Novinky z Facebooku

This message is only visible to admins.

Problem displaying Facebook posts. Backup cache in use.
Click to show error

Error: Error validating access token: The session has been invalidated because the user changed their password or Facebook has changed the session for security reasons.
Type: OAuthException
Solution: See here for how to solve this error

Na dnešním Krizovém štábu Libereckého kraje jsme se také zabývali aktuálním stavem očkování proti COVID-19 v našem kraji. Od 20. září se bude možné hlásit na přeočkování třetí dávkou, které budou provádět jak praktičtí lékaři, tak i očkovací centra v našich páteřních nemocnicích a Léčebně respiračních nemocí ve Cvikově. Pokračuje také očkování na hůře dosažitelných místech našeho kraje, mobilní týmy tímto způsobem naočkují desítky osob denně. ... Více...Méně...

3 months ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Krizový štáb Libereckého kraje na svém dnešním zasedání konstatoval, že aktuální epidemiologická situace COVID-19 v našem kraji je relativně příznivá. Krajská hygienická stanice registruje nové počty případů v jednotkách denně. Obdobná je také situace v našich školách, kde byly po prvním kole testování v minulém týdnu zaznamenány 4 pozitivní případy na třech školách. Stejná situace je i na infekčním oddělení Krajské nemocnice Liberec, kde se v současné době starají celkem o 6 pacientů z celého kraje. ... Více...Méně...

3 months ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Staráme se o naše obce, města a kraj. Postaráme se také o naši zemi. ... Více...Méně...

3 months ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

V sobotu se v českolipské bazilice Všech svatých uskutečnil narozeninový koncert Lípa Musica - Mezinárodní hudební festival. Jsem rád, že Liberecký kraj a festival už k sobě neodmyslitelně patří. Tento hudební svátek náš region výrazně zviditelňuje, za což patří dík celému týmu organizátorů v čele s ředitelem Martin Prokeš. Svojí usilovnou prací a originálním pojetím festivalové dramaturgie dokázali vybudovat této kulturní události výborné jméno. Těší mě proto, že ji kraj může významně podporovat.

Oficiální zahájení jubilejního 20. ročníku festivalu nás ale čeká až v sobotu 11. září v Divadlo F. X. Šaldy Liberec, tradičním Koncertem pro Liberecký kraj. Michaela Fukačová, jedna z nejvýznamnějších violoncellistek současnosti, za doprovodu Symfonický Orchestr Českého rozhlasu vzdá hold české hudbě a jejímu velikánovi Antonínu Dvořákovi, od jehož narození uplyne v těchto dnech 180 let. Zbývá posledních pár vstupenek – seženete je buď ve festivalové pokladně, v liberecké síti Evstupenka nebo online na www.lipamusica.cz.
... Více...Méně...

3 months ago  ·  

Zobrazit na Facebooku

Projev hejtmana Martina Půty u příležitosti udílení záslužných medailí IZS

Dnes máme příležitost vzpomenout na naše vlastence, kteří nasazovali své životy za svobodu naší země. Je třeba vzpomenout legionářů Československé dobrovolnické armády – jejich odhodlání, s nímž šli do bitev ve Francii, u Zborova nebo v Itálii. Téměř stotisícová armáda legionářů přispěla k ukončení první světové války a stala se v roce 1918 základem armády samostatného Československa. Po více než sto letech bychom ale neměli zapomenout ani na všechny vojáky padlé v c. a k. uniformách, jejichž jména můžeme číst na pomnících téměř v každém městě nebo vesnici naší země.

S novým samostatným Československem spojili legionáři své naděje a představy, podíleli se na budování první republiky a armády, která měla bránit její hranice a suverenitu země. Asi jen málokdo by si v listopadu 1918 připustil, že z míru, který byl vykoupen tak nezměrným utrpením a životy miliónů lidí, se bude svět těšit pouze dvacet let, pouze po dobu jedné generace. Mnichovský pokus našich spojenců zachránit mír politickou dohodou s diktátorem byl odsouzen k neúspěchu a naši vojáci opouštěli pohraniční pevnosti a svoje posádky s hořkostí a pocitem bezmoci.

Pro řadu z nich to byl první krok k odchodu do zahraničí, kde mohli se zbraní v ruce bojovat proti fašistickému Německu. V bitvách druhé světové války více než deset tisíc těchto vlastenců položilo život za svobodné Československo. Řada dalších lidí bojovala proti okupaci v domácím odboji, často v situacích, které byly téměř beznadějné. Samostatnou a tragickou kapitolou našich dějin je to, jak bylo s hrdiny západního odboje zacházeno po roce 1948, v době komunistické totality. Perzekuce, věznění, popravy, nucený exil. To byla odměna za službu vlasti, za přesvědčení, že vojenská přísaha zavazuje.

Ani dnes nežijeme ve světě, který by nekladl nároky na naši schopnost chránit suverenitu, svobodu a demokracii. Hrozby se mění, vojáci naší armády jsou v rámci NATO nasazováni ve společných misích a 29 z nich v těchto operacích v různých částech světa položilo svoje životy. Některé z nich jste nejspíš znali a také na jejich jména a osudy je dobré dnes vzpomenout. V posledních dnech jsme svědky vojenské operace, během které se zatím nestřílí, ale na polsko-běloruské hranici je pomocí uprchlíků testována schopnost bránit hranice společného evropského prostoru.

