidemiologické situaci v naší zemi. Společně s očkováním je to bohužel jediná cesta k návratu do normálního stavu.

Jsem přesvědčen o tom, že to společnými silami zvládneme!

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

na zahradě rozkvetly první sněženky a nedělní sluníčko bylo už jarní. Odpočinkový pracovní den na zahradě pro mě byl odměnou nejenom za poslední pracovní týden.

Ten byl ve znamení další diskuse o stavu země uprostřed koronavirové krize, která zasáhla nejenom zdravotnictví, ale zastavila v podstatě celou společnost. Pokud se na situaci podíváme se zkušeností posledního roku, tak nám všem musí být jasné, že něco děláme špatně. Něco musíme dělat významně hůř než většina okolních zemí. Naše současná čísla o nemocných, hospitalizovaných a mrtvých jsou nejhorší v Evropě. Možná jsem snílek, ale čekal bych navzdory předvolební atmosféře snahu lídrů této země domluvit se na společném postupu a mluvit k lidem jasnou a srozumitelnou řečí. Čas na hledání chyb a osob za ně odpovědných bude, až se dostaneme z nejhoršího.

Současnou smutnou situaci můžeme samozřejmě hodit na jiné. Můžeme plamenně mluvit o neschopné vládě, chaotickém řízení zdravotnictví, nelogických vládních opatřeních nebo nedostatku odvahy při omezování skutečných ohnisek epidemie. Také o zrádných hejtmanech, kteří měli řešit krizi bez Babiše a nouzového stavu nebo o imaginárních lidech, kteří nedodržují opatření, a my za ně trpíme. Takhle to házíme na druhé už nějakou dobu a dotáhli jsme to k dalšímu lockdownu. Jenže bez naší aktivní účasti a respektu nejenom k platným opatřením, ale především ke svému okolí, se nezmění nic.

Nová opatření jsou nepříjemná a tvrdá, na tři týdny významně omezí možnost cestování po zemi, především v rámci volného času. Jenže bez omezení počtu sociálních kontaktů se bohužel neobejdeme a čísla posledních dní ukazují, že stávající omezení nejsou dostatečná. Ostatně příběhy o zavřených, ale přesto plných horských střediscích, na černo otevřených hospodách a dalších podobných situacích asi slyšel skoro každý z nás. Vzkaz od sousedů, kteří před námi v podstatě zavřeli hranice, je ale myslím jasný.

Vláda tak zatáhla za záchrannou brzdu, vyhlásila se souhlasem většiny poslanců nový nouzový stav a schválila nová omezení a opatření, včetně významného omezení pohybu. Uvidíme, jestli zpomalíme a podaří se nám šíření nemoci zastavit. Část odborníků otevřeně volá po zastavení továren a další výroby na alespoň krátkou dobu. Vládní opatření místo toho počítají s povinným testováním zaměstnanců ve firmách. Snad to bude fungovat i stačit a k uzavření firem nakonec nebude třeba v dalších týdnech přistoupit.

První týden provozu tří očkovacích center přinesl významné navýšení počtu provedených očkování, které jsme schopni v kraji zajistit. V příštím týdnu se přiblížíme tisíci dávkám každý den. Toto číslo zatím nemůže být vyšší – v příštích týdnech budeme mít k dispozici pro celý kraj 4 680 dávek vakcíny Pfizer, zásobování vakcínami AstraZeneca a Moderna je zatím trochu nepředvídatelné. Moderny dorazilo do skladu krajské nemocnice 1 900 dávek na další dva týdny a AstraZeneca byla v pátek krácena na 1 400 dávek. Vakcínou Moderna budeme ve spolupráci s městy a praktickými lékaři pokračovat v očkování klientů domovů s pečovatelskou službou a také zaměstnanců terénních sociálních služeb, AstraZeneca bude určena pro prioritní očkování pedagogů a vybraných příslušníků integrovaného záchranného systému.

Za rychlejším spuštěním očkování učitelů v minulém týdnu byla právě naše snaha použít vakcínu, která čekala v lednici na úpravy Centrálního rezervačního systému. Dnes už bylo v našem kraji registrováno 3 368 pedagogů a od zítra se spustí registrace seniorů nad 70 let, kterých v kraji žije více než 41 tisíc. Měl by tak skončit stav, kdy jsme v posledních dnech neměli dostatek zájemců o volné termíny v očkovacích centrech. Každý start podobně velké operace, jakou je i očkování proti COVID-19, přináší problémy. Prosím proto všechny o trpělivost, a to nejenom při registraci a rezervaci termínu pro naše blízké.

