Liberecký hejtman Martin Půta v MF DNES o vládě a cenách energií.
Petr Kolář
reportér MF DNES
Rozhovor děláme ve čtvrtek (8. 9. 2022), den před schůzkou ministrů pro energetiku EU. Věříte ve smysluplné a účinné celoevropské řešení krize, jak o tom mluví vláda v čele s Petrem Fialou?
Jsem přesvědčen, že když začala stát megawatthodina přes tisíc eur, začal to být problém v celé řadě evropských zemí. Přál bych si, aby celoevropské řešení existovalo. Je třeba oddělit cenu plynu od ceny elektrické energie. Protože jak je nastavena burza, že se to počítá podle poslední závěrné elektrárny, nedává to dohromady velký smysl. Protože jádro i elektřina vyráběná z uhlí mají pořád stejné výrobní náklady. Takže je nemá smysl prodávat za stejné ceny, byť to může vyhovovat spekulantům. Uvidíme. Pevně ale věřím, že všechny vlády usilovně připravují národní řešení, pokud k dohodě na evropské úrovni nedojde.
Premiér Fiala říkal, že národní řešení chystají. Víte, jaké by mělo být?
Nevím. Víceméně z médií zatím vím, že chce vláda založit státního obchodníka, který by měl nakoupit nějaký objem elektrické energie pro veřejný sektor za regulovanou cenu. Protože většina samospráv krajských, obecních a dalších institucí zatím elektřinu na příští rok zajištěnu nemá. Bez tohoto kroku vlády by to znamenalo významné dopady do veřejných rozpočtů.
Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by dočasným nákupčím měla být firma Prisko, jejímž prostřednictvím stát ovládá OKD, než by se věci ujala nově vytvořená firma. Je to dobré řešení?
Asi je technicky jedno, kdo to bude. Myslím, že aby to mohlo být Prisko, bude se muset změnit energetický zákon. Nákupčího je ale třeba najít rychle, stejně tak rychle je nutné nalézt dohodu s výrobci energií v České republice, aby neprodali všechnu kapacitu na příští rok přes burzu a další kontrakty. Aby měl státní obchodník příští rok vůbec co nakupovat. Stihnout se to dá. Věřím, že vláda bude schopna státního obchodníka založit a už teď vyjednává s velkými výrobci energie o nákupu významného balíku, který by veřejný sektor zabezpečil. Pokud by k tomu nedošlo, jsme připraveni nakoupit energie za ceny na trhu. Protože chod veřejných institucí, jako jsou nemocnice, domovy důchodců či školy, zabezpečit musíme. Ale věřím, že to je jen černá hypotéza.
Druhým krokem má být zastropování cen elektřiny. Od poradců premiéra chodí různé informace. Třeba, že strop by měl být 6 až 10 korun za kilowatthodinu. Znáte konkrétní podobu?
Ne. Že se uvažuje o národním zastropování cen, jsem samozřejmě slyšel také. Je to taková trojčlenka. Je v ní třeba spočítat nějakou úroveň nastavení ceny, na kolik to vyjde státní rozpočet a z jakého zdroje se doplní, aby to mohl ustát. V Libereckém kraji už nyní pro některé z našich příspěvkových organizací nakupujeme silovou elektřinu za 6,50 Kč bez DPH, takže si cenu kolem šesti korun dovedu za nynější situace představit jako únosnou. Musí se ale na evropské úrovni udělat vše proto, aby trh začal fungovat a nebyl pro spekulanty.
Česko vyrábí elektřiny nadbytek a prodává ji levně přes lipskou energetickou burzu. Nebylo by namístě prodej omezit ve prospěch firem a obyvatel Česka?
Chápu všechny argumenty, že v ČEZ máme minoritní akcionáře, kterým by se nelíbilo, kdyby stát reguloval prodejní cenu. Na druhé straně zastropování bylo ještě před dvěma týdny téměř sprosté slovo, a když ho někdo z regionů použil, z Prahy se na něj minimálně mračili. Dnes se tedy mluví o něčem, co bylo nedávno nepředstavitelné. Takže myslím, že i řešení, kdy by část energie byla prodávána za nějakou cenu stanovenou Energetickým regulačním úřadem na vnitřním trhu, je myslitelné. Protože všechnu elektřinu, kterou ČEZ a ostatní vyrobí, nelze vyvést ven. Za této mimořádné situace, ve které je celá Evropa, kdy je plyn používán jako další zbraň ve válce na Ukrajině, je potřeba hledat i mimořádná řešení.
Říkáte, že se na vás ještě před dvěma týdny z Prahy mračili. Jako hnutí Sdružení pro Liberecký kraj (SLK) jste už v červnu napsali otevřený dopis premiéru Fialovi, ať s cenami energií něco dělají. Většina koaličních politiků vás tehdy zkritizovala coby neloajální okopávače kotníků. Cítíte zadostiučinění?
Ne. Měl bych ho, kdyby se už v červnu začaly podnikat kroky, které se podnikají teď. Jsme prostě z regionu, který je chudší než podstatná část České republiky. Takže možná i dopady zdražování energií jsme pocítili dřív než bohatší regiony. Červnová výzva premiérovi a lídrům koaličních stran bylo jen upozornění, že se situace začíná vymykat. Pro mě je nepřijatelné, když lidi, kteří celý život pracují, začnou dostávat složenky, nad kterými si nejsou jisti, jak přes zimu ufinancují chod domácnosti. A to se netýká jen nízkopříjmové skupiny obyvatel. Ale i lidé ze střední třídy, kteří třeba v minulosti přešli od velkých dodavatelů elektřiny a plynu k menším, na tom v uplynulých letech možná krátkodobě vydělali pár tisícovek, ale teď dostávají měsíčně desetitisícové zálohy. Jejich dodavatel nakupuje na spotu. Naše výzva jen popisovala jejich situaci a jsem rád, že s tříměsíčním odstupem se ty věci začínají řešit racionálně. Že tehdy byla odezva taková, tak už to v politice chodí.
Před čtrnácti dny jste se podílel na další výzvě – tentokrát Asociace hejtmanů. Kromě jiného jste volali po zastropování cen a státním obchodníkovi s energiemi. První reakce koaličních politiků v čele s premiérem byly, že to není nic nového, ministr průmyslu Síkela se k tomu stavěl spíš odmítavě. O dva dny později uvedené věci začali prosazovat. Co se podle vás stalo?
Je potřeba říct, že v té době se vyšplhaly ceny elektrické energie na burze nad 1 000 eur za megawatthodinu. Myslím, že to bylo pro mnohé lidi, kteří do té doby odmítali věc řešit, jakési prozření. Protože to není o tom, že se to dotkne části domácností, podnikatelů či zaměstnanců. To by mohlo vést ke kolapsu celých průmyslových odvětví. Naše ekonomika je přitom na průmyslu založena. Když tedy regiony na všemožných předsednictvech a výkonných radách říkaly, že to je neudržitelné, začalo to rezonovat ve všech vládních stranách.
Po výzvě hejtmanů to tak ale nebylo. Naopak to chvilku bylo bráno jako podraz vzhledem k tomu, že den předtím představil váš ministr za STAN Jozef Síkela svůj energetický tarif. Jak je vůbec možné, že to chystá řadu týdnů a pak se ukáže, že to absolutně nestačí?
Myslím, že to vychází z podstaty fungování státu. Tarif se připravoval od května. Možná by se dal označit za dostatečný v červnu. Ale protože ho představili na konci srpna, přičemž ceny energií dál stoupaly, tak pan ministr reagoval na minulou situaci. Často je neschopnost reagovat rychle průvodním jevem byrokracie. Bohužel.
Jak je to možné? Síkela je přece váš ministr za STAN…
Já nevím. Slyšel jsem od něj vysvětlení, že úsporný tarif připravoval podle toho, kolik mu na to dal ministr financí Stanjura (z ODS) peněz. Ale nejsem součástí interních debat na vládě, jak se ty věci připravují.
Jako Starostové pro Liberecký kraj jste se STAN v jedné partaji, on je ministr, vy hejtman. Vy se o tom nebavíte?
Svůj názor jsem sděloval od jara. Byl jsem brán jako nositel špatných zpráv. Už v březnu jsem říkal, že evropským zemím nezbyde než zavádět válečné daně, aby ufinancovaly celý problém. Už na našem sněmu jsem říkal, že vláda nakonec bude muset zastropovat ceny. Holt to někdy je tak, že člověk není dostatečně přesvědčivý.
Proč jste to nedokázal vysvětlit ani ve vašem hnutí? To to pánové Rakušan se Síkelou nechápou?
Říkal jsem to od jara. Věřím, že to chápou. Jen nevím, jestli ve vládě měli dostatečnou sílu a razanci, aby to vysvětlili ostatním. Trochu si myslím, že v ODS bylo třeba potřeba, aby promluvil Pavel Blažek jako zástupce nějakého proudu a řekl, že to může skončit kolapsem, aby to pochopila celá řada dalších lidí. Pokud vláda nepřijde s nějakým reálným řešením, mohou přijít větší demonstrace. To, jak mluvil pan premiér o svolavatelích sobotní demonstrace, byl sice chladný popis, nicméně si to na sebe vztáhli i ti, kteří na demonstraci byli, ale nelze je označit za proruské dezinformátory. Přišli proto, že necítili reálné řešení. Je povinnost vlády, aby radikální část společnosti neměla šanci oslovit občany, kteří jsou tam jen proto, že nevědí, co s nimi bude.
Ministr Síkela se pro řadu lidí stal terčem číslo 1. Že je prý neschopný a měl by skončit, říkají i někteří občanští demokraté. Co tomu říkáte? Je to muž na svém místě?
Říkám to samé, co jsem sdělil už před dvěma týdny osobně jemu i Vítu Rakušanovi. Že pokud nebude aktivní ve smyslu komunikace toho, co dělá, a možná i vysvětlování, že jeho návrhy nejsou občas ve vládě vyslyšeny s odkazem na rozpočtovou odpovědnost, tak se nakonec stane obětním beránkem. Což je scénář posledních dvou týdnů. Myslím, že je potřeba říct, že za tohle je odpovědná celá vláda. Zasedá ve sboru, všechny důležité věci se projednávají ve formátu K5 – tedy pětice koaličních lídrů. Nemyslím, že za pomalé rozhodování může jen pan ministr Síkela. Ale samozřejmě, v politice to je o symbolech. Takže je logické, že všichni ostatní členové vlády a další budou ukazovat na konkrétního ministra. Je ale třeba říct, že třeba správa majetkového podílu v ČEZ není v gesci ministra průmyslu, ale ministerstva financí pod vedením Zbyňka Stanjury z ODS.
Říkáte, že je to o symbolech. Tím může být i to, že Síkela jeden den řekne, že úsporný tarif znamená čtyři tisíce do konce roku, a o pár dní později představitelé STAN požadují navýšení na 10 tisíc. Dávají najevo, že to dělá blbě…
On to představil den před výzvou Asociace krajů. Já se s ním o čtyři dny později potkal na předsednictvu STAN, kde zaznělo, že peníze navržené v tarifu na celou topnou sezónu – tedy i na příští rok – vystačí sotva do konce letošního roku. I na předsednictvu zaznělo, že nastavil peníze na tarif tak, aby s tím souhlasilo ministerstvo financí.
Znovu, je Síkela mužem na svém místě? Má být v čele resortu dál?
Jestli se ptáte, zda má pan ministr Síkela moji důvěru, tak pokud budou do konce září skutečně realizovány kroky, o kterých se mluvilo, myslím, že by měl v čele ministerstva pokračovat.
Protiargumentem z kuloárů je, že i kdyby se to nepovedlo, je nemyslitelné, aby byl ministr průmyslu odvolán do konce roku, kdy končí předsednictví EU. Co vy na to?
To už je otázkou na premiéra a na K5. Na druhé straně, pan ministr se věnoval i zajištění věcí okolo LNG terminálu a vyjednávání dohod. Na tom také odpracoval svoje. Ale politika je o symbolech, a když jste ministrem průmyslu a obchodu za situace, ve které jsme, je logické, že hodně lidí bude mluvit o vás, a ne o zbytku vlády.
Zajímavé je i jméno Síkelova neoficiálního šéfporadce – právníka Radka Pokorného. Tedy přítele expremiéra Bohuslava Sobotky a někdejší šedé eminence ČSSD, který ji pomohl přivést mimo Sněmovnu. Jak vnímáte, že přeskočil k hnutí STAN? Nebojíte se, že se bude příběh ČSSD opakovat?
Nemám informace, že by byl hlavním poradcem pana Síkely. Na některé otázky, jestli se s ním radí, jsem slyšel odpověď, že občas. Nevím. Každý z nás se potkává s různými lidmi, kterým z nějakého důvodu věří a chce od nich slyšet názory. To je spíš otázka na pana ministra. Já pana Pokorného neznám, asi jsem ho v životě neviděl.
Promítnou se problémy hnutí STAN v čele s kauzou Dozimetr do výsledků komunálních a senátních voleb? Jak?
Pro hnutí, které velkou část svého politického kapitálu ve volbách do Sněmovny postavilo na tom, že jsme poslední čistí a skauti, je samozřejmě kauza Dozimetr… Kdybych řekl nepříjemnost, je to slabé slovo. Je to velký problém. Myslím, že ho hnutí vyřešilo, jak mělo. Lidé, kteří by mohli být spojováni s tou kauzou, z vedení odešli. Myslím, že v Praze to na výsledky bude mít velký vliv. Uvidíme, jak ve velkých městech, kde se lidé rozhodují podle značek, a ne jmen na kandidátkách. Obecně platí, že čím menší město, tím ten vliv bude menší.
V souvislosti s kauzou Dozimetr se často mluví o konci Víta Rakušana v čele ministerstva vnitra. Občas se hovoří i o větší výměně resortů, což by vám mohlo pomoci vyřešit problém s Jozefem Síkelou. Je něco takového ve hře?
Myslím, že až do konce předsednictví EU nic takového ve hře není. A já tedy nevidím žádný důvod, aby Vít Rakušan odcházel z čela ministerstva vnitra. Myslím, že věci, které se tam odehrály, jsou mediálně nepříjemné. Na druhé straně ale Rakušan dělá vše proto, aby lidé, kteří byli v minulosti mediálně spojováni s jinými politiky, neměli vliv na řízení složek, které by měly být nezávislé a neutrální.
Ing. Hynek Beran1, Doc. Ing. Lubomír Lízal, PhD, Ing. Jiří Michalík
České vysoké učení technické, Český institut robotiky, informatiky a kybernetiky a Fakulta elektrotechnická, Asociace energetických manažerů, Česká společnost pro energetiku
Motto
V poslední době čím dále více některá veřejná vystoupení politiků i některých novinářů připomínají závazky pionýrů v sedmdesátých letech o šetření energií, solidaritě obyvatel s průmyslem a to vše z důvodu konfliktu na Ukrajině a extrémní ceně zemního plynu. Snahou následujícího textu je poskytnout odbornou orientaci těm zodpovědným.
Energie vzniká v elektrárně nebo v jiném zdroji a ne na burze
Základními obory současné energetiky jsou elektrárenství, plynárenství a teplárenství. Naše soustavy byly budovány jako mezinárodní tranzit plynu s bezpečnými podzemními zásobníky na několik měsíců, robustní síť elektráren a vedení a systémy zásobování teplem (SZT) ve všech větších městech. Nejde o nezávislé systémy, jsou spolu propojeny a jde o jeden národní energetický systém vybudovaný ještě za M. Kubína, jehož charakter se dodnes zásadně nezměnil. Pokud chceme s tímto systémem pracovat, musíme vědět, jak funguje, a nedbat na neznalé řeči politiků ani prodejců komodit za válečné ceny na různých burzách, u nás především německé. Burza totiž není zdrojem jakékoli energie, ale je pouze místem, kde se energie prodává, respektive prodává se právo k určitému množství energie proudícího ve funkční soustavě. Fyzické záruky, že bude energie dodána v dostatečném množství z určitého zdroje, u nás používaná burza PX nemá a je nahrazena miliardovými garancemi na případné spekulativní nákupy.
Nezodpovědná náhrada existující fosilního paliva jiným fosilním palivem dnes rizikovým
Pačesova komise doporučovala navýšení podílu zemního plynu v ČR pouze v situaci, kdy bude Česká republika spolehlivě napojena na mezinárodní sítě plynovodů kvůli nevydíratelnosti ekonomické i geopolitické. Namísto toho máme tři plynovody z Ruska. V této situaci byl až do počátku rusko-ukrajinského konfliktu vyvíjen systematický tlak nahradit domácí fosilní surovinu (uhlí) dovozovou surovinou taktéž fosilní (ruským plynem) a to i v segmentech centrálního topení. Pokud nám budou překupníci a ideologové nadále zakazovat domácí topivo i v době války a nedodávat to dovozové, znamená ro náhradu domácího topiva energetickou chudobou. Obnovitelnými zdroji energie, především fotovoltaiíkou, můžeme cíleně nahradit letní ohřev teplé užitkové vody a také na klimatizaci pro chlazení budov. Obojí má navíc akumulační charakter, takže můžeme solární energii užívat v době slunečního svitu a nepotřebujeme baterie. Solární panely ale nenahradí topení v tuhé zimě, kdy slunce nesvítí. Podrobná bilance není obsahem sdělení, pro zájemce například na www.aem.cz na seminářích „Energetická středa“.
Elektřina a zemní plyn
Elektřina
Elektřiny vyrábíme nadbytek, asi o 20 % více, a kvůli omezené kapacitě vedení jí o moc více jak těch 20 % nemůžeme vyvézt. Vyrábíme ji velmi levně za náklady paliva, elektrárny už máme postavené, navíc domácí uhlí si těžíme doma a u jaderných elektráren máme zásoba paliva na několik let. Jadernou energii vyrábíme zhruba za 25 haléřů na jednu kilowattovou hodinu (kWh) a uhelnou za necelých 50 haléřů. Někdy se k těmto cenám přičítají ještě emisní povolenky, ale jaderné zdroje, které pokrývají polovinu spotřebu naší země, řádné emise CO2 nemají. Jedna jaderná elektrárna vyrobí spolehlivě tolik elektřiny, co spotřebují všechny české rodiny, 15 terawatthodin. Nicméně pro zatížení v průběhu dne část elektřiny z uhelné nebo vodní či přečerpací elektrárny potřebujeme2. Jedna česká rodina spotřebuje ročně v průměru o něco méně než 4 tisíce kWh, tedy za výrobní cenu 1000 až 2000 korun ročně (nepočítáme distribuci). Na domácí trh byla víceméně umělými (virtuálními) prostředky dovezena německá burza, a přestože by nebylo možné energii z ČR vyprodat (viz fyzikální omezení exportních kapacit na cca 1/3 produkce), prodává za její ceny především státní společnost na domácím trhu. Z trhu pro přebytky se tak stal cenový monopol či cenový diktát a namísto práva spotřebitele si vybrat vhodného dodavatele za rozumnou cenu má možnost platit ceny německé spotové burzy anebo nesvítit. Tento krátkodobý trh byl původně ustanoven na prodávání přebytků a doplňování nevyrobené energie, například když se náhle změní počasí. Elektřina ve své podstatě není komoditou vhodnou pro denní trh, protože elektrárna ze zálohy mnohdy najíždí déle jak den. Společnost provozující jaderné elektrárny by si navíc takový režiím prodávat ze dne na den nemohla ani dovolit, protože jaderná elektrárna neumí náhle najet na jeden den a její vypínání následující den není bezpečné. I zde vidíme technickou nelogičnost argumentace manažerů naší elektrárenské společnosti a nekompetentní opakování takové argumentace u některých politiků věci neznalých.
Situaci lze v případě krize přirovnat k restauraci nebo závodní jídelně, která má levné suroviny, ale zdražuje lístky na jídlo s výmluvou na to, že je v jiné restauraci v jiné zemi draho. Jídla (elektřiny) je stále nadbytek. Pouze je stále méně lidí, kteří si mohou to jídlo koupit, a začínají nejprve s jídlem šetřit a poté hladovět (energetická chudoba). Na „nasycení“ celého národa (domácnosti) je zapotřebí pouze jedna ze svou jaderných elektráren, avšak státní společnost ČEZ má exportní možnosti pouze na jednu ze dvou, tu druhou nezastaví. Stačí tedy lidem rozdělit za rozumné peníze domácí elektřinu vyrobenou levně v národních elektrárnách a ekonomicky to narovnat. Ty elektrárny patří většinově českému státu a ne zahraniční burze, a jejich produkci je možné při troše rozumné diplomacie vyměnit za jiné nedostatkové komodity a ne si je zdražit a vyprodat.
Evropa nemá jeden trh
Energetická krize v Evropě ukázala na obrovský nedostatek v nastavení pravidel pro mezistátní výměnu elektrické energie spolu s kombinací nastavení pravidel fungování fyzických dodávek na spotovém trhu a trhu s dlouhodobými produkty na burze, což při současné totální krizi výroby v Evropě ve svém důsledku vede k vývozu jakékoliv dostupné volné elektřiny na západ, k navyšování ceny elektřiny o cenu přenosových kapacit a ve svém důsledku prodražování všech dodávek pro konečné odběratele v ČR.
Zemní plyn
Přestože jej doma netěžíme, byla naše soustava postavena velmi velkoryse. V době minulého režimu měla mj. dodávat zemní plyn do Západního Německa a přinášet devizy. Úlohou zásobníků byla krom strategické rezervy především rovnoměrnost těžby, v létě se zemní plyn uskladňoval a v zimě částečně těžil ze zásobníků. Zásobníky na našem území mají kapacitu zhruba třetinu naší roční spotřeby, tedy bychom s úsporami přečkali zimu a za jistých úsporných opatření třeba i půl roku.
Problém:
(a) Zásobníky na našem území patří zahraniční společnosti.
(b) V minulosti byly zásobníky užívány ke spekulacím a nikoli k fyzické optimalizaci, obchodníci si v nich uskladňovali zemní plyn, když byl levný, aby jej pak mohli dráže prodat.
(c) Státní hmotná rezerva je pouhých 300 milionů kubíků z necelých 9 miliard potřebných na rok3, tedy v průměru na necelé dva týdny života České republiky.
(d) V době krize by vnikl konflikt legislativy české, která umožňuje krizové použiti takového plynu v ČR, a německé, která ukládá německým obchodníkům takové zásoby dovézt pro stejný účel do Německa. Podrobný právní rozbor této konfúze není předmětem dokumentu, nicméně tvrzení vlády, že „plné zásobníky“ znamenají dostatek tepla na zimu pro nás, by v takové situaci zasluhovalo podrobnější analýzu a částečné očištění od politického populismu.
Teplo a možná náhrada
Rizika v obou základních komoditách, elektřině a zemním plynu, jsou odlišného typu. U zemního plynu jde o riziko nezabezpečení zdroje, u elektřiny riziko energetické chudoby přes existující levnou nadvýrobu. Technické riziko nedodávky máme pouze za jistých okolností u zemního plynu, u elektřiny jde o riziko energetické chudoby a je způsobeno nezodpovědnou činností politiků při správě státní společnosti, sítí (ČEPS) a státního trhu (OTE) a také nečinnosti regulace při ochraně spotřebitele. Energetický regulační úřad (ERÚ) de facto nevykonává to, co mu česká i evropská legislativa ukládají a co je v jiných zemích Evropy normální. V případě omezení dodávek zemního plynu je v oblasti tepla možné postupovat dvojím způsobem:
(1) Vyměnit s někým, kdo zemní plyn má, například díky pokračujícímu kontraktu s Gazpromem (Německo) za nadprodukci české elektřiny;
(2) Topit v zimě elektřinou, které máme nadbytek, v těch lokalitách, kde nemají jinou náhradní možnost.
Energetická bilance (spotřeba) zemního plynu pro teplo pro domácnosti je srovnatelná s nadvýrobou elektřiny. Kdybychom tedy jednoduše dokázali to, že vyměníme v zimním topení zemní plyn za elektřinu, topíme v pohodě dále. Chod průmyslu a celé společnosti topení elektřinou neřeší, nazamrznutí domácností ano. Zásluhou prozíravosti ČEPS a distributorů proběhla revize větších sítí, ty by takové řešení na většina území republiky unesly, problém je ale především v místních a domovních rozvodech, které nejsou na topení elektřinou většinou stavěny a v mnoha domech jsou také špatně udržované4. Museli bychom se tedy v mnoha domácnostech omezit pouze na jednu elektricky vytápěnou místnost a třeba se i střídat sudá a lichá patra v sudou a lichou hodinu, ale situaci bychom s přebytkem náhradní komodity na národní úrovni s nějakými opatřeními ustáli.
V tomto smyslu je opět přehnané zdražování elektřiny trestuhodné, namísto revize domovních rozvodů a případného nákupu olejových radiátorů si budou domácnosti půjčovat na „burzovní“ ceny, takž v takových případech hrozí zvýšená rizika výpadku napájení (pojistek) nebo požáru elektrického zařízení či neadekvátního topidla.