Každá samostatná a nezávislá země armádu potřebuje, chtěl bych proto vám všem poděkovat za vaše rozhodnutí složit vojenskou přísahu a naší zemi ve vojenské uniformě sloužit. Nejenom kvůli vnějším hrozbám, ale také pro mimořádné situace a neštěstí, které nás potkávají a jejich zvládnutí by bez nasazení sil a prostředků armády bylo složité. Povodně, hurikán a v posledních dvou letech pandemie, která změnila naše životy a kterou by naše nemocnice bez vaší podpory a pomoci nezvládly. Ukazuje se, jak je důležitá spolupráce všech složek IZS a proto jsme rád, že na dnešním nástupu mohu již tradičně udělit medaile za záchranu života a také práci pro Liberecký kraje v řadách složek IZS.

Ani dnes neplatí vojenská přísaha méně, ani dnes není Den válečných veteránů pouhou připomínkou minulých bitev. Ani dnes se neobejdeme bez odhodlání, víry ve svobodu a bez potřeby ji vždy s největším nasazením chránit. Končím svůj projev s výrazem úcty a poděkování vojákům, veteránům, všem, jimž věrnost vlasti a obrana svobody a demokracie byla a je celoživotní přísahou, byla a je nejvyšší hodnotou. 

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Zvolte si zástupce, jejichž práci znáte

V těchto dnech byste ve své schránce měli najít mimořádné vydání našeho občasníku, které je celé věnováno blížícím se parlamentním volbám. 8. a 9. října společně rozhodneme nejen o další budoucnosti naší země, ale také o tom, nakolik budeme schopni prosazovat cíle důležité pro život v našem kraji. Jedině tak totiž budeme mít víc peněz na zdravotnictví, školství, opravy silnic, úspěšné vyřešení Turówa, ale třeba i kulturní a sportovní akce v našich městech a obcích. A o tom, jestli bude náš kraj v Praze pořádně slyšet, rozhodnete právě vy. Podpořte naše kandidáty, které dobře znáte a u kterých máte jistotu, že vás nezklamou. Staráme se o naše obce, města i kraj, postaráme se také o Českou republiku.

Náš kraj, náš domov – září/říjen 2021 (PDF, 1.2 MB)

Komentář hejtmana: Dohoda je lepší než soudní spory, sankce totiž vodu nenahradí

Zdá se, že česko-polská jednání ve sporu o rozšiřování těžby hnědého uhlí v dole Turów, vedou po čtyřech měsících k uzavření dohody. Ta je pro obě země stále nejlepším řešením celé situace. Zejména pro lidi žijící v okolí dolu a také pro ty, kteří v něm pracují a jsou závislí na dodávkách tepla, energie a vody z celého komplexu.

Těžba v polském dole, který leží těsně u hranic s Českou republikou a se Spolkovou republikou Německo již nyní nezvratně ohrožuje tamní stav hladiny podzemní vody, kvalitu ovzduší, stabilitu terénu a významně zhoršuje životní podmínky zejména obyvatel obcí Uhelná a Václavice. Podle plánu státní firmy PGE se má důl více přiblížit k českým obcím, které jsou nejblíže státní hranice, a má být od nich vzdálen pouhý jeden kilometr.

Už od roku 2015 požadujeme, aby investor garantoval dodržování platných limitů hluku, prašnosti, ochránil vodní zdroje na českém území a pomohl vybudovat náhradní vodovody tam, kde se lidé zatím spoléhají na studny, jež ale mohou být v dalších letech ohroženy. Naše požadavky a návrhy nebyly bohužel vyslyšeny. Naše připomínky byly zlehčovány a ani po více než šesti letech nebylo dosaženo oboustranné dohody, která by ochránila zájmy českých obyvatel žijících v okolí dolu. Společnost PGE bohužel s žádným návrhem řešení nepřišla, naopak při projednávání dokumentace vlivu nad životní prostředí EIA tvrdila, že vliv na české území není prokázán a vlastně ani neexistuje.

Podání žaloby na Polsko pro nedodržování evropské legislativy k Soudnímu dvoru Evropské unie proto byl poslední logický krok České republiky v tomto sporu. Byl vyústěním všech předchozích neúspěšných pokusů o jednání a byl to krok správný. Cílem žaloby je, aby Polsko při povolování těžby respektovalo názor České republiky a především obavy českých obyvatel z překračování platných limitů hluku, prašnosti, dalšího úbytku podzemní pitné vody a poklesů terénu v příštích letech. Česká republika a ani žádná instituce EU totiž nemůže zastavit těžbu jako takovou, pokud investor splní svoje povinnosti.

Až po rozhodnutí Evropského soudního dvora z letošního 21. května o pozastavení těžby v Turówě, začalo mezivládní jednání o již konkrétních podmínkách vzájemné dohody. Ovšem ani žaloba k Evropskému soudnímu dvoru, ani schválené předběžné opatření na pozastavení těžby, ani uložené sankce ve výši půl milionu eur denně nedonutily polskou státní společnost PGE od těžby upustit. Pokračuje v rozšiřování hnědouhelného dolu blíže směrem k českým hranicím. Rozhodnutí Evropského soudního dvora je přesto velmi důležité. Potvrzuje totiž, že naše argumenty jsou silnější nežli argumenty PGE. Navíc je vidět, že pouze dohoda  může dlouhodobě ochránit zájmy obyvatel našeho kraje. Dohoda je nutná, peníze ze sankcí skončí v rozpočtu EU, nikdo se jich nenapije, ani za ně nepostaví ochranný val nebo monitorovací systém.

Chtěl bych znovu zopakovat, že cílem Libereckého kraje nikdy nebylo zavřít polský důl, nebo diktovat Polsku, z čeho má vyrábět energii a jaký má být jeho energetický mix. Tady má podle mého názoru Česká republika dost vlastních úkolů a práce. Naším cílem je ochránit oprávněné zájmy obyvatel žijících v blízkosti dolu. Politická mezivládní dohoda je lepší než pokračování sporu u Evropského soudního dvora, protože jen ona může vyřešit celou situaci, a to dlouhodobě. V dohodě můžeme jasně určit podmínky a limity, za kterých bude těžba přípustná a které bude muset polská státní společnost PGE dodržovat, aby nebyla dále poškozována práva českých občanů. Jednáme také o kompenzacích. Peníze  z nich použijeme na zajištění nových zdrojů vody a náhradních vodovodů a pravidelné měření hluku, kvality vzduchu, poklesů terénu a hladiny podzemních vod v okolí hnědouhelného dolu. Opatření je nutné začít dělat ihned, nepočkají na konec sporů.

Mrzí mě, že z lokálního problému a neochoty jednoho investora jednat odpovědně se svými sousedy se stal mezinárodní spor, který ovlivňuje jinak dobré česko-polské vztahy a dlouhodobě budovanou přeshraniční spolupráci mezi našimi obyvateli, městy a regiony. Věřím, že oba premiéři si konečně najdou čas na rozhovor o Turowu a dojdou rychle ke kompromisu, který bude přijatelný pro českou i polskou stranu.

Problémy totiž nikdy nekončí na hranicích a odpovědnost za situaci v regionu máme společnou a nerozdílnou. Máme odpovědnost nejenom za životní prostředí a podmínky pro život lidí v okolí dolu a elektrárny, ale také za rozvoj regionu po ukončení těžby a je jedno, jestli to bude za pět, deset let nebo v roce 2044 jak nyní tvrdí PGE. Také proto potřebujeme společnou strategii rozvoje území Trojzemí, kterou začínáme společně s Dolním Slezkem a Saskem připravovat.

Tvrdím to nejenom jako hejtman, který je za Liberecký kraj a jeho obyvatelé odpovědný, ale především jako člověk, který se svojí rodinou žije celý život v česko-polsko-německém Trojzemí.

Prohlášení hejtmana Martina Půty k rozhodnutí Evropského soudního dvoru o sankci pro Polsko za důl Turów

Rád bych věřil tomu, že dnešní rozhodnutí Evropského soudního dvoru uspíší mezivládní jednání o česko-polské dohodě. Jsem rád, že Evropský soudní dvůr dal tímto rozhodnutím České republice ve sporu o Turów znovu za pravdu. Pokuta uložená Polsku zůstane v evropské pokladně, nezaplatí se z ní ani jeden náhradní zdroj pitné vody, protihluková bariéra ani z ní nezaplatíme monitoring prašnosti nebo hluku. Také proto musíme dále s polskou stranou jednat. Chceme ochránit oprávněné zájmy lidí žijících v okolí dolu a k tomu potřebujeme dohodu, která dlouhodobě zajistí dodržování českých předpisů a českých limitů týkajících se ochrany životního prostředí. Náš cíl zůstává stále stejný – ochránit oprávněné zájmy obyvatel Libereckého kraje.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Vyjádření hejtmana Martina Půty k obchvatu Mimoně

Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane starosto, paní místostarostko, paní zastupitelky, páni zastupitelé,

rozhodl jsem se, že vás navštívím na dnešním zasedání městského zastupitelstva, neboť si nehodlám s panem starostou dopisovat na Facebooku. Myslím, že tento způsob komunikace obecně nikam nevede. Rád bych si zde vzájemně vyjasnil záležitosti kolem obchvatu města Mimoně.

Rada Libereckého kraje na jaře roku 2017 schválila usnesení, ve kterém se Liberecký kraj zavázal k tomu, že pokud město Mimoň vykoupí potřebné pozemky a vyprojektuje obchvat Mimoně ve stupni dokumentace pro územní rozhodnutí, tak si potom kraj převezme tento projekt a připraví další potřebné stupně, zajistí jeho financování a obchvat postaví. Postupovali jsme již v mnoha podobných případech obdobně, příkladem je obchvat města Zákupy. Jsem si vědom toho, že Zákupy projektují nebo připravují i druhou etapu. Chtěl bych však říct zcela otevřeně, abyste to zde v sále všichni slyšeli, že pokud město Mimoň dospěje ve své vnitřní diskuzi k tomu, že obchvat chce a potřebuje, jsme jako Liberecký kraj připraveni závazkům dostát.

Přiznejme si, že situace je složitá. Výkupní cena za pozemky, kudy by měl obchvat vést, je poměrně vysoká a dosahuje bezmála 50 milionů korun. Nabízí se proto otázka, zdali nepoužít institut vyvlastnění, který mimochodem v sousedních Zákupech také použili s majitelkou, která se domluvit nechtěla. Myslím si, že se žádný obchvat nikdy nepostaví na Facebooku a sociálních sítích. Chápu, že v předvolební atmosféře je potřeba ukázat odhodlanost, ale já nehodlám na tuto taktiku přistoupit. I to je jeden z důvodů, proč jsem dnes na jednání zastupitelstva přijel.