Chci poděkovat všem ženám a mužům v první linii a také všem, kteří v příštích třech týdnech nemohou zůstat na home office a musí do práce. Buďme prosím ohleduplní a vzpomeňme si na příběhy, které se odehrávají kolem nás a bohužel nemají vždy dobrý konec. Dávejme pozor na sebe a své blízké. Snižovat riziko může v těchto dnech každý z nás.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Dvacátý devátý dopis starostům a starostkám z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

zima se s námi začala v končícím týdnu pomalu loučit a nejspíš se už blíží jaro. Koronavirus ale na rozdíl od zimního počasí neustupuje. Čísla z posledního týdne jsou až příliš podobná těm špatným z loňského října a prosince. Podle některých názorů jsou způsobena tím, že prohráváme souboj s britskou mutací viru, a máme tak proti sobě hned dva soupeře. Blíží se zároveň výročí prvních opatření a omezení. Doba je to dlouhá, delší, než jsme čekali a věřili. Bohužel se začínají naplňovat předpovědi některých epidemiologů, kteří nás loni v létě varovali před přílišným optimismem a nadšením nad koncem nouzového stavu a vítězstvím nad covidem.

Pro mnoho lidí nejsou přijatá opatření spojena jen se zákazem návštěvy kulturních a sportovních akcí a restaurací či setkávání s přáteli. Znamenají pro ně bohužel také omezení jejich podnikání, ničí jejich plány a likvidují dlouhé roky budované živnosti a firmy. Hodně lidí se obává budoucnosti a toho, jak budou platit své hypotéky a živit rodiny. Vládní náhrady a pomoc pomáhají v realitě Česka, ve kterém „bude líp“, jen některým a častokrát pozdě. Děti byly ve škole z posledního roku jen několik málo týdnů a už druhý ročník za sebou bohužel zažije přijímačky, závěrečné zkoušky a maturity v mimořádně složitých podmínkách.

Proto se snažím mít maximální míru pochopení pro všechny, kteří už nechtějí žádná opatření, žádný nouzový stav a přejí si návrat do normálního života, nejlépe hned od zítřka. Rozumím jim a snažím se mít pochopení i pro jejich naštvání a emoce. Mám snahu proto postupně odpovídat na všechny slušné emaily, SMS, zprávy na sociálních sítích a vysvětlit, že i s týdenním odstupem si za hejtmanským podáním žádosti o vyhlášení nového nouzového stavu stojím.

Společný postup krajů minulý víkend zabránil chaotickému rozvolňování a vytvořil rozumný prostor pro hledání řešení situace po 27. 2. 2021. O situaci v zemi ale budou rozhodovat konkrétní opatření a ta by neskončila s koncem nouzového stavu. Za důležité považuji jejich kvalitu, schopnost vysvětlit jejich důležitost a také jejich kultivaci, která odstraní největší nesmysly, diskriminace a nerovnováhy. Jedině tak budou opatření respektována a dodržována ze strany významné části společnosti. Jenže to je odpovědnost vlády a její rozhodování nemůže nikdo a nic nahradit, ani aktivita krajů.

Data o průběhu epidemie COVID-19 se bohužel dál zhoršují, a konec omezení a vládních opatření tak zatím není krokem rozumným a odpovědným. Jsem rád, že si v minulém týdnu byli vládní a opoziční politici konečně schopni sednout k jednomu stolu a domluvit se na znění pandemického zákona. V této složité situaci by taková spolupráce mezi politickými stranami měla být běžná, a ne pouze mimořádným krokem deset minut po dvanácté. Zbývá ještě počkat na projednávání pandemického zákona v Senátu, které ukáže, zda je zákon dobře napsaný a dokáže za určité situace nahradit vyhlášený nouzový stav se zachováním podstatných opatření ministerstva zdravotnictví. Může se totiž stát, že pokud se průběh epidemie nebude lepšit ale zhoršovat, nemusí být stav pandemické nouze dostatečně účinným nástrojem.

Vývoj epidemie COVID-19 v Česku je momentálně nejhorší v Evropě, fakticky uzavřená německá hranice a úvahy polské vlády o omezeních jsou toho jasným důkazem. Chápu proto, že se zatím nechystá žádné další rozvolňování a pro návrat dětí do škol bude nutné zajistit jak pravidelné testování, tak i zahájit co možná nejdřív očkování pedagogů. Postupný návrat dětí do škol teď nejspíš závisí na schopnosti vlády nakoupit vhodné neinvazivní testy a nevyvolat u toho další vládní nebo parlamentní krizi.

