Elektřina se nevyrábí na burze

Ing. Hynek Beran1, Doc. Ing. Lubomír Lízal, PhD, Ing. Jiří Michalík

České vysoké učení technické, Český institut robotiky, informatiky a kybernetiky a Fakulta elektrotechnická, Asociace energetických manažerů, Česká společnost pro energetiku

Motto
V poslední době čím dále více některá veřejná vystoupení politiků i některých novinářů připomínají závazky pionýrů v sedmdesátých letech o šetření energií, solidaritě obyvatel s průmyslem a to vše z důvodu konfliktu na Ukrajině a extrémní ceně zemního plynu. Snahou následujícího textu je poskytnout odbornou orientaci těm zodpovědným.

Energie vzniká v elektrárně nebo v jiném zdroji a ne na burze
Základními obory současné energetiky jsou elektrárenství, plynárenství a teplárenství. Naše soustavy byly budovány jako mezinárodní tranzit plynu s bezpečnými podzemními zásobníky na několik měsíců, robustní síť elektráren a vedení a systémy zásobování teplem (SZT) ve všech větších městech. Nejde o nezávislé systémy, jsou spolu propojeny a jde o jeden národní energetický systém vybudovaný ještě za M. Kubína, jehož charakter se dodnes zásadně nezměnil. Pokud chceme s tímto systémem pracovat, musíme vědět, jak funguje, a nedbat na neznalé řeči politiků ani prodejců komodit za válečné ceny na různých burzách, u nás především německé. Burza totiž není zdrojem jakékoli energie, ale je pouze místem, kde se energie prodává, respektive prodává se právo k určitému množství energie proudícího ve funkční soustavě. Fyzické záruky, že bude energie dodána v dostatečném množství z určitého zdroje, u nás používaná burza PX nemá a je nahrazena miliardovými garancemi na případné spekulativní nákupy.

Nezodpovědná náhrada existující fosilního paliva jiným fosilním palivem dnes rizikovým
Pačesova komise doporučovala navýšení podílu zemního plynu v ČR pouze v situaci, kdy bude Česká republika spolehlivě napojena na mezinárodní sítě plynovodů kvůli nevydíratelnosti ekonomické i geopolitické. Namísto toho máme tři plynovody z Ruska. V této situaci byl až do počátku rusko-ukrajinského konfliktu vyvíjen systematický tlak nahradit domácí fosilní surovinu (uhlí) dovozovou surovinou taktéž fosilní (ruským plynem) a to i v segmentech centrálního topení. Pokud nám budou překupníci a ideologové nadále zakazovat domácí topivo i v době války a nedodávat to dovozové, znamená ro náhradu domácího topiva energetickou chudobou. Obnovitelnými zdroji energie, především fotovoltaiíkou, můžeme cíleně nahradit letní ohřev teplé užitkové vody a také na klimatizaci pro chlazení budov. Obojí má navíc akumulační charakter, takže můžeme solární energii užívat v době slunečního svitu a nepotřebujeme baterie. Solární panely ale nenahradí topení v tuhé zimě, kdy slunce nesvítí. Podrobná bilance není obsahem sdělení, pro zájemce například na www.aem.cz na seminářích „Energetická středa“.

Elektřina a zemní plyn

Elektřina
Elektřiny vyrábíme nadbytek, asi o 20 % více, a kvůli omezené kapacitě vedení jí o moc více jak těch 20 % nemůžeme vyvézt. Vyrábíme ji velmi levně za náklady paliva, elektrárny už máme postavené, navíc domácí uhlí si těžíme doma a u jaderných elektráren máme zásoba paliva na několik let. Jadernou energii vyrábíme zhruba za 25 haléřů na jednu kilowattovou hodinu (kWh) a uhelnou za necelých 50 haléřů. Někdy se k těmto cenám přičítají ještě emisní povolenky, ale jaderné zdroje, které pokrývají polovinu spotřebu naší země, řádné emise CO2 nemají. Jedna jaderná elektrárna vyrobí spolehlivě tolik elektřiny, co spotřebují všechny české rodiny, 15 terawatthodin. Nicméně pro zatížení v průběhu dne část elektřiny z uhelné nebo vodní či přečerpací elektrárny potřebujeme2. Jedna česká rodina spotřebuje ročně v průměru o něco méně než 4 tisíce kWh, tedy za výrobní cenu 1000 až 2000 korun ročně (nepočítáme distribuci). Na domácí trh byla víceméně umělými (virtuálními) prostředky dovezena německá burza, a přestože by nebylo možné energii z ČR vyprodat (viz fyzikální omezení exportních kapacit na cca 1/3 produkce), prodává za její ceny především státní společnost na domácím trhu. Z trhu pro přebytky se tak stal cenový monopol či cenový diktát a namísto práva spotřebitele si vybrat vhodného dodavatele za rozumnou cenu má možnost platit ceny německé spotové burzy anebo nesvítit. Tento krátkodobý trh byl původně ustanoven na prodávání přebytků a doplňování nevyrobené energie, například když se náhle změní počasí. Elektřina ve své podstatě není komoditou vhodnou pro denní trh, protože elektrárna ze zálohy mnohdy najíždí déle jak den. Společnost provozující jaderné elektrárny by si navíc takový režiím prodávat ze dne na den nemohla ani dovolit, protože jaderná elektrárna neumí náhle najet na jeden den a její vypínání následující den není bezpečné. I zde vidíme technickou nelogičnost argumentace manažerů naší elektrárenské společnosti a nekompetentní opakování takové argumentace u některých politiků věci neznalých.

Situaci lze v případě krize přirovnat k restauraci nebo závodní jídelně, která má levné suroviny, ale zdražuje lístky na jídlo s výmluvou na to, že je v jiné restauraci v jiné zemi draho. Jídla (elektřiny) je stále nadbytek. Pouze je stále méně lidí, kteří si mohou to jídlo koupit, a začínají nejprve s jídlem šetřit a poté hladovět (energetická chudoba). Na „nasycení“ celého národa (domácnosti) je zapotřebí pouze jedna ze svou jaderných elektráren, avšak státní společnost ČEZ má exportní možnosti pouze na jednu ze dvou, tu druhou nezastaví. Stačí tedy lidem rozdělit za rozumné peníze domácí elektřinu vyrobenou levně v národních elektrárnách a ekonomicky to narovnat. Ty elektrárny patří většinově českému státu a ne zahraniční burze, a jejich produkci je možné při troše rozumné diplomacie vyměnit za jiné nedostatkové komodity a ne si je zdražit a vyprodat.

Evropa nemá jeden trh
Energetická krize v Evropě ukázala na obrovský nedostatek v nastavení pravidel pro mezistátní výměnu elektrické energie spolu s kombinací nastavení pravidel fungování fyzických dodávek na spotovém trhu a trhu s dlouhodobými produkty na burze, což při současné totální krizi výroby v Evropě ve svém důsledku vede k vývozu jakékoliv dostupné volné elektřiny na západ, k navyšování ceny elektřiny o cenu přenosových kapacit a ve svém důsledku prodražování všech dodávek pro konečné odběratele v ČR.

Zemní plyn
Přestože jej doma netěžíme, byla naše soustava postavena velmi velkoryse. V době minulého režimu měla mj. dodávat zemní plyn do Západního Německa a přinášet devizy. Úlohou zásobníků byla krom strategické rezervy především rovnoměrnost těžby, v létě se zemní plyn uskladňoval a v zimě částečně těžil ze zásobníků. Zásobníky na našem území mají kapacitu zhruba třetinu naší roční spotřeby, tedy bychom s úsporami přečkali zimu a za jistých úsporných opatření třeba i půl roku.

Problém:

(a) Zásobníky na našem území patří zahraniční společnosti.

(b) V minulosti byly zásobníky užívány ke spekulacím a nikoli k fyzické optimalizaci, obchodníci si v nich uskladňovali zemní plyn, když byl levný, aby jej pak mohli dráže prodat.