Věci, které pan starosta Král ve svém veselém srpnovém facebookovém příspěvku zmínil, byly všechny schváleny zastupitelstvem. Předpokládám, že i v Mimoni funguje zastupitelská demokracie, takže se ve většině případů rozhoduje hlasováním. Odmítám například kritiku vnitřního dopravce pro autobusovou dopravu na Českolipsku, jež se také v příspěvku pana starosty objevila. Vše bylo řádně projednáno a schváleno krajskými zastupiteli, a to už v minulém volebním období, stejně tak jako výstavba potřebné infrastruktury v okolí budovy krajského úřadu. Dokonce si myslím, že pro parkovací dům hlasovali i zastupitelé za ANO, ale to sem úplně nepatří…

Rád bych, abyste to všichni slyšeli ode mě – Liberecký kraj je připraven dostát dohodě z roku 2017. Pokud má vzniknout dohoda nová, jsme samozřejmě připraveni o ní jednat.

Děkuji vám za pozornost!

Text vyjádření hejtmana Martina Půty, které zaznělo na zasedání zastupitelstva města Mimoň dne 16. září 2021.

Prohlášení hejtmana Martina Půty k aktuálnímu dění kolem kauzy polského dolu Turów

Česká republika po měsících a letech neúspěšných jednání podala v únoru na Polsko žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie s cílem dosáhnout obnovení povolování, resp. uvedení povolovacích řízení na prodloužení a rozšíření těžby, do souladu s evropským právem. Součástí žaloby je návrh na předběžné opatření, což otevřelo prostor k novým jednáním nad návrhem mezivládní dohody. Návrh předložený českou stranou jde daleko za rozsah žaloby předložený soudnímu dvoru. Jeho cílem je zaručit dodržování norem a pravidelně toto dodržování kontrolovat.

Někteří lidé rozhodnutí soudu interpretují jako zastavení těžby. Jenže tomu tak není, jde pouze o předběžné opatření. V žalobě se nepíše, že Česká republika chce zastavení těžby v Turówě. Konečné rozhodnutí Evropského soudního dvora bude tedy směřovat k povolovacímu řízení a jednotlivým krokům, které bude muset polská strana učinit, aby vše bylo v souladu se zákony, nebude tedy směřovat k zastavení těžby.

Už od roku 2016 jako krajská samospráva upozorňujeme na problém a usilujeme o uzavření dohody s PGE (těžařská firma vlastnící hnědouhelný důl Turów) o kompenzacích, ze kterých bude financováno vytvoření monitorovací sítě, která bude průběžně měřit hranici hluku, prachového zatížení a dalších emisí na českém území. Zároveň požadujeme vytvoření monitorovací sítě, která bude sledovat stav a pokles terénu v okolí dolu a kontrolovat stav a hladinu podzemních vod. Za zásadní také považuji výstavbu náhradních vodovodů v nejvíce postižených obcích blízko dolu Turów a posílení vodního zdroje Uhelná, který pitnou vodou zásobuje Hrádek nad Nisou.

Po 21. květnu, kdy Soudní dvůr Evropské unie vydal předběžné opatření, se polská vláda a zástupci společnosti PGE poprvé vážně chtěli začít bavit o našich návrzích. Je mi osobně líto, že všechny naše předchozí nabídky k jednání o konkrétních požadavcích nebyly vyslyšeny. Očekával jsem totiž, že jednání budou probíhat už daleko dřív, neboť se tím dalo předejít soudnímu sporu i vyhroceným emocím na obou stranách hranice. Sousedé spolu totiž musí umět mluvit nejen o příjemných věcech, ale také o otázkách, na které mají rozdílné názory.

Chci zcela zásadně odmítnout interpretaci, že spor týkající se dolu Turów je sporem mezi Českem a Polskem, tedy sporem národním. O tuto interpretaci se na obou stranách hranice snaží lidé, kteří z různých důvodů odmítají slyšet argumenty druhé strany. Vnímám obavy polských samospráv ze ztráty několika tisíc pracovních míst a zároveň bych uvítal, kdyby polští kolegové stejně vážně chápali naše oprávněné obavy ze ztráty pitné vody a zhoršení životního prostředí na českém území. Podle mého názoru jsme ve sporu s velkým investorem, společností PGE, která je shodou okolností zároveň většinově vlastněnou státní firmou. Naše úsilí směřuje k tomu, aby i tento investor musel splnit veškeré podmínky při povolovacím řízení a posuzování vlivů na životní prostředí. A to bez ohledu na to, že se dopady nedotýkají Polska, ale České republiky. Jsem přesvědčen, že kdyby situace byla obrácená, jednalo se o důl v Čechách a ztrátu vodu v Polsku, pak by naši polští přátelé podnikali stejné kroky, jako děláme my.

Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo vyjádřit svůj názor, a to v podstatě jakýmkoli legálním způsobem. Od otevřených dopisů až po demonstrace před úřady. Zároveň je ale potřeba říct, že ani blokády hranic na polské straně ze strany odborářů, ani demonstrace před Úřadem vlády ČR nebo krajským úřadem ze strany ekologických aktivistů nemohou vést dlouhodobě k dohodě, kterou v našem regionu tak nutně potřebujeme. V dole Turów se uhlí těží více než 60 let. Nyní poprvé měříme hluk, prašnost i další faktory a jsme schopni prokazovat vlivy dolu Turów na české území. Usilujeme o to, aby takové měření pokračovalo, a to na náklady investora.

Názory některých lidí nebo zájmových skupin, kteří za hlavní cíl považují okamžité zastavení těžby, jsou podle mého názoru v přímém rozporu s tím, že v energetické politice má každý stát právo suverénně se rozhodovat sám. O způsobu a časovém plánu odchodu od využívání uhlí v Polsku musí rozhodnout polská vláda, polský parlament, prostě obyvatelé Polska a jimi volení zástupci. Naším úkolem je hájit zájmy českých obyvatel trváním na dodržování hygienických limitů a na ochraně zdrojů podzemní vody na českém území. S polskými sousedy nemáme společný jen problém těžby, ale také celou řadu dalších témat. Zastávám názor, že uzavření vyvážené dohody na úrovni vlád je nejlepším východiskem z této obtížné situace.

Vyjednaná a českou i polskou vládou schválená dohoda musí garantovat celou řadou věcí, které jsou v zájmu našich obyvatel. Každý, kdo už nějakou takovou dohodu vyjednával tuší, že musí být pro obě strany alespoň malým vítězstvím. Také proto hledání kompromisu podporuji, jsem připraven se jednání účastnit a pracovat na jejím dosažení. Respektuji právo kohokoliv, tedy i aktivistů, vyjadřovat své názory. Zásadně ale nesouhlasím s tím, aby se vydávali za jediný hlas veřejnosti. Liberecký kraj svůj postup už od roku 2016 průběžně konzultuje se starosty a zastupitelstvy všech dotčených obcí Frýdlantska, Chrastavska a Hrádecka a především díky naší společné aktivitě je problematika těžby v Turówě opakovaně tématem jednání mezi Českou republikou a Polskem. Dlouhodobě a účinně tím chráníme zájmy obyvatel Libereckého kraje.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý šestý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

je neděle večer, píšu vám po šestatřicáté a v nouzovém stavu snad úplně naposledy. Ten skončí dnes o půlnoci po 188 dnech a třech prodlužováních, a začne tak pomalý návrat k normálnímu životu. Tedy, pokud nás jako už poněkolikáté během této pandemie, něco nepřekvapí. Od 5. října 2020 je to více než půl roku, během kterého za sebou máme tři vlny s vrcholem na začátku letošního března. Březen byl nejhorší měsíc nejenom podle statistiky nově pozitivní testovaných a z pohledu zátěže nemocnic, ale především v té nejsmutnější statistice. Od začátku pandemie koronaviru zemřelo v našem kraji na tuto nemoc 1 199 lidí. Současná čísla jsou podobná těm ze začátku prosince. K zářijovým číslům, kdy bylo nově pozitivních méně než 100 i v pracovní dny, máme ale ještě daleko – v minulém týdnu jsme byli na dvojnásobku. To je také důvod k velké opatrnosti v dalších týdnech. Plán na postupné rozvolňování je rozumné východisko ze situace, další zhoršení a návrat k přísnějším omezením si asi nikdo z nás nepřeje a pocit vítězství opravdu není na místě.

A také máme dalšího ministra zdravotnictví, čtvrtého od začátku krize, snad to nebude z bláta do louže. Měli bychom si vlastně všichni přát, aby nejnovější výměna byla změnou k lepšímu a prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA dokázal zázrak a změnil přístup celé vlády ke krizi, kterou procházíme. Přál bych si to opravdu moc, a proto se nebudu výrazněji nimrat v prvních ministrových krocích a změnách v ohlášených opatřeních, které provedl na poslední chvíli. Ale už nyní ministr Arenberger čelí kritice za nejasné informování o omezeních, která začnou platit po skončení nouzového stavu. Podle některých právníků jedná nový šéf resortu protiústavně. Bývalý pan ministr Jan Blatný má můj obdiv za to, jak dlouho dokázal trvat na celkem racionálním principu. Ten umožňuje používání jen těch léků, které jsou schválené. Tlak na používání neschválené vakcíny Sputnik nakonec vedl k jeho konci. Teď bude zajímavé sledovat, co vše bude nový ministr ochoten udělat pro to, aby splnil přání pana prezidenta. Jen aby bylo jasno, nemám nic proti dobrovolnému očkování jakoukoliv schválenou vakcínou, nejlépe s možností si vakcínu vybrat.

Od zítřka se začnou děti vracet do škol. Do tříd se vrátí děti z prvního stupně a do mateřských škol předškoláci. Jsem rád, že se nám povedlo přesvědčit ministerstvo školství a děti zdravotníků, sociálních pracovníků a zaměstnanců kritické infrastruktury budou do školek a škol chodit v rámci nařízení ministerstva zdravotnictví. Nejsou tam zatím všechny profese, které mohly posílat svoje děti do školek a škol, ale třeba se jejich výčet povede doplnit. Pochopení ministerských úředníků pro situaci v regionech není úplně největší, ale vlastně je to lepší než jejich původní myšlenka, že si to mají kraje „nějak“ zařídit sami. Pravidelné testování a nošení ochrany dýchacích cest jako podmínka pro výuku ve školách a školách je terčem kritiky od části rodičů. Někteří rodiče posílají ředitelům názory právníků, kteří testování a nošení roušek označují za nezákonné, jiní vyzývají k tomu, aby toto opatření v našem kraji neplatilo.

Každý rodič chce pro svoje dítě jistě jen to nejlepší, také proto vítám možnost pro rodiče být u testu přítomen, nebo zajistit test předem a do školy přijít s potvrzením. Část rodičů nejspíš nechá svoje děti doma, také to je možnost, jak k celé situaci přistoupit. Přál bych si, aby k rozdílným názorům a jejich nositelům i v téhle těžké době panoval respekt. Oboustranně. A aby i odpůrci omezení a opatření chápali, že ředitelé škol mají právní odpovědnost za dodržování platných opatření v rámci stavu pandemické nouze, který nouzový stav nahradí. A že někteří rodiče nechtějí dávat dětí do škol a školek alespoň bez částečného snížení rizika. Koneckonců právě návrat dětí do škol byl jedním ze spouštěcích mechanismů, které vedly loni v září k nárůstu počtu nemocných a k vyhlášení nouzového stavu 5. října 2020.

Chtěl bych vám poděkovat. Za spolupráci a vše, o co se na úrovni vašich obcí a měst staráte. Do nejbližších dní přeji pevné nervy a věřím, že na nouzový stav už budeme jen společně vzpomínat.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý pátý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

při pohledu z okna, kde se venku prohání sníh s větrem a při vědomí, že už druhé svátky jara trávíme bez návštěv našich nejbližších a přátel, si člověk nemůže nevzpomenout na slavnou větu z románu Rozmarné léto, která lehce upravená poměrně přesně vystihuje nejen moje aktuální rozpoložení – „Tento způsob Velikonoc zdá se mi poněkud nešťastným“.

Nezbývá než doufat, že nebude trvat dlouho a brzy se už vyčasí. A to nejen na obloze, ale především s epidemií COVID-19 v naší zemi. Klesající počty nově nakažených tomu nasvědčují, nízká čísla z Velikonoc budou muset ještě ověřit výsledky z úterý a středy. Nezbývá než doufat, že nás v následujících měsících už žádná další covidová vlna nečeká, a můžeme se tak těšit na postupné rozvolňování vládních opatření. Začít by se mělo už od příštího pondělí, kdy skončí nouzový stav, přestane platit zákaz pohybu mezi okresy a do škol a školek by se měly začít vracet první děti. Konečnou podobu návratu dětí do škol projedná zítra Vláda a já budu, stejně jako vy, trochu napjatě očekávat, jaký ten plán bude. Pro ředitele škol a jejich zřizovatele to bude náročný pracovní týden, antigenní testy se začnou do krajů rozvážet zítra a do pátku musí být v jednotlivých školách.

Dobrou zprávou je, že klesá počet pacientů s COVID-19 v nemocnicích v našem kraji, i když mnohem pomaleji, než bychom si všichni přáli. Podíl na tom má i delší doba pobytu pacientů na ventilátorech. Stále tak platí, že máme stále více hospitalizovaných než během prosincové a říjnové vlny v loňském roce. A tak i když je epidemie podle všeho na ústupu, naše nemocnice si ještě zdaleka nemohou dovolit obnovit elektivní péči. Nezbývá než doufat, že příznivý trend poklesu pacientů bude i nadále pokračovat a také nemocnice se pomalu, ale jistě vrátí ke své běžné činnosti. Na termíny operací a vyšetření čeká hodně pacientů, na které se během posledních měsíců nedostalo.

Jak se bude situace v našem kraji a celé zemi dál vyvíjet bude záležet především na nás a našem odpovědném přístupu. A taky na trpělivosti, která mnohým z nás už dochází. Celá koronakrize je nekonečně dlouhá a únavná. To v tom lepším případě. Pro mnoho lidí, kteří přišli během koronakrize o své blízké, také velmi smutná a bolestivá. A rozhodně zapomenout nesmíme ani na ty, které covid připravil o práci nebo roky pečlivě budovanou živnost nebo firmu. Naději nám kromě lepšící se epidemiologické situace přináší také očkování, které by se právě po Velikonocích, kdy očekáváme od státu významně vyšší dodávky vakcín (11 700 dávek týdně), mělo konečně rozběhnout odpovídajícím tempem. Předpokládáme tak, že na všechny zájemce o očkování ve věkové kategorii 70+ přijde řada nejpozději v třetím dubnovém týdnu. Alespoň s první dávkou očkování.

V záplavě covidového zpravodajství by neměly zaniknout ani ostatní informace. Tím spíš, když se jedná o dobré zprávy. Mezi takové určitě patří i ta, že přípravy stavby nového pavilonu Centra urgentní medicíny v areálu Krajské nemocnice Liberec, se posunuly zase o kus dál. KNL má pro projekt platné stavební povolení, pokračuje příprava výběrového řízení a příští rok chceme začít stavět. Liberecký kraj v současné době hledá banku, která by mu pomohla s dofinancováním celého projektu a půjčila 1,3 miliardy korun. I když se jedná o velkou částku, jsem přesvědčeni o tom, že se nepouštíme do nepřiměřeného rizika. Úvěr chceme splatit v letech 2026–2036, a je plánován tak, aby zásadně nezatížil ostatní důležité položky krajského rozpočtu a neomezil sociální služby, školství, kulturu, životní prostředí ani dopravu. Ptáte se, proč jsem takový optimista? S úspěšným splácením podobně vysokého úvěru máme už zkušenost. Když jsme jako Starostové pro Liberecký kraj v roce 2012 poprvé vstoupili do vedení kraje, čekal tam na nás dluh 1,2 miliardy Kč. Během posledních osmi let jsme většinu splatili a zároveň jsme byli schopni investovat do majetku kraje a podporovat celou řadu dalších aktivit v regionu.

Zatímco se splácením vysokého úvěru zkušenosti máme, v případě pandemie COVID-19 před námi zůstává ještě celá řada neznámých. Tak pojďme na samý závěr Velikonoc, svátků naděje, společně věřit a mít naději, že už ty příští Velikonoce společně oslavíme bez omezení a s přáteli a známými.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý čtvrtý dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení,

je Květná neděle a začaly Velikonoce, které prožijeme velice podobně jako ty loňské. S nouzovým stavem a omezeními, bez koledy a návštěv známých a příbuzných. Alespoň kostely jsou na rozdíl od loňského roku trochu otevřené. Co je proti loňskému roku jiné, jsou statistická data. Denní přírůstky nemocných v desítkách a stovkách bylo dávno nahrazeny tisíci případů, nemocných v nemocnicích ubývá jen pomalu a březen roku 2021 bude smutným rekordmanem v počtu zemřelých. Za dobrou zprávu lze určitě označit další pokles nových případů v právě končícím týdnu. Snad tento trend vydrží a umožní v dubnu postupné rozvolňování opatření a konec nouzového stavu 11. dubna.

Když už jsme u toho nouzového stavu, přiznám se, že jsem to nevydržel a na chvíli zapnul přímý přenos z pátečního jednání Sněmovny, kde se celá situace projednávala. Byla to chyba. Některým zákonodárcům by prospěl pěší výlet na pražské Staroměstské náměstí pokryté symbolickými bílými kříži za všechny oběti COVID-19 v naší zemi. Surfování na vlně nálady velké části společnosti se této zemi nevyplatilo už loni v srpnu a září a také před Vánoci.

Dnes si připomínáme také Den učitelů. Za jejich práci za poslední rok jim patří velké poděkování a poklona. Významná většina z nich dělá vše, co je v jejich silách, aby i v podmínkách online výuky dokázali svoje žáky a studenty zaujmout a náhradní vyučování neztrácelo smysl. Poděkování si zasluhují i rodiče a děti samotné, myslím si, že se do školy těší násobně víc než na konci prázdnin. Doma je to dlouhé a při veškeré snaze nemůže online výuka prezenční vyučování a kontakty s vrstevníky nahradit. Provoz škol určených pro péči o děti zdravotníků a pracovníků kritické infrastruktury byl prodloužen do 11. dubna. Od pondělí bude otevřena ještě jedna nová, ve Stráži pod Ralskem. V příštím týdnu se máme dočkat rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o postupném návratu dětí do škol. Ať už to bude 12. nebo 19. dubna, bude to první nutný krok k návratu do normálního života.

Také proto jsme obnovili očkování pro učitele a další zaměstnance škol registrované na základě kódů přidělených řediteli. Umožní nám to navýšené dodávky vakcín v dubnu. Více bude také dodávek vakcíny Pfizer, kterých budeme dostávat 11 700 týdně, a očkovací centra tak budou moci přidělovat více nových termínů. Zároveň jsme v pátek pro očkování u praktických lékařů uvolnili část vakcíny Moderna, protože u nich na očkování v našem kraji čeká více než 18 tisíc lidí a dodávky vakcíny AstraZeneca zatím váznou. Na webu kraje najdete nově seznam praktických lékařů, kteří své pacienty očkují. Je jich většina, ale protože rozhodnutí o zapojení do očkování je dobrovolné, u některých praktiků termín nezískáte, protože očkovat nemohou nebo nechtějí.

V takovém případě musíte využít nabídku jednotlivých očkovacích center. Nejpozději po Velikonocích se ke stávajícím očkovacím centrům přidají další čtyři – v Novém Boru, Tanvaldu, Hrádku nad Nisou a na poliklinice EUC v Liberci. Vzhledem k tomu, že jednotlivá očkovací centra mají různou kapacitu a budou využívat různé vakcíny, připravujeme na webu kraje jednoduchý informační systém s reporty o očkovacích místech, s délkou front, denní kapacitou pro první očkování a používanou vakcínou. Budete se tak moci sami rozhodnout, které očkovací centrum si vyberete.

Podobně srozumitelná bohužel nebyla pravidla povinného antigenního testování na vjezdu do sousedního Německa. V pátek informovalo ministerstvo zahraničí o konci povinnosti antigenních testů pro řidiče kamionů k 28. 3. a doporučilo uzavřít všechna testovací místa na hranicích. V neděli dopoledne se ale cestou policejních koordinátorů zjistilo, že povinnost skončí nejspíš až za deset dní a znovu se o ní bude rozhodovat 31. 3. Takže se dnes provoz již zrušených testovacích míst, která už šest týdnů umožňují řidičům testovat se přímo na hranicích, a brání tak komplikacím v dopravě, znovu obnovoval. Chci poděkovat všem, kteří provoz v Hrádku nad Nisou zajišťují a zvládli i víkendovou změnu podle hesla „Odvolávám, co jsem odvolal“.

Poděkování patří také všem, kteří v posledních čtyřech týdnech vytvořili systém antigenního testování, který pravidelně testuje většinu zaměstnanců ve firmách a na úřadech. Významně také vzrostla kapacita veřejných odběrových center a pro zájemce o antigenní test dnes není problém najít si termín hned druhý den. Nemocnicím to pomohlo soustředit se na rychlé provádění PCR testů, jejichž výsledek je důležitým podkladem pro trasování, kde se naší krajské hygieně také díky pomoci dobrovolníků včetně policistů a hasičů, stále daří trasovat všechny nahlášené kontakty. Poděkování míří samozřejmě i do nemocnic všem, kteří v nich pečují o pacienty a také všem, kteří jim s tím jakýmkoliv způsobem pomáhají. A všem dalším, kteří pomáhají všude tam, kde je potřeba.

Pomalu se blíží návrat k normálnímu životu. Budeme ale potřebovat ještě hodně trpělivosti, než bude COVID-19 jen vzpomínkou na mimořádnou situaci a těžkou dobu, kterou jsme společně zvládli.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje

Třicátý třetí dopis starostkám a starostům z Libereckého kraje

Vážení a milí, paní starostky, páni starostové, čtenáři mého pravidelného nedělního hlášení.

V sobotu začalo jaro, alespoň podle astronomického kalendáře a jarní rovnodennost nám přinese delší dny. Počasí je ale zatím spíš zimní a sníh dokonce napadnul i u nás doma, v žitavské nížině. Ale nakonec, jako každý rok, vyhraje jaro a až přijde, snad nás zahřejí i jiné zprávy, než ty o počasí. Dobrou předzvěstí by mohla být aktuální epidemiologická data, která po několika týdnech, kdy trhala jeden rekord za druhým, zaznamenala konečně pokles počtu nově pozitivních případů. Klesl i počet pacientů hospitalizovaných v nemocnicích a nižší jsou také čísla v té nejsmutnější statistice, která sleduje počet zemřelých. Podle statistik to vypadá, že další vrchol epidemie máme za sebou a v mediálním prostředí se hned objevily první úvahy o rozvolňování opatření. Chápu to, omezení platí už skutečně dlouho a všichni toho máme plné zuby.

Podle mého názoru je ale na místě opatrnost. Úplně nejhorší, co by se teď mohlo stát, je rychle rozvolnit a při prvním předpokládaném zhoršení zase všechno uzavřít. Už jsme to za poslední rok zažili několikrát a nikdy to nepřineslo nic dobrého, jen zvětšilo počet naštvaných a zklamaných lidí. Za rozumnější považuji vydržet do Velikonoc a věřit, že k platným opatřením přispěje také počasí a oteplení pomůže snížit počet nových případů pod tisíc denně a sníží se tím i zátěž v nemocnicích. Ty se tak budou moci vrátit k plánované péči a dalším nemocem, které nezmizely, jen se o nich teď, kvůli koronaviru, příliš nemluví a nepíše. Vyvolávání nadějí, které jsou později pravidelně zklamány, je vůbec tím nejhorším způsobem, jak řídit podobnou krizi.

Bohužel se takové nereálné sliby týkají i očkování. Bombastická prohlášení jsou vystřídána poznanou realitou, ke které se ale nikdo odpovědný za původní sliby nehlásí. Naposledy v minulém týdnu, kdy pan premiér Babiš vyhlásil jako cíl do konce března očkovat 100 tisíc dávek vakcíny každý den. Cíl je to skvělý, hodně lidí se těšilo na termíny pro sebe nebo pro své blízké. Jenže to má háček. A nikoli v kapacitě očkovacích center – ta jsou připravena, včetně toho nového v jilemnické sportovní hale. Jejich maximální kapacita je 4 000 dávek denně. Připraveni jsou v našem kraji i praktičtí lékaři, kterých bude očkovat více než 150 a zatím se u nich zaregistrovalo více než 18 tisíc lidí.

Tím, ale dobré zprávy, končí. Háčkem je, že pro příští dva týdny mají očkovací centra v kraji k dispozici celkem 11 700 vakcín Pfizer. Do konce března dorazí ještě asi 3 500 dávek vakcíny Moderna, kterou zatím očkujeme klienty a pracovníky sociálních služeb. Pro praktiky jsme na tento týden dostali 600 vakcíny AstraZeneca a další dodávky jsou nepředvídatelné. Navíc jsme teď ve fázi, kdy se budou hlavně v očkovacích centrech očkovat především druhé dávky vakcín. Proto prosím o trpělivost, větší množství nových termínů pro lidi ve věku nad sedmdesát let bude k dispozici až po Velikonocích. Nedělá mi to radost, ale víc vakcín prostě nemáme. Také proto zatím nebudeme pokračovat v plošném očkování pedagogů ani kritické infrastruktur.

Přednost dostanou lidé ve vyšším věku, kteří jsou tou nejrizikovější kategorií. O to víc nechápu ono veřejné slibování masivního očkování, které v březnu prostě stát nezvládne zařídit. Vše by se mělo snad už konečně zlepšit v dubnu, kdy podle informací Ministerstva zdravotnictví dorazí dvojnásobek vakcíny Pfizer a praktici by měli mít v druhé polovině dubna už k dispozici novou vakcínu od společnosti Johnson & Johnson. Kolik jí bude, ale v tuto chvíli ještě nevíme. Nezbývá než doufat, že se dodávky vakcín snad brzo konečně dostanou na nasmlouvané množství a další milion podaných dávek dokáže Česká republika už zvládnout rychleji než ten první, který ji trval téměř tři měsíce.

Závěrem tohoto dopisu bych vám všem chtěl popřát hodně štěstí, zdraví a trpělivosti, a zároveň poděkovat za pomoc a spolupráci všude tam, kde je to potřeba.

Martin Půta
hejtman Libereckého kraje