V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.
Poznámka pro současné i budoucí obecní a krajské reprezentace
Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18 anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.
Stav energetického komfortu, energetických úspor a energetické nouze
Pačesova komise zavedla energetickou bezpečnost jako povinnou součást energetické politiky ČR. Rozlišovala mezi stavem komfortu (trhu), stavem krátkodobé nouze (povodeň, vichřice), kdy jde o obnovu ke komfortního stavu a stavem dlouhodobého nedostatku (stav válečný), i ten má různou míru nedostatku. Základní stupnicí je tedy:
(1) Komfortní stav, zdrojů energie je více, než se spotřebuje, dodavatelé spolu soutěží cenou a kvalitou služeb. V této situaci vzniklo v Evropě tržní prostředí.
(2) Stav přídělový („komfort mínus“), společnost má stále dostatek zdrojů na zajištění základních funkcí, ale musí s nimi hospodařit. Příkladem jsou úspory tepla v situaci, kdy by nám dodal Gazprom o 20% méně, anebo provoz naší elektrické soustavy při dlouhodobém výpadku jedné jaderné elektrárny.
(3) Stav nouzový, zde jde o přežití a nutnost zajistit základní životní funkce společnosti a kritickou infrastrukturu. U rodinného domu v elektřině to znamená dodávku pro lednici, žárovku v noci, základní funkce domu, například tlakovou kanalizaci, a komunikační médium, abychom se dozvěděli, co se děje. V případě výpadku tepla pak náhradní zdroj, například kamna na tuh paliva nebo olejový radiátor v jedné místnosti.
ZÁKLADNÍ VÝCHODISKO: Ve stavu energetické nouze jde o přežití a žádný trh se nekoná. Rovněž ve stavu centrálně organizovaných energetických úspor se dostáváme do přídělového hospodářství:
PARADOX: na jedné straně limitujeme teplotu v místnostech a na straně druhé nelimitujeme cenu burzovních překupníků?
Energetická chudoba
Energetická chudoba, jak již bylo řešeno, je dvojího typu:
(1) Energetické komodity není dostatek, teda není možné ji koupit anebo bez státní regulace vznikají „válečné“ ceny („keťasové“).
(2) Energetické komodity je dostatek nebo i nadbytek, ale je tak drahá, že si ji ne každý může v dostatku dovolit.
Z uvedeného je patrné, že příčiny energetické chudoby v ČR jsou v elektřině a v zemním plynu dvojí, a tvrzení vládních činitelů, že jde obecně o „ceny energií“, nejsou relevantní. Na reálné riziko zemního plynu jsou takto nabalovány cenotvorby v elektřině, které nám Evropská unie nepřikazuje5.
Bezpečnostní riziko
Válka na Ukrajině je skutečná. Pokud se obáváme jaderného konfliktu, formálně už započal: útok konvenčními zbraněmi na jaderné zařízení je podle mezinárodních norem považován za vyhlášení války jaderné. V takové situaci by se mělo obyvatelstvo, rodiny ale i města a kraje připravovat na možné důsledky pokračující války u sousedů, nikoli nakupovat doma vyrobenou elektřinu za keťasské6 ceny: nemocnice budou mít o to méně zdravotního materiálu a rodiny si při takové drahotě nepořídí ani zásobu náhradního paliva pro případ výpadku ruského plynu. Lehkovážná prohlášení politiků v době ohrožení státu vedoucí na jedné straně k bagatelizaci rizika bezpečnosti dodávek zemního plynu (tepla) a obhajoby uměle vyvolané energetické chudoby, které v jiných zemí EU nemají obdoby, jsou trestuhodná, podobně i absence ochrany spotřebitele ze strany ERÚ.
Vystupme z Evropy?
Ne, buďme Evropané a chovejme se v jako jiných zemích, a ne jako malý národ v područí burz a politiků nezodpovědně tolerujících nebo i podporujících zvyšování rizika energetické chudoby. V oblasti elektřiny jsme energetickou velmocí uměle zavádějící energetickou chudobu, které bychom se mohli účinně bránit, jako to dělají v jiných zemích. Česká republika má stále nadprodukci vlastní levné elektřiny a ve srovnání s kupní silou její nejdražší ceny v Evropě. Ochranu spotřebitele nechali naši politici nahradit diktátem zahraniční burzy a zodpovědná autorita (ERÚ) nekoná svojí funkci ochrany spotřebitele. V oblasti zemního plynu jsme jednou z mála malých evropských zemí závislých 100 % na ruském zemním plynu. Česká republika je pak jedinou evropskou zemí, která nemá s nikým dlouhodobý kontrakt na zemní plyn. Pokud je v Evropě druhá takové země, bylo by asi dobré, aby nám naše politická reprezentace ukázala takový vhodný příklad. V opačném případě vyvolává situace reálnou obavu odborníků, že jsme se transformovali do rizikové země okupované ruským plynem dodávaným překupníky bez dlouhodobého kontraktu, která u toho lehkovážně zdražuje a rozprodává levnou domácí elektřinu pro vlastní lidi na německé burze a nechává ji draze nazpět předprodávat vlastním rodinám, nemocnicím a likviduje s tím průmysl. Optimální řešením v takové situaci by přeci bylo dát v tuzemsku elektřinu za přijatelné ceny a nadprodukce elektřiny:
(1) draho prodat na burze;
(2) anebo ji vyměnit se sousedním státem na zásoby ruského plynu;
(3) a v případě nouze ji použit na teplo v zimě.
Z uvedeného vyplývá, že podobně jako není jisté, že můžeme zemní plyn na našem území zodpovědně považovat za strategickou rezervu České republiky, protože je v případě, že patří německým obchodníkům, považována za strategickou rezervu německou, není možno ani v situaci, kdy nevíme, jestli nebudeme potřebovat přebývající elektřinu na topení, ji slibovat s vládními garancemi na spekulativní burzovní operace (finanční futures). Pak bychom dopadli tak, že při použití elektřiny pro krizové vytápění bychom to museli s podporou státu z našich daní spekulantům zaplatit a pak zase přemýšlet, jak je složitě zdanit „válečnou“ daní.
Poznámka k jaderné bezpečnosti
Naše dva zdroje, Dukovany a Temelín, jsou sice postaveny na ruské technologii, ale nikdo z válčících stran, Rusko ani Ukrajina, je neovládají. Situace v Záporoží se tedy u nás v dané situaci opakovat nemůže, avšak na bezpečnost je třeba nadále dbát.
Manažerské shrnutí hlavních nesmyslů
(1) Máme všeobecný nedostatek energie anebo nám hrozí (důvod inflace a zdražování).
Můžeme mít nedostatek zemního plynu, elektřiny stále budeme mít nadbytek a nelze ji vyvézt.
(2) Elektřinu nám zdražil Putin.
Elektrické soustavy EU a Ruska nejsou galvanicky propojeny, z Ruska elektřinu ani nemůžeme dovézt.
Putin může zdražit pouze zemní plyn, ale z toho u nás vyrábíme elektřiny pouze zanedbatelné množství a bez něj bychom se obešli.
(3) Úsporami topení přečkáme nedodávky zemního plynu.
Kdybychom měli plné zásobníky, přečkáme v pohodě zimu. Problém je, že jsou ty zásobníky pouze na našem území, patří německé společnosti a je v nich zemní plyn patřící obchodníkům, převážně německým. Tedy by taková situace vedla minimálně k mezinárodní arbitráži, ve kterých Česká republika obvykle velké úspěchy nemá.
Státní hmotné rezervy postačí na necelé dva týdny, v zimní topné sezóně zhruba na týden. Pokud uspoříme v zimě 15 procent na vytápění, uspoříme 15 procent zemního plynu, a ne třeba 50 procent nebo více. Úsporami topení ze státních hmotných rezerv prodloužíme topnou sezónu v zimě cca o dva dny.
(4) V zásobnících máme 70 % zemního plynu, takže můžeme ten plyn zestátnit a v zimě si s ním topit.
Viz předchozí bod. Pokud ovšem německá vláda deklaruje, že by nám v takové situaci dala k úhradě pozastavení německé ekonomiky, jde o konfliktní situaci. Lepším řešením je mít vlastní plyn anebo jej měnit za nadprodukci elektřiny.
(5) Prodáváme elektřinu do Německa (na burzu) a pak ji z Německa za násobné ceny kupujeme zpátky.
V podstatě ano, ale většina té elektřiny ve skutečnosti neopustí území státu. Funguje to podobně jako lehké topné oleje s tím, že jde o tuzemskou produkci českých elektráren pro tuzemskou spotřebu přeprodávanou za ty nejdražší německé ceny.
(6) Vysoké ceny a německou burzu nám přikázala Evropská Unie.
Evropská unie pouze určuje tržní uspořádání, tedy oddělení sítí a dodávek, a žádnou burzu ani cenu nám nikdo neurčil. Společnost ČEZ nikdo v Bruselu nenutí prodávat elektřinu nemocnicím na této burze a ani za její ceny.
Kdyby se odběratelé za pomoci státu dohodli na rozumnější ceně, musela by tato společnost s péčí řádného hospodáře prodávat v tuzemsku za ceny přijatelné, protože jinak by to neprodala a nemá to kam dodat.
Problém je, že namísto ochrany spotřebitelů půjčuje stát nesystémově na burzovní garance na spekulativní obchody7 (finanční futures). Pokud se politici ohánějí tržními pravidla evropské energetiky, jde v tomto případě o hrubou deformaci trhu. Na prevenci energetické chudoby v elektřině má toto vliv opačný.
(7) Namísto zemního plynu použijeme obnovitelné zdroje energie.
Díky neprozíravé politice máme sice „solární barony“, ale jsem po deseti letech na polovině evropského průměru ve fotovoltaice, střehách bytových domů jsou kvůli odmítání legislativy EU prázdné a domácí energetická zařízení většinou neumí fungovat samostatně. Způsobeno především nečinností ERÚ v rozporu s energetikami koncepty a podporou EU, letošní zimu to už nedostavíme.
Doporučení pro politiky v obcích a krajích
Rozlišovat mezi elektřinou a zemním plynem, první je v Evropě neobvyklá politika státu při ochraně spotřebitele a správě státní společnosti a pravidel trhu8, druhé je nadnárodní riziko.
Napříč politickým spektrem odmítnout politiku zdražování tuzemské elektřiny pro tuzemské spotřebitele. Pokud nemáme jednotný postup, prohlásit takové dění za „nepřijatelné“ a zastat se voličů s tím, že proti takové nepřijatelnosti budeme bojovat, nikoli že v nemocnici zarazíme rentgeny a ve školách nebudeme svítit.
Pokud má obec jakýkoli energetický koncept (kraj má povinnou energetickou koncepci), jsou úspory její součástí v případě rozumného přidělování energie je možné částečně snižovat hodnoty vybrané spotřeby.
Nenechat se vmanipulovat do směšování tolerance k nehoráznému zdražování elektřiny a přípravě na problém s dodávkami zemního plynu. Jsou to dvě technicky odlišné věci, jejich spojováním spekulanti nejčastěji matou obce a kraje „nákupy na burze“.
Rozsáhlejší nedodávky zemního plynu se nadají řešit omezováním teplot v místnostech, protože v takovém případě není čím topit vůbec. Je zodpovědností vlády, aby řekla, jaké má skutečné zásoby, reálné scénáře a bychom se na ně připravili. Snížením teploty v kanceláři to opravdu není.
Přestože odborníci považují politiku nechat zdražovat elektřinu a kompenzovat důsledky (nechat ublížit spotřebiteli bez ochrany a část prostředků refundovat), není schopna ani „rozdělit žebračenky“. Přitom má státní společnosti Operátora trhu (spravován MPO), kde je evidováno každé odběrné místo a jeho odběr, tedy by to šlo velmi snadno. I z toho je zjevné, že jde o mlhavé sliby a nikoli reálný scénář alternativního řešení energetické chudoby.
Opakování z textu: Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18/ anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.
Poděkování
Autoři děkuji za rady a recenzi RNDr. Václavu Cílkovi, CSc, a generálu Miroslavu Štěpánovi
1 Člen odborné pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím“
2 Podrobný popis řazení zdrojů v Elektrizační soustavě České republiky není předmětem tohoto textu
3 Zdroj: odborná pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím.“
4 V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.
5 Názor energetických odborníků a univerzitní veřejnosti je publikován například zde: https://energyhub.eu/cs/articles/613372/zavery-jarni-konference-aem-2022
6 Pojem je vysvětlen například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ke%C5%A5asen%C3%AD
7 Finanční futures namísto reálných forwardů
8 Vyrábíme elektřinu za 1000 až 2000 korun pro jednu rodinu ročně a 20 procent produkce vyvážíme, tak komu chce vláda přidat těch 5000 a vybírat od rodin 20 000? Kde ty peníze skončí, kolik překupníkům na burze a kolik ve státním rozpočtu
Vážené paní starostky, vážení páni starostové,
předně bych Vás chtěl pozdravit a popřát Vám pěkný nedělní večer.
Ocitli jsme se v situaci, která je mimořádná. Zřejmě většina z nás nikdy nečekala, že se jí může dočkat. Jen několik set kilometrů od nás bombardují ruská letadla ukrajinská města a tanky střílí do obydlených oblastí. Válka, ve které neplatí žádná pravidla a mezinárodní právo je jen cárem papíru. Skočilo období, o kterém jsme s úlevou mluvili jako o dlouhé době míru v Evropě. I když to bylo možná jen díky ignorování řady menších konfliktů na mnoha místech našeho kontinentu, které ale samy o sobě byly varovnými signály.
Uprchlická vlna, která před několika dny začala a jejíž vrchol je nejspíš někde před námi, může mít naprosto mimořádný rozsah. Některé scénáře počítají až s několika miliony uprchlíků, především žen a dětí. Utíkají před válkou, kterou agresor za válku zakazuje označit, utíkají před válkou, kterou Rusko Ukrajině ani nevyhlásilo, v níž umírají nejenom stateční ukrajinští vojáci a příslušníci domobrany bránící svá města, své domovy a svoji vlast. Bohužel v ní umírají také ženy, děti a další civilisté, proti kterým ruská armáda postupuje s barbarskou krutostí a bezohledností.
Statisíce utíkajících žen a dětí postupně zaplňují všechny sousední země. V České republice je jich nyní podle odhadu více než 200 000, 107 039 zatím prošlo asistenčními centry. V našem Libereckém kraji prošlo od začátku fungování Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině registrací 4 883 uprchlíků a 964 z nich využilo nabídku ubytování.
V dalších dnech nás bude čekat hledání dalších ubytovacích kapacit, a to i v zařízeních, která v době míru slouží jiným účelům. Mám tím na mysli například středoškolské internáty, vysokoškolské koleje nebo vzdělávací a školící zařízení patřící státu. Liberecký kraj rovněž hledá další budovy, které by bylo možné k ubytování využít jen s vynaložením minimálních nákladů na jejich zprovoznění. Pokud na území vaší obce existuje nějaké zařízení, vhodné podle vašeho názoru k podobnému účel nebo je možné ho rychle a za rozumné peníze na ubytovnu změnit, budu moc rád, pokud na takovou budovu upozorníte kontaktní osoby našeho krajského asistenčního centra: Ubytování řeší skupina „Ukrajina“, email: ukrajina@hzslk.cz; Tel: 950 471 673
Jak dlouho budeme muset této nové výzvě čelit se jen špatně odhaduje. Obávám se, že to ale nebudou týdny spíš dlouhé měsíce, proto je s tímto předpokladem potřeba při vašem rozhodování v nejbližších dnech postupovat. Pro úvod bych počítal s třemi měsíci.
Chtěl bych poděkovat všem z vás, kteří už nabídli ubytovací kapacity, organizují pomoc pro ukrajinské rodiny dočasně přebývají na území obcí a do jejich stravování zapojili třeba školní jídelny. V dalších měsících nás bude nepochybně čekat také otázka předškolního a školního vzdělávání všech ukrajinských dětí, které jsou teď naše a budeme se o ně muset postarat.
Nepochybně, vás jako správné hospodáře a starostlivé správce našich obcí, stejně jako i mě zajímá, jak bude celá tato krize financovaná. Pokud zapomenu na to, že nikdo z nás neumí odhadnout celkové dopady války na ekonomiku České republiky, Evropské unie a celého světa, je nepochybně jasné, že priority našich rozpočtů se po 24. únoru změnily. Krátkodobě musíme vynaložit finanční prostředky na ubytování, stravování, školní vzdělávání a lékařskou péči pro uprchlíky. Domnívám se, že tam, kde to bude možné, se o ně musíme postarat jako o naše občany, samozřejmě v rámci našich možností. S vládou České republiky jednáme o vzniku programu, který bude obcím náklady na tyto činnosti kompenzovat. Jak velká to bude kompenzace teď těžko odhadnu, vzniká nicméně realizační model, podle kterého se jednotlivé kraje budou muset postarat o přesně stanovená množství nově příchozích lidí na svém území. Jasněji bude po dalším jednání s vládou, které je naplánované na středu 16. března.
Rád bych na území kraje využil nejdříve kapacity, které zajistíme vlastními silami a jenž obce a města nabídnou v rámci vlastní aktivity. Zavádění kvót až na úroveň obcí zatím neplánujeme.
S přáním klidného večera
Děkuji.
S pozdravem
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
Dnes máme příležitost vzpomenout na naše vlastence, kteří nasazovali své životy za svobodu naší země. Je třeba vzpomenout legionářů Československé dobrovolnické armády – jejich odhodlání, s nímž šli do bitev ve Francii, u Zborova nebo v Itálii. Téměř stotisícová armáda legionářů přispěla k ukončení první světové války a stala se v roce 1918 základem armády samostatného Československa. Po více než sto letech bychom ale neměli zapomenout ani na všechny vojáky padlé v c. a k. uniformách, jejichž jména můžeme číst na pomnících téměř v každém městě nebo vesnici naší země.
S novým samostatným Československem spojili legionáři své naděje a představy, podíleli se na budování první republiky a armády, která měla bránit její hranice a suverenitu země. Asi jen málokdo by si v listopadu 1918 připustil, že z míru, který byl vykoupen tak nezměrným utrpením a životy miliónů lidí, se bude svět těšit pouze dvacet let, pouze po dobu jedné generace. Mnichovský pokus našich spojenců zachránit mír politickou dohodou s diktátorem byl odsouzen k neúspěchu a naši vojáci opouštěli pohraniční pevnosti a svoje posádky s hořkostí a pocitem bezmoci.
Pro řadu z nich to byl první krok k odchodu do zahraničí, kde mohli se zbraní v ruce bojovat proti fašistickému Německu. V bitvách druhé světové války více než deset tisíc těchto vlastenců položilo život za svobodné Československo. Řada dalších lidí bojovala proti okupaci v domácím odboji, často v situacích, které byly téměř beznadějné. Samostatnou a tragickou kapitolou našich dějin je to, jak bylo s hrdiny západního odboje zacházeno po roce 1948, v době komunistické totality. Perzekuce, věznění, popravy, nucený exil. To byla odměna za službu vlasti, za přesvědčení, že vojenská přísaha zavazuje.
Ani dnes nežijeme ve světě, který by nekladl nároky na naši schopnost chránit suverenitu, svobodu a demokracii. Hrozby se mění, vojáci naší armády jsou v rámci NATO nasazováni ve společných misích a 29 z nich v těchto operacích v různých částech světa položilo svoje životy. Některé z nich jste nejspíš znali a také na jejich jména a osudy je dobré dnes vzpomenout. V posledních dnech jsme svědky vojenské operace, během které se zatím nestřílí, ale na polsko-běloruské hranici je pomocí uprchlíků testována schopnost bránit hranice společného evropského prostoru.
Každá samostatná a nezávislá země armádu potřebuje, chtěl bych proto vám všem poděkovat za vaše rozhodnutí složit vojenskou přísahu a naší zemi ve vojenské uniformě sloužit. Nejenom kvůli vnějším hrozbám, ale také pro mimořádné situace a neštěstí, které nás potkávají a jejich zvládnutí by bez nasazení sil a prostředků armády bylo složité. Povodně, hurikán a v posledních dvou letech pandemie, která změnila naše životy a kterou by naše nemocnice bez vaší podpory a pomoci nezvládly. Ukazuje se, jak je důležitá spolupráce všech složek IZS a proto jsme rád, že na dnešním nástupu mohu již tradičně udělit medaile za záchranu života a také práci pro Liberecký kraje v řadách složek IZS.
Ani dnes neplatí vojenská přísaha méně, ani dnes není Den válečných veteránů pouhou připomínkou minulých bitev. Ani dnes se neobejdeme bez odhodlání, víry ve svobodu a bez potřeby ji vždy s největším nasazením chránit. Končím svůj projev s výrazem úcty a poděkování vojákům, veteránům, všem, jimž věrnost vlasti a obrana svobody a demokracie byla a je celoživotní přísahou, byla a je nejvyšší hodnotou.
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
V těchto dnech byste ve své schránce měli najít mimořádné vydání našeho občasníku, které je celé věnováno blížícím se parlamentním volbám. 8. a 9. října společně rozhodneme nejen o další budoucnosti naší země, ale také o tom, nakolik budeme schopni prosazovat cíle důležité pro život v našem kraji. Jedině tak totiž budeme mít víc peněz na zdravotnictví, školství, opravy silnic, úspěšné vyřešení Turówa, ale třeba i kulturní a sportovní akce v našich městech a obcích. A o tom, jestli bude náš kraj v Praze pořádně slyšet, rozhodnete právě vy. Podpořte naše kandidáty, které dobře znáte a u kterých máte jistotu, že vás nezklamou. Staráme se o naše obce, města i kraj, postaráme se také o Českou republiku.
Náš kraj, náš domov – září/říjen 2021 (PDF, 1.2 MB)
Zdá se, že česko-polská jednání ve sporu o rozšiřování těžby hnědého uhlí v dole Turów, vedou po čtyřech měsících k uzavření dohody. Ta je pro obě země stále nejlepším řešením celé situace. Zejména pro lidi žijící v okolí dolu a také pro ty, kteří v něm pracují a jsou závislí na dodávkách tepla, energie a vody z celého komplexu.
Těžba v polském dole, který leží těsně u hranic s Českou republikou a se Spolkovou republikou Německo již nyní nezvratně ohrožuje tamní stav hladiny podzemní vody, kvalitu ovzduší, stabilitu terénu a významně zhoršuje životní podmínky zejména obyvatel obcí Uhelná a Václavice. Podle plánu státní firmy PGE se má důl více přiblížit k českým obcím, které jsou nejblíže státní hranice, a má být od nich vzdálen pouhý jeden kilometr.
Už od roku 2015 požadujeme, aby investor garantoval dodržování platných limitů hluku, prašnosti, ochránil vodní zdroje na českém území a pomohl vybudovat náhradní vodovody tam, kde se lidé zatím spoléhají na studny, jež ale mohou být v dalších letech ohroženy. Naše požadavky a návrhy nebyly bohužel vyslyšeny. Naše připomínky byly zlehčovány a ani po více než šesti letech nebylo dosaženo oboustranné dohody, která by ochránila zájmy českých obyvatel žijících v okolí dolu. Společnost PGE bohužel s žádným návrhem řešení nepřišla, naopak při projednávání dokumentace vlivu nad životní prostředí EIA tvrdila, že vliv na české území není prokázán a vlastně ani neexistuje.
Podání žaloby na Polsko pro nedodržování evropské legislativy k Soudnímu dvoru Evropské unie proto byl poslední logický krok České republiky v tomto sporu. Byl vyústěním všech předchozích neúspěšných pokusů o jednání a byl to krok správný. Cílem žaloby je, aby Polsko při povolování těžby respektovalo názor České republiky a především obavy českých obyvatel z překračování platných limitů hluku, prašnosti, dalšího úbytku podzemní pitné vody a poklesů terénu v příštích letech. Česká republika a ani žádná instituce EU totiž nemůže zastavit těžbu jako takovou, pokud investor splní svoje povinnosti.
Až po rozhodnutí Evropského soudního dvora z letošního 21. května o pozastavení těžby v Turówě, začalo mezivládní jednání o již konkrétních podmínkách vzájemné dohody. Ovšem ani žaloba k Evropskému soudnímu dvoru, ani schválené předběžné opatření na pozastavení těžby, ani uložené sankce ve výši půl milionu eur denně nedonutily polskou státní společnost PGE od těžby upustit. Pokračuje v rozšiřování hnědouhelného dolu blíže směrem k českým hranicím. Rozhodnutí Evropského soudního dvora je přesto velmi důležité. Potvrzuje totiž, že naše argumenty jsou silnější nežli argumenty PGE. Navíc je vidět, že pouze dohoda může dlouhodobě ochránit zájmy obyvatel našeho kraje. Dohoda je nutná, peníze ze sankcí skončí v rozpočtu EU, nikdo se jich nenapije, ani za ně nepostaví ochranný val nebo monitorovací systém.
Chtěl bych znovu zopakovat, že cílem Libereckého kraje nikdy nebylo zavřít polský důl, nebo diktovat Polsku, z čeho má vyrábět energii a jaký má být jeho energetický mix. Tady má podle mého názoru Česká republika dost vlastních úkolů a práce. Naším cílem je ochránit oprávněné zájmy obyvatel žijících v blízkosti dolu. Politická mezivládní dohoda je lepší než pokračování sporu u Evropského soudního dvora, protože jen ona může vyřešit celou situaci, a to dlouhodobě. V dohodě můžeme jasně určit podmínky a limity, za kterých bude těžba přípustná a které bude muset polská státní společnost PGE dodržovat, aby nebyla dále poškozována práva českých občanů. Jednáme také o kompenzacích. Peníze z nich použijeme na zajištění nových zdrojů vody a náhradních vodovodů a pravidelné měření hluku, kvality vzduchu, poklesů terénu a hladiny podzemních vod v okolí hnědouhelného dolu. Opatření je nutné začít dělat ihned, nepočkají na konec sporů.
Mrzí mě, že z lokálního problému a neochoty jednoho investora jednat odpovědně se svými sousedy se stal mezinárodní spor, který ovlivňuje jinak dobré česko-polské vztahy a dlouhodobě budovanou přeshraniční spolupráci mezi našimi obyvateli, městy a regiony. Věřím, že oba premiéři si konečně najdou čas na rozhovor o Turowu a dojdou rychle ke kompromisu, který bude přijatelný pro českou i polskou stranu.
Problémy totiž nikdy nekončí na hranicích a odpovědnost za situaci v regionu máme společnou a nerozdílnou. Máme odpovědnost nejenom za životní prostředí a podmínky pro život lidí v okolí dolu a elektrárny, ale také za rozvoj regionu po ukončení těžby a je jedno, jestli to bude za pět, deset let nebo v roce 2044 jak nyní tvrdí PGE. Také proto potřebujeme společnou strategii rozvoje území Trojzemí, kterou začínáme společně s Dolním Slezkem a Saskem připravovat.
Tvrdím to nejenom jako hejtman, který je za Liberecký kraj a jeho obyvatelé odpovědný, ale především jako člověk, který se svojí rodinou žije celý život v česko-polsko-německém Trojzemí.
Rád bych věřil tomu, že dnešní rozhodnutí Evropského soudního dvoru uspíší mezivládní jednání o česko-polské dohodě. Jsem rád, že Evropský soudní dvůr dal tímto rozhodnutím České republice ve sporu o Turów znovu za pravdu. Pokuta uložená Polsku zůstane v evropské pokladně, nezaplatí se z ní ani jeden náhradní zdroj pitné vody, protihluková bariéra ani z ní nezaplatíme monitoring prašnosti nebo hluku. Také proto musíme dále s polskou stranou jednat. Chceme ochránit oprávněné zájmy lidí žijících v okolí dolu a k tomu potřebujeme dohodu, která dlouhodobě zajistí dodržování českých předpisů a českých limitů týkajících se ochrany životního prostředí. Náš cíl zůstává stále stejný – ochránit oprávněné zájmy obyvatel Libereckého kraje.
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane starosto, paní místostarostko, paní zastupitelky, páni zastupitelé,
rozhodl jsem se, že vás navštívím na dnešním zasedání městského zastupitelstva, neboť si nehodlám s panem starostou dopisovat na Facebooku. Myslím, že tento způsob komunikace obecně nikam nevede. Rád bych si zde vzájemně vyjasnil záležitosti kolem obchvatu města Mimoně.
Rada Libereckého kraje na jaře roku 2017 schválila usnesení, ve kterém se Liberecký kraj zavázal k tomu, že pokud město Mimoň vykoupí potřebné pozemky a vyprojektuje obchvat Mimoně ve stupni dokumentace pro územní rozhodnutí, tak si potom kraj převezme tento projekt a připraví další potřebné stupně, zajistí jeho financování a obchvat postaví. Postupovali jsme již v mnoha podobných případech obdobně, příkladem je obchvat města Zákupy. Jsem si vědom toho, že Zákupy projektují nebo připravují i druhou etapu. Chtěl bych však říct zcela otevřeně, abyste to zde v sále všichni slyšeli, že pokud město Mimoň dospěje ve své vnitřní diskuzi k tomu, že obchvat chce a potřebuje, jsme jako Liberecký kraj připraveni závazkům dostát.
Přiznejme si, že situace je složitá. Výkupní cena za pozemky, kudy by měl obchvat vést, je poměrně vysoká a dosahuje bezmála 50 milionů korun. Nabízí se proto otázka, zdali nepoužít institut vyvlastnění, který mimochodem v sousedních Zákupech také použili s majitelkou, která se domluvit nechtěla. Myslím si, že se žádný obchvat nikdy nepostaví na Facebooku a sociálních sítích. Chápu, že v předvolební atmosféře je potřeba ukázat odhodlanost, ale já nehodlám na tuto taktiku přistoupit. I to je jeden z důvodů, proč jsem dnes na jednání zastupitelstva přijel.
Věci, které pan starosta Král ve svém veselém srpnovém facebookovém příspěvku zmínil, byly všechny schváleny zastupitelstvem. Předpokládám, že i v Mimoni funguje zastupitelská demokracie, takže se ve většině případů rozhoduje hlasováním. Odmítám například kritiku vnitřního dopravce pro autobusovou dopravu na Českolipsku, jež se také v příspěvku pana starosty objevila. Vše bylo řádně projednáno a schváleno krajskými zastupiteli, a to už v minulém volebním období, stejně tak jako výstavba potřebné infrastruktury v okolí budovy krajského úřadu. Dokonce si myslím, že pro parkovací dům hlasovali i zastupitelé za ANO, ale to sem úplně nepatří…
Rád bych, abyste to všichni slyšeli ode mě – Liberecký kraj je připraven dostát dohodě z roku 2017. Pokud má vzniknout dohoda nová, jsme samozřejmě připraveni o ní jednat.
Děkuji vám za pozornost!
Text vyjádření hejtmana Martina Půty, které zaznělo na zasedání zastupitelstva města Mimoň dne 16. září 2021.
Česká republika po měsících a letech neúspěšných jednání podala v únoru na Polsko žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie s cílem dosáhnout obnovení povolování, resp. uvedení povolovacích řízení na prodloužení a rozšíření těžby, do souladu s evropským právem. Součástí žaloby je návrh na předběžné opatření, což otevřelo prostor k novým jednáním nad návrhem mezivládní dohody. Návrh předložený českou stranou jde daleko za rozsah žaloby předložený soudnímu dvoru. Jeho cílem je zaručit dodržování norem a pravidelně toto dodržování kontrolovat.
Někteří lidé rozhodnutí soudu interpretují jako zastavení těžby. Jenže tomu tak není, jde pouze o předběžné opatření. V žalobě se nepíše, že Česká republika chce zastavení těžby v Turówě. Konečné rozhodnutí Evropského soudního dvora bude tedy směřovat k povolovacímu řízení a jednotlivým krokům, které bude muset polská strana učinit, aby vše bylo v souladu se zákony, nebude tedy směřovat k zastavení těžby.
Už od roku 2016 jako krajská samospráva upozorňujeme na problém a usilujeme o uzavření dohody s PGE (těžařská firma vlastnící hnědouhelný důl Turów) o kompenzacích, ze kterých bude financováno vytvoření monitorovací sítě, která bude průběžně měřit hranici hluku, prachového zatížení a dalších emisí na českém území. Zároveň požadujeme vytvoření monitorovací sítě, která bude sledovat stav a pokles terénu v okolí dolu a kontrolovat stav a hladinu podzemních vod. Za zásadní také považuji výstavbu náhradních vodovodů v nejvíce postižených obcích blízko dolu Turów a posílení vodního zdroje Uhelná, který pitnou vodou zásobuje Hrádek nad Nisou.
Po 21. květnu, kdy Soudní dvůr Evropské unie vydal předběžné opatření, se polská vláda a zástupci společnosti PGE poprvé vážně chtěli začít bavit o našich návrzích. Je mi osobně líto, že všechny naše předchozí nabídky k jednání o konkrétních požadavcích nebyly vyslyšeny. Očekával jsem totiž, že jednání budou probíhat už daleko dřív, neboť se tím dalo předejít soudnímu sporu i vyhroceným emocím na obou stranách hranice. Sousedé spolu totiž musí umět mluvit nejen o příjemných věcech, ale také o otázkách, na které mají rozdílné názory.
Chci zcela zásadně odmítnout interpretaci, že spor týkající se dolu Turów je sporem mezi Českem a Polskem, tedy sporem národním. O tuto interpretaci se na obou stranách hranice snaží lidé, kteří z různých důvodů odmítají slyšet argumenty druhé strany. Vnímám obavy polských samospráv ze ztráty několika tisíc pracovních míst a zároveň bych uvítal, kdyby polští kolegové stejně vážně chápali naše oprávněné obavy ze ztráty pitné vody a zhoršení životního prostředí na českém území. Podle mého názoru jsme ve sporu s velkým investorem, společností PGE, která je shodou okolností zároveň většinově vlastněnou státní firmou. Naše úsilí směřuje k tomu, aby i tento investor musel splnit veškeré podmínky při povolovacím řízení a posuzování vlivů na životní prostředí. A to bez ohledu na to, že se dopady nedotýkají Polska, ale České republiky. Jsem přesvědčen, že kdyby situace byla obrácená, jednalo se o důl v Čechách a ztrátu vodu v Polsku, pak by naši polští přátelé podnikali stejné kroky, jako děláme my.
Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo vyjádřit svůj názor, a to v podstatě jakýmkoli legálním způsobem. Od otevřených dopisů až po demonstrace před úřady. Zároveň je ale potřeba říct, že ani blokády hranic na polské straně ze strany odborářů, ani demonstrace před Úřadem vlády ČR nebo krajským úřadem ze strany ekologických aktivistů nemohou vést dlouhodobě k dohodě, kterou v našem regionu tak nutně potřebujeme. V dole Turów se uhlí těží více než 60 let. Nyní poprvé měříme hluk, prašnost i další faktory a jsme schopni prokazovat vlivy dolu Turów na české území. Usilujeme o to, aby takové měření pokračovalo, a to na náklady investora.
Názory některých lidí nebo zájmových skupin, kteří za hlavní cíl považují okamžité zastavení těžby, jsou podle mého názoru v přímém rozporu s tím, že v energetické politice má každý stát právo suverénně se rozhodovat sám. O způsobu a časovém plánu odchodu od využívání uhlí v Polsku musí rozhodnout polská vláda, polský parlament, prostě obyvatelé Polska a jimi volení zástupci. Naším úkolem je hájit zájmy českých obyvatel trváním na dodržování hygienických limitů a na ochraně zdrojů podzemní vody na českém území. S polskými sousedy nemáme společný jen problém těžby, ale také celou řadu dalších témat. Zastávám názor, že uzavření vyvážené dohody na úrovni vlád je nejlepším východiskem z této obtížné situace.
Vyjednaná a českou i polskou vládou schválená dohoda musí garantovat celou řadou věcí, které jsou v zájmu našich obyvatel. Každý, kdo už nějakou takovou dohodu vyjednával tuší, že musí být pro obě strany alespoň malým vítězstvím. Také proto hledání kompromisu podporuji, jsem připraven se jednání účastnit a pracovat na jejím dosažení. Respektuji právo kohokoliv, tedy i aktivistů, vyjadřovat své názory. Zásadně ale nesouhlasím s tím, aby se vydávali za jediný hlas veřejnosti. Liberecký kraj svůj postup už od roku 2016 průběžně konzultuje se starosty a zastupitelstvy všech dotčených obcí Frýdlantska, Chrastavska a Hrádecka a především díky naší společné aktivitě je problematika těžby v Turówě opakovaně tématem jednání mezi Českou republikou a Polskem. Dlouhodobě a účinně tím chráníme zájmy obyvatel Libereckého kraje.
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,
je neděle večer, píšu vám po šestatřicáté a v nouzovém stavu snad úplně naposledy. Ten skončí dnes o půlnoci po 188 dnech a třech prodlužováních, a začne tak pomalý návrat k normálnímu životu. Tedy, pokud nás jako už poněkolikáté během této pandemie, něco nepřekvapí. Od 5. října 2020 je to více než půl roku, během kterého za sebou máme tři vlny s vrcholem na začátku letošního března. Březen byl nejhorší měsíc nejenom podle statistiky nově pozitivní testovaných a z pohledu zátěže nemocnic, ale především v té nejsmutnější statistice. Od začátku pandemie koronaviru zemřelo v našem kraji na tuto nemoc 1 199 lidí. Současná čísla jsou podobná těm ze začátku prosince. K zářijovým číslům, kdy bylo nově pozitivních méně než 100 i v pracovní dny, máme ale ještě daleko – v minulém týdnu jsme byli na dvojnásobku. To je také důvod k velké opatrnosti v dalších týdnech. Plán na postupné rozvolňování je rozumné východisko ze situace, další zhoršení a návrat k přísnějším omezením si asi nikdo z nás nepřeje a pocit vítězství opravdu není na místě.
A také máme dalšího ministra zdravotnictví, čtvrtého od začátku krize, snad to nebude z bláta do louže. Měli bychom si vlastně všichni přát, aby nejnovější výměna byla změnou k lepšímu a prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA dokázal zázrak a změnil přístup celé vlády ke krizi, kterou procházíme. Přál bych si to opravdu moc, a proto se nebudu výrazněji nimrat v prvních ministrových krocích a změnách v ohlášených opatřeních, které provedl na poslední chvíli. Ale už nyní ministr Arenberger čelí kritice za nejasné informování o omezeních, která začnou platit po skončení nouzového stavu. Podle některých právníků jedná nový šéf resortu protiústavně. Bývalý pan ministr Jan Blatný má můj obdiv za to, jak dlouho dokázal trvat na celkem racionálním principu. Ten umožňuje používání jen těch léků, které jsou schválené. Tlak na používání neschválené vakcíny Sputnik nakonec vedl k jeho konci. Teď bude zajímavé sledovat, co vše bude nový ministr ochoten udělat pro to, aby splnil přání pana prezidenta. Jen aby bylo jasno, nemám nic proti dobrovolnému očkování jakoukoliv schválenou vakcínou, nejlépe s možností si vakcínu vybrat.
Od zítřka se začnou děti vracet do škol. Do tříd se vrátí děti z prvního stupně a do mateřských škol předškoláci. Jsem rád, že se nám povedlo přesvědčit ministerstvo školství a děti zdravotníků, sociálních pracovníků a zaměstnanců kritické infrastruktury budou do školek a škol chodit v rámci nařízení ministerstva zdravotnictví. Nejsou tam zatím všechny profese, které mohly posílat svoje děti do školek a škol, ale třeba se jejich výčet povede doplnit. Pochopení ministerských úředníků pro situaci v regionech není úplně největší, ale vlastně je to lepší než jejich původní myšlenka, že si to mají kraje „nějak“ zařídit sami. Pravidelné testování a nošení ochrany dýchacích cest jako podmínka pro výuku ve školách a školách je terčem kritiky od části rodičů. Někteří rodiče posílají ředitelům názory právníků, kteří testování a nošení roušek označují za nezákonné, jiní vyzývají k tomu, aby toto opatření v našem kraji neplatilo.
Každý rodič chce pro svoje dítě jistě jen to nejlepší, také proto vítám možnost pro rodiče být u testu přítomen, nebo zajistit test předem a do školy přijít s potvrzením. Část rodičů nejspíš nechá svoje děti doma, také to je možnost, jak k celé situaci přistoupit. Přál bych si, aby k rozdílným názorům a jejich nositelům i v téhle těžké době panoval respekt. Oboustranně. A aby i odpůrci omezení a opatření chápali, že ředitelé škol mají právní odpovědnost za dodržování platných opatření v rámci stavu pandemické nouze, který nouzový stav nahradí. A že někteří rodiče nechtějí dávat dětí do škol a školek alespoň bez částečného snížení rizika. Koneckonců právě návrat dětí do škol byl jedním ze spouštěcích mechanismů, které vedly loni v září k nárůstu počtu nemocných a k vyhlášení nouzového stavu 5. října 2020.
Chtěl bych vám poděkovat. Za spolupráci a vše, o co se na úrovni vašich obcí a měst staráte. Do nejbližších dní přeji pevné nervy a věřím, že na nouzový stav už budeme jen společně vzpomínat.
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