(c) Státní hmotná rezerva je pouhých 300 milionů kubíků z necelých 9 miliard potřebných na rok3, tedy v průměru na necelé dva týdny života České republiky.

(d) V době krize by vnikl konflikt legislativy české, která umožňuje krizové použiti takového plynu v ČR, a německé, která ukládá německým obchodníkům takové zásoby dovézt pro stejný účel do Německa. Podrobný právní rozbor této konfúze není předmětem dokumentu, nicméně tvrzení vlády, že „plné zásobníky“ znamenají dostatek tepla na zimu pro nás, by v takové situaci zasluhovalo podrobnější analýzu a částečné očištění od politického populismu.

Teplo a možná náhrada

Rizika v obou základních komoditách, elektřině a zemním plynu, jsou odlišného typu. U zemního plynu jde o riziko nezabezpečení zdroje, u elektřiny riziko energetické chudoby přes existující levnou nadvýrobu. Technické riziko nedodávky máme pouze za jistých okolností u zemního plynu, u elektřiny jde o riziko energetické chudoby a je způsobeno nezodpovědnou činností politiků při správě státní společnosti, sítí (ČEPS) a státního trhu (OTE) a také nečinnosti regulace při ochraně spotřebitele. Energetický regulační úřad (ERÚ) de facto nevykonává to, co mu česká i evropská legislativa ukládají a co je v jiných zemích Evropy normální. V případě omezení dodávek zemního plynu je v oblasti tepla možné postupovat dvojím způsobem:

(1) Vyměnit s někým, kdo zemní plyn má, například díky pokračujícímu kontraktu s Gazpromem (Německo) za nadprodukci české elektřiny;

(2) Topit v zimě elektřinou, které máme nadbytek, v těch lokalitách, kde nemají jinou náhradní možnost.

Energetická bilance (spotřeba) zemního plynu pro teplo pro domácnosti je srovnatelná s nadvýrobou elektřiny. Kdybychom tedy jednoduše dokázali to, že vyměníme v zimním topení zemní plyn za elektřinu, topíme v pohodě dále. Chod průmyslu a celé společnosti topení elektřinou neřeší, nazamrznutí domácností ano. Zásluhou prozíravosti ČEPS a distributorů proběhla revize větších sítí, ty by takové řešení na většina území republiky unesly, problém je ale především v místních a domovních rozvodech, které nejsou na topení elektřinou většinou stavěny a v mnoha domech jsou také špatně udržované4. Museli bychom se tedy v mnoha domácnostech omezit pouze na jednu elektricky vytápěnou místnost a třeba se i střídat sudá a lichá patra v sudou a lichou hodinu, ale situaci bychom s přebytkem náhradní komodity na národní úrovni s nějakými opatřeními ustáli.

V tomto smyslu je opět přehnané zdražování elektřiny trestuhodné, namísto revize domovních rozvodů a případného nákupu olejových radiátorů si budou domácnosti půjčovat na „burzovní“ ceny, takž v takových případech hrozí zvýšená rizika výpadku napájení (pojistek) nebo požáru elektrického zařízení či neadekvátního topidla.

V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.

Poznámka pro současné i budoucí obecní a krajské reprezentace
Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18 anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.

Stav energetického komfortu, energetických úspor a energetické nouze
Pačesova komise zavedla energetickou bezpečnost jako povinnou součást energetické politiky ČR. Rozlišovala mezi stavem komfortu (trhu), stavem krátkodobé nouze (povodeň, vichřice), kdy jde o obnovu ke komfortního stavu a stavem dlouhodobého nedostatku (stav válečný), i ten má různou míru nedostatku. Základní stupnicí je tedy:

(1) Komfortní stav, zdrojů energie je více, než se spotřebuje, dodavatelé spolu soutěží cenou a kvalitou služeb. V této situaci vzniklo v Evropě tržní prostředí.

(2) Stav přídělový („komfort mínus“), společnost má stále dostatek zdrojů na zajištění základních funkcí, ale musí s nimi hospodařit. Příkladem jsou úspory tepla v situaci, kdy by nám dodal Gazprom o 20% méně, anebo provoz naší elektrické soustavy při dlouhodobém výpadku jedné jaderné elektrárny.

(3) Stav nouzový, zde jde o přežití a nutnost zajistit základní životní funkce společnosti a kritickou infrastrukturu. U rodinného domu v elektřině to znamená dodávku pro lednici, žárovku v noci, základní funkce domu, například tlakovou kanalizaci, a komunikační médium, abychom se dozvěděli, co se děje. V případě výpadku tepla pak náhradní zdroj, například kamna na tuh paliva nebo olejový radiátor v jedné místnosti.

ZÁKLADNÍ VÝCHODISKO: Ve stavu energetické nouze jde o přežití a žádný trh se nekoná. Rovněž ve stavu centrálně organizovaných energetických úspor se dostáváme do přídělového hospodářství:

PARADOX: na jedné straně limitujeme teplotu v místnostech a na straně druhé nelimitujeme cenu burzovních překupníků?

Energetická chudoba
Energetická chudoba, jak již bylo řešeno, je dvojího typu:

(1) Energetické komodity není dostatek, teda není možné ji koupit anebo bez státní regulace vznikají „válečné“ ceny („keťasové“).

(2) Energetické komodity je dostatek nebo i nadbytek, ale je tak drahá, že si ji ne každý může v dostatku dovolit.

Z uvedeného je patrné, že příčiny energetické chudoby v ČR jsou v elektřině a v zemním plynu dvojí, a tvrzení vládních činitelů, že jde obecně o „ceny energií“, nejsou relevantní. Na reálné riziko zemního plynu jsou takto nabalovány cenotvorby v elektřině, které nám Evropská unie nepřikazuje5.

Bezpečnostní riziko
Válka na Ukrajině je skutečná. Pokud se obáváme jaderného konfliktu, formálně už započal: útok konvenčními zbraněmi na jaderné zařízení je podle mezinárodních norem považován za vyhlášení války jaderné. V takové situaci by se mělo obyvatelstvo, rodiny ale i města a kraje připravovat na možné důsledky pokračující války u sousedů, nikoli nakupovat doma vyrobenou elektřinu za keťasské6 ceny: nemocnice budou mít o to méně zdravotního materiálu a rodiny si při takové drahotě nepořídí ani zásobu náhradního paliva pro případ výpadku ruského plynu. Lehkovážná prohlášení politiků v době ohrožení státu vedoucí na jedné straně k bagatelizaci rizika bezpečnosti dodávek zemního plynu (tepla) a obhajoby uměle vyvolané energetické chudoby, které v jiných zemí EU nemají obdoby, jsou trestuhodná, podobně i absence ochrany spotřebitele ze strany ERÚ.

Vystupme z Evropy?
Ne, buďme Evropané a chovejme se v jako jiných zemích, a ne jako malý národ v područí burz a politiků nezodpovědně tolerujících nebo i podporujících zvyšování rizika energetické chudoby. V oblasti elektřiny jsme energetickou velmocí uměle zavádějící energetickou chudobu, které bychom se mohli účinně bránit, jako to dělají v jiných zemích. Česká republika má stále nadprodukci vlastní levné elektřiny a ve srovnání s kupní silou její nejdražší ceny v Evropě. Ochranu spotřebitele nechali naši politici nahradit diktátem zahraniční burzy a zodpovědná autorita (ERÚ) nekoná svojí funkci ochrany spotřebitele. V oblasti zemního plynu jsme jednou z mála malých evropských zemí závislých 100 % na ruském zemním plynu. Česká republika je pak jedinou evropskou zemí, která nemá s nikým dlouhodobý kontrakt na zemní plyn. Pokud je v Evropě druhá takové země, bylo by asi dobré, aby nám naše politická reprezentace ukázala takový vhodný příklad. V opačném případě vyvolává situace reálnou obavu odborníků, že jsme se transformovali do rizikové země okupované ruským plynem dodávaným překupníky bez dlouhodobého kontraktu, která u toho lehkovážně zdražuje a rozprodává levnou domácí elektřinu pro vlastní lidi na německé burze a nechává ji draze nazpět předprodávat vlastním rodinám, nemocnicím a likviduje s tím průmysl. Optimální řešením v takové situaci by přeci bylo dát v tuzemsku elektřinu za přijatelné ceny a nadprodukce elektřiny:

(1) draho prodat na burze;
(2) anebo ji vyměnit se sousedním státem na zásoby ruského plynu;
(3) a v případě nouze ji použit na teplo v zimě.

Z uvedeného vyplývá, že podobně jako není jisté, že můžeme zemní plyn na našem území zodpovědně považovat za strategickou rezervu České republiky, protože je v případě, že patří německým obchodníkům, považována za strategickou rezervu německou, není možno ani v situaci, kdy nevíme, jestli nebudeme potřebovat přebývající elektřinu na topení, ji slibovat s vládními garancemi na spekulativní burzovní operace (finanční futures). Pak bychom dopadli tak, že při použití elektřiny pro krizové vytápění bychom to museli s podporou státu z našich daní spekulantům zaplatit a pak zase přemýšlet, jak je složitě zdanit „válečnou“ daní.

Poznámka k jaderné bezpečnosti
Naše dva zdroje, Dukovany a Temelín, jsou sice postaveny na ruské technologii, ale nikdo z válčících stran, Rusko ani Ukrajina, je neovládají. Situace v Záporoží se tedy u nás v dané situaci opakovat nemůže, avšak na bezpečnost je třeba nadále dbát.

Manažerské shrnutí hlavních nesmyslů
(1) Máme všeobecný nedostatek energie anebo nám hrozí (důvod inflace a zdražování). 
Můžeme mít nedostatek zemního plynu, elektřiny stále budeme mít nadbytek a nelze ji vyvézt.

(2) Elektřinu nám zdražil Putin.
Elektrické soustavy EU a Ruska nejsou galvanicky propojeny, z Ruska elektřinu ani nemůžeme dovézt.
Putin může zdražit pouze zemní plyn, ale z toho u nás vyrábíme elektřiny pouze zanedbatelné množství a bez něj bychom se obešli.

(3) Úsporami topení přečkáme nedodávky zemního plynu.
Kdybychom měli plné zásobníky, přečkáme v pohodě zimu. Problém je, že jsou ty zásobníky pouze na našem území, patří německé společnosti a je v nich zemní plyn patřící obchodníkům, převážně německým. Tedy by taková situace vedla minimálně k mezinárodní arbitráži, ve kterých Česká republika obvykle velké úspěchy nemá.
Státní hmotné rezervy postačí na necelé dva týdny, v zimní topné sezóně zhruba na týden. Pokud uspoříme v zimě 15 procent na vytápění, uspoříme 15 procent zemního plynu, a ne třeba 50 procent nebo více. Úsporami topení ze státních hmotných rezerv prodloužíme topnou sezónu v zimě cca o dva dny.

(4) V zásobnících máme 70 % zemního plynu, takže můžeme ten plyn zestátnit a v zimě si s ním topit.
Viz předchozí bod. Pokud ovšem německá vláda deklaruje, že by nám v takové situaci dala k úhradě pozastavení německé ekonomiky, jde o konfliktní situaci. Lepším řešením je mít vlastní plyn anebo jej měnit za nadprodukci elektřiny.

(5) Prodáváme elektřinu do Německa (na burzu) a pak ji z Německa za násobné ceny kupujeme zpátky.
V podstatě ano, ale většina té elektřiny ve skutečnosti neopustí území státu. Funguje to podobně jako lehké topné oleje s tím, že jde o tuzemskou produkci českých elektráren pro tuzemskou spotřebu přeprodávanou za ty nejdražší německé ceny.

(6) Vysoké ceny a německou burzu nám přikázala Evropská Unie.
Evropská unie pouze určuje tržní uspořádání, tedy oddělení sítí a dodávek, a žádnou burzu ani cenu nám nikdo neurčil. Společnost ČEZ nikdo v Bruselu nenutí prodávat elektřinu nemocnicím na této burze a ani za její ceny.
Kdyby se odběratelé za pomoci státu dohodli na rozumnější ceně, musela by tato společnost s péčí řádného hospodáře prodávat v tuzemsku za ceny přijatelné, protože jinak by to neprodala a nemá to kam dodat.  
Problém je, že namísto ochrany spotřebitelů půjčuje stát nesystémově na burzovní garance na spekulativní obchody7 (finanční futures). Pokud se politici ohánějí tržními pravidla evropské energetiky, jde v tomto případě o hrubou deformaci trhu. Na prevenci energetické chudoby v elektřině má toto vliv opačný.

(7) Namísto zemního plynu použijeme obnovitelné zdroje energie.
Díky neprozíravé politice máme sice „solární barony“, ale jsem po deseti letech na polovině evropského průměru ve fotovoltaice, střehách bytových domů jsou kvůli odmítání legislativy EU prázdné a domácí energetická zařízení většinou neumí fungovat samostatně. Způsobeno především nečinností ERÚ v rozporu s energetikami koncepty a podporou EU, letošní zimu to už nedostavíme.

Doporučení pro politiky v obcích a krajích
Rozlišovat mezi elektřinou a zemním plynem, první je v Evropě neobvyklá politika státu při ochraně spotřebitele a správě státní společnosti a pravidel trhu8, druhé je nadnárodní riziko.

Napříč politickým spektrem odmítnout politiku zdražování tuzemské elektřiny pro tuzemské spotřebitele. Pokud nemáme jednotný postup, prohlásit takové dění za „nepřijatelné“ a zastat se voličů s tím, že proti takové nepřijatelnosti budeme bojovat, nikoli že v nemocnici zarazíme rentgeny a ve školách nebudeme svítit.

Pokud má obec jakýkoli energetický koncept (kraj má povinnou energetickou koncepci), jsou úspory její součástí v případě rozumného přidělování energie je možné částečně snižovat hodnoty vybrané spotřeby.

Nenechat se vmanipulovat do směšování tolerance k nehoráznému zdražování elektřiny a přípravě na problém s dodávkami zemního plynu. Jsou to dvě technicky odlišné věci, jejich spojováním spekulanti nejčastěji matou obce a kraje „nákupy na burze“.

Rozsáhlejší nedodávky zemního plynu se nadají řešit omezováním teplot v místnostech, protože v takovém případě není čím topit vůbec. Je zodpovědností vlády, aby řekla, jaké má skutečné zásoby, reálné scénáře a bychom se na ně připravili. Snížením teploty v kanceláři to opravdu není.

Přestože odborníci považují politiku nechat zdražovat elektřinu a kompenzovat důsledky (nechat ublížit spotřebiteli bez ochrany a část prostředků refundovat), není schopna ani „rozdělit žebračenky“. Přitom má státní společnosti Operátora trhu (spravován MPO), kde je evidováno každé odběrné místo a jeho odběr, tedy by to šlo velmi snadno. I z toho je zjevné, že jde o mlhavé sliby a nikoli reálný scénář alternativního řešení energetické chudoby.

Opakování z textu: Při výše uvedené situaci budeme u obyvatel potřebovat především důvěru a respekt, abychom společně celou situaci ustáli. Důvěru a respekt určitě nevzbudí ani schvalování vládní politiky nedůvodného zdražování „burzovní“ elektřiny, ani pobíhání v něčím obýváku a měření, zda tam mají 18/ anebo 19 stupňů. A tu důvěru a respekt budeme možná pokračovat napříč politickým spektrem u obyčejných lidí, zejména pokud se ocitnou nikoli jen v energetické chudobě, ale v nouzovém stavu.

Poděkování
Autoři děkuji za rady a recenzi RNDr. Václavu Cílkovi, CSc, a generálu Miroslavu Štěpánovi



Člen odborné pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím“
2 Podrobný popis řazení zