Liberecký hejtman Martin Půta v MF DNES o vládě a cenách energií.
Petr Kolář
reportér MF DNES
Rozhovor děláme ve čtvrtek (8. 9. 2022), den před schůzkou ministrů pro energetiku EU. Věříte ve smysluplné a účinné celoevropské řešení krize, jak o tom mluví vláda v čele s Petrem Fialou?
Jsem přesvědčen, že když začala stát megawatthodina přes tisíc eur, začal to být problém v celé řadě evropských zemí. Přál bych si, aby celoevropské řešení existovalo. Je třeba oddělit cenu plynu od ceny elektrické energie. Protože jak je nastavena burza, že se to počítá podle poslední závěrné elektrárny, nedává to dohromady velký smysl. Protože jádro i elektřina vyráběná z uhlí mají pořád stejné výrobní náklady. Takže je nemá smysl prodávat za stejné ceny, byť to může vyhovovat spekulantům. Uvidíme. Pevně ale věřím, že všechny vlády usilovně připravují národní řešení, pokud k dohodě na evropské úrovni nedojde.
Premiér Fiala říkal, že národní řešení chystají. Víte, jaké by mělo být?
Nevím. Víceméně z médií zatím vím, že chce vláda založit státního obchodníka, který by měl nakoupit nějaký objem elektrické energie pro veřejný sektor za regulovanou cenu. Protože většina samospráv krajských, obecních a dalších institucí zatím elektřinu na příští rok zajištěnu nemá. Bez tohoto kroku vlády by to znamenalo významné dopady do veřejných rozpočtů.
Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by dočasným nákupčím měla být firma Prisko, jejímž prostřednictvím stát ovládá OKD, než by se věci ujala nově vytvořená firma. Je to dobré řešení?
Asi je technicky jedno, kdo to bude. Myslím, že aby to mohlo být Prisko, bude se muset změnit energetický zákon. Nákupčího je ale třeba najít rychle, stejně tak rychle je nutné nalézt dohodu s výrobci energií v České republice, aby neprodali všechnu kapacitu na příští rok přes burzu a další kontrakty. Aby měl státní obchodník příští rok vůbec co nakupovat. Stihnout se to dá. Věřím, že vláda bude schopna státního obchodníka založit a už teď vyjednává s velkými výrobci energie o nákupu významného balíku, který by veřejný sektor zabezpečil. Pokud by k tomu nedošlo, jsme připraveni nakoupit energie za ceny na trhu. Protože chod veřejných institucí, jako jsou nemocnice, domovy důchodců či školy, zabezpečit musíme. Ale věřím, že to je jen černá hypotéza.
Druhým krokem má být zastropování cen elektřiny. Od poradců premiéra chodí různé informace. Třeba, že strop by měl být 6 až 10 korun za kilowatthodinu. Znáte konkrétní podobu?
Ne. Že se uvažuje o národním zastropování cen, jsem samozřejmě slyšel také. Je to taková trojčlenka. Je v ní třeba spočítat nějakou úroveň nastavení ceny, na kolik to vyjde státní rozpočet a z jakého zdroje se doplní, aby to mohl ustát. V Libereckém kraji už nyní pro některé z našich příspěvkových organizací nakupujeme silovou elektřinu za 6,50 Kč bez DPH, takže si cenu kolem šesti korun dovedu za nynější situace představit jako únosnou. Musí se ale na evropské úrovni udělat vše proto, aby trh začal fungovat a nebyl pro spekulanty.
Česko vyrábí elektřiny nadbytek a prodává ji levně přes lipskou energetickou burzu. Nebylo by namístě prodej omezit ve prospěch firem a obyvatel Česka?
Chápu všechny argumenty, že v ČEZ máme minoritní akcionáře, kterým by se nelíbilo, kdyby stát reguloval prodejní cenu. Na druhé straně zastropování bylo ještě před dvěma týdny téměř sprosté slovo, a když ho někdo z regionů použil, z Prahy se na něj minimálně mračili. Dnes se tedy mluví o něčem, co bylo nedávno nepředstavitelné. Takže myslím, že i řešení, kdy by část energie byla prodávána za nějakou cenu stanovenou Energetickým regulačním úřadem na vnitřním trhu, je myslitelné. Protože všechnu elektřinu, kterou ČEZ a ostatní vyrobí, nelze vyvést ven. Za této mimořádné situace, ve které je celá Evropa, kdy je plyn používán jako další zbraň ve válce na Ukrajině, je potřeba hledat i mimořádná řešení.
Říkáte, že se na vás ještě před dvěma týdny z Prahy mračili. Jako hnutí Sdružení pro Liberecký kraj (SLK) jste už v červnu napsali otevřený dopis premiéru Fialovi, ať s cenami energií něco dělají. Většina koaličních politiků vás tehdy zkritizovala coby neloajální okopávače kotníků. Cítíte zadostiučinění?
Ne. Měl bych ho, kdyby se už v červnu začaly podnikat kroky, které se podnikají teď. Jsme prostě z regionu, který je chudší než podstatná část České republiky. Takže možná i dopady zdražování energií jsme pocítili dřív než bohatší regiony. Červnová výzva premiérovi a lídrům koaličních stran bylo jen upozornění, že se situace začíná vymykat. Pro mě je nepřijatelné, když lidi, kteří celý život pracují, začnou dostávat složenky, nad kterými si nejsou jisti, jak přes zimu ufinancují chod domácnosti. A to se netýká jen nízkopříjmové skupiny obyvatel. Ale i lidé ze střední třídy, kteří třeba v minulosti přešli od velkých dodavatelů elektřiny a plynu k menším, na tom v uplynulých letech možná krátkodobě vydělali pár tisícovek, ale teď dostávají měsíčně desetitisícové zálohy. Jejich dodavatel nakupuje na spotu. Naše výzva jen popisovala jejich situaci a jsem rád, že s tříměsíčním odstupem se ty věci začínají řešit racionálně. Že tehdy byla odezva taková, tak už to v politice chodí.
Před čtrnácti dny jste se podílel na další výzvě – tentokrát Asociace hejtmanů. Kromě jiného jste volali po zastropování cen a státním obchodníkovi s energiemi. První reakce koaličních politiků v čele s premiérem byly, že to není nic nového, ministr průmyslu Síkela se k tomu stavěl spíš odmítavě. O dva dny později uvedené věci začali prosazovat. Co se podle vás stalo?
Je potřeba říct, že v té době se vyšplhaly ceny elektrické energie na burze nad 1 000 eur za megawatthodinu. Myslím, že to bylo pro mnohé lidi, kteří do té doby odmítali věc řešit, jakési prozření. Protože to není o tom, že se to dotkne části domácností, podnikatelů či zaměstnanců. To by mohlo vést ke kolapsu celých průmyslových odvětví. Naše ekonomika je přitom na průmyslu založena. Když tedy regiony na všemožných předsednictvech a výkonných radách říkaly, že to je neudržitelné, začalo to rezonovat ve všech vládních stranách.
Po výzvě hejtmanů to tak ale nebylo. Naopak to chvilku bylo bráno jako podraz vzhledem k tomu, že den předtím představil váš ministr za STAN Jozef Síkela svůj energetický tarif. Jak je vůbec možné, že to chystá řadu týdnů a pak se ukáže, že to absolutně nestačí?
Myslím, že to vychází z podstaty fungování státu. Tarif se připravoval od května. Možná by se dal označit za dostatečný v červnu. Ale protože ho představili na konci srpna, přičemž ceny energií dál stoupaly, tak pan ministr reagoval na minulou situaci. Často je neschopnost reagovat rychle průvodním jevem byrokracie. Bohužel.
Jak je to možné? Síkela je přece váš ministr za STAN…
Já nevím. Slyšel jsem od něj vysvětlení, že úsporný tarif připravoval podle toho, kolik mu na to dal ministr financí Stanjura (z ODS) peněz. Ale nejsem součástí interních debat na vládě, jak se ty věci připravují.
Jako Starostové pro Liberecký kraj jste se STAN v jedné partaji, on je ministr, vy hejtman. Vy se o tom nebavíte?
Svůj názor jsem sděloval od jara. Byl jsem brán jako nositel špatných zpráv. Už v březnu jsem říkal, že evropským zemím nezbyde než zavádět válečné daně, aby ufinancovaly celý problém. Už na našem sněmu jsem říkal, že vláda nakonec bude muset zastropovat ceny. Holt to někdy je tak, že člověk není dostatečně přesvědčivý.
Proč jste to nedokázal vysvětlit ani ve vašem hnutí? To to pánové Rakušan se Síkelou nechápou?
Říkal jsem to od jara. Věřím, že to chápou. Jen nevím, jestli ve vládě měli dostatečnou sílu a razanci, aby to vysvětlili ostatním. Trochu si myslím, že v ODS bylo třeba potřeba, aby promluvil Pavel Blažek jako zástupce nějakého proudu a řekl, že to může skončit kolapsem, aby to pochopila celá řada dalších lidí. Pokud vláda nepřijde s nějakým reálným řešením, mohou přijít větší demonstrace. To, jak mluvil pan premiér o svolavatelích sobotní demonstrace, byl sice chladný popis, nicméně si to na sebe vztáhli i ti, kteří na demonstraci byli, ale nelze je označit za proruské dezinformátory. Přišli proto, že necítili reálné řešení. Je povinnost vlády, aby radikální část společnosti neměla šanci oslovit občany, kteří jsou tam jen proto, že nevědí, co s nimi bude.
Ministr Síkela se pro řadu lidí stal terčem číslo 1. Že je prý neschopný a měl by skončit, říkají i někteří občanští demokraté. Co tomu říkáte? Je to muž na svém místě?
Říkám to samé, co jsem sdělil už před dvěma týdny osobně jemu i Vítu Rakušanovi. Že pokud nebude aktivní ve smyslu komunikace toho, co dělá, a možná i vysvětlování, že jeho návrhy nejsou občas ve vládě vyslyšeny s odkazem na rozpočtovou odpovědnost, tak se nakonec stane obětním beránkem. Což je scénář posledních dvou týdnů. Myslím, že je potřeba říct, že za tohle je odpovědná celá vláda. Zasedá ve sboru, všechny důležité věci se projednávají ve formátu K5 – tedy pětice koaličních lídrů. Nemyslím, že za pomalé rozhodování může jen pan ministr Síkela. Ale samozřejmě, v politice to je o symbolech. Takže je logické, že všichni ostatní členové vlády a další budou ukazovat na konkrétního ministra. Je ale třeba říct, že třeba správa majetkového podílu v ČEZ není v gesci ministra průmyslu, ale ministerstva financí pod vedením Zbyňka Stanjury z ODS.
Říkáte, že je to o symbolech. Tím může být i to, že Síkela jeden den řekne, že úsporný tarif znamená čtyři tisíce do konce roku, a o pár dní později představitelé STAN požadují navýšení na 10 tisíc. Dávají najevo, že to dělá blbě…
On to představil den před výzvou Asociace krajů. Já se s ním o čtyři dny později potkal na předsednictvu STAN, kde zaznělo, že peníze navržené v tarifu na celou topnou sezónu – tedy i na příští rok – vystačí sotva do konce letošního roku. I na předsednictvu zaznělo, že nastavil peníze na tarif tak, aby s tím souhlasilo ministerstvo financí.
Znovu, je Síkela mužem na svém místě? Má být v čele resortu dál?
Jestli se ptáte, zda má pan ministr Síkela moji důvěru, tak pokud budou do konce září skutečně realizovány kroky, o kterých se mluvilo, myslím, že by měl v čele ministerstva pokračovat.
Protiargumentem z kuloárů je, že i kdyby se to nepovedlo, je nemyslitelné, aby byl ministr průmyslu odvolán do konce roku, kdy končí předsednictví EU. Co vy na to?
To už je otázkou na premiéra a na K5. Na druhé straně, pan ministr se věnoval i zajištění věcí okolo LNG terminálu a vyjednávání dohod. Na tom také odpracoval svoje. Ale politika je o symbolech, a když jste ministrem průmyslu a obchodu za situace, ve které jsme, je logické, že hodně lidí bude mluvit o vás, a ne o zbytku vlády.
Zajímavé je i jméno Síkelova neoficiálního šéfporadce – právníka Radka Pokorného. Tedy přítele expremiéra Bohuslava Sobotky a někdejší šedé eminence ČSSD, který ji pomohl přivést mimo Sněmovnu. Jak vnímáte, že přeskočil k hnutí STAN? Nebojíte se, že se bude příběh ČSSD opakovat?
Nemám informace, že by byl hlavním poradcem pana Síkely. Na některé otázky, jestli se s ním radí, jsem slyšel odpověď, že občas. Nevím. Každý z nás se potkává s různými lidmi, kterým z nějakého důvodu věří a chce od nich slyšet názory. To je spíš otázka na pana ministra. Já pana Pokorného neznám, asi jsem ho v životě neviděl.
Promítnou se problémy hnutí STAN v čele s kauzou Dozimetr do výsledků komunálních a senátních voleb? Jak?
Pro hnutí, které velkou část svého politického kapitálu ve volbách do Sněmovny postavilo na tom, že jsme poslední čistí a skauti, je samozřejmě kauza Dozimetr… Kdybych řekl nepříjemnost, je to slabé slovo. Je to velký problém. Myslím, že ho hnutí vyřešilo, jak mělo. Lidé, kteří by mohli být spojováni s tou kauzou, z vedení odešli. Myslím, že v Praze to na výsledky bude mít velký vliv. Uvidíme, jak ve velkých městech, kde se lidé rozhodují podle značek, a ne jmen na kandidátkách. Obecně platí, že čím menší město, tím ten vliv bude menší.
V souvislosti s kauzou Dozimetr se často mluví o konci Víta Rakušana v čele ministerstva vnitra. Občas se hovoří i o větší výměně resortů, což by vám mohlo pomoci vyřešit problém s Jozefem Síkelou. Je něco takového ve hře?
Myslím, že až do konce předsednictví EU nic takového ve hře není. A já tedy nevidím žádný důvod, aby Vít Rakušan odcházel z čela ministerstva vnitra. Myslím, že věci, které se tam odehrály, jsou mediálně nepříjemné. Na druhé straně ale Rakušan dělá vše proto, aby lidé, kteří byli v minulosti mediálně spojováni s jinými politiky, neměli vliv na řízení složek, které by měly být nezávislé a neutrální.