Od zítřka se otevírají první očkovací centra v Liberci, Jablonci nad Nisou a České Lípě. Očkování bude pokračovat také v semilské a jilemnické nemocnici. V dalších týdnech se bude navyšovat také počet vakcíny, která do našeho kraje směřuje. Chci poděkovat všem, kteří se do přípravy očkování zapojili, pomohli organizovat vakcinaci v domech pro seniory, domovech s pečovatelskou službou a také v domácnostech nejméně pohyblivých seniorů. Ve spolupráci s praktickými lékaři chceme pokračovat i v dalších týdnech a budeme v závislosti na objemu dostupné vakcíny zvyšovat počet očkovacích center na dalších místech v kraji. Snad se v dubnu dočkáme stavu, kdy začne být očkování zájemců skutečně masivní a začne měnit situaci.

Přeji vám klidný pracovní týden a nám všem, ať máme štěstí na lidi, kteří dodržují pravidla ideálně pěti R. Kromě roušek, od pondělí vlastně už respirátorů, hygieny rukou a dostatečných rozestupů, nezapomínejme prosím především na rozum a respekt k druhým.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Dvacátý osmý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové,

pokud jste aspoň trochu sledovali víkendové dění v naší republice, jistě si dokážete představit, že tentokrát píšu už jen z posledních zbytků sil. Hejtmani a hejtmanky museli narychlo řešit situaci, do které nás dostala vláda, která přišla o většinu ve sněmovně, a ta neschválila prodloužení nouzového stavu po 14. únoru 2021.

Jsem přesvědčen o tom, že za současné epidemiologické situace, kdy jsou uzavřeny tři okresy, Německo fakticky zavřelo svoje hranice a v zemi převládají nové mutace viru, nebyla jiná možnost než požádat vládu o vyhlášení nového nouzového stavu. Je to mimořádný krok, proto jsme naši žádost podmínili změnou nebo úpravou těch opatření, která nám přišla neopodstatněná, nelogická a neobhajitelná.

Je mi jasné, že i tak se náš vstřícný postoj nesetkal s pochopením u některých lidí, kteří toho mají až nad hlavu. Rozumím tomu a zároveň necítím odpovědnost za výsledky, které vláda v rámci krize dosáhla. Ale každý, kdo někdy měl za něco odpovědnost a musel o něčem rozhodovat, dobře ví, že někdy musí udělat i taková rozhodnutí, která nebudou dvakrát populární. A někdy vybíráte ze dvou špatných řešení to méně hrozné. A také je potřeba si říci, že stejně jako povodně, nelze ani současnou koronakrizi vyřešit jen líbivými proklamacemi a populárním nicneděláním.

Něco takového ale zrovna vám, kteří jste každodenně plně zodpovědní za svá města a obce, nemusím dlouze vykládat. Stejně tak, že naše nemocnice jsou už čtvrtý měsíc nepřetržitě plné pacientů a celou situaci zvládají jen díky obrovskému vypětí lékařů, zdravotních sester a všech dalších lidí, kteří jim tam pomáhají. Jsem si ale dobře vědom toho, že koronakrize staví do těžkých životních situací i mnoho dalších lidí v naší společnosti. A i když možná ne tak viditelně jako ty v první linii, psychické, finanční a často i zdravotní dopady jsou obrovské. Proto udělám vše, co bude v mých silách, abychom současné období zvládli bez fatálních následků. Nic takového ale nebude možné, pokud se co možná nejvíc obyvatel v našem kraji nebude dál chovat rozumně. Vím, že velká část veřejnosti je zodpovědná a vlastně žádná nařízení nepotřebuje, protože se chová zodpovědně a rozumně.

Velkou roli v tom sehraje také rychlost, s jakou dokážeme proočkovat co možná největší počet obyvatelstva. Věřím, že se podaří vyřešit problémy s dostatečným počtem vakcín a už brzy bude možné začít očkovat i ve velkokapacitních centrech. A zatímco množství vakcíny ovlivnit nedokážeme, rychlé a dobře organizované zázemí ano, a tak pět těchto center v našem kraji podpoříme částkou 1 milion korun. Pokud všechno půjde tak jak má, měli bychom začít v týdnu od 22. února. V březnu chceme otevřít očkovací místa i na dalších dalších místech, samozřejmě pokud budeme mít dostatek vakcíny.

V této souvislosti bych chtěl poděkovat všem starostům a starostkám, kteří nám aktivně pomáhají v očkování lidí v nejohroženějších skupinách ve svých městech a obcích, v domovech pro seniory a domech s pečovatelskou službou. Fotografie, jak si pro ně osobně vyzvedáváte vakcíny v nemocnicích, jsou toho víc než přesvědčivým důkazem. Pevně věřím, že nakonec budeme mít k dispozici i vakcínu Astra Zeneca, kterou budou umět využít praktičtí lékaři k očkování ve svých ordinacích a v domácnostech imobilních spoluobčanů.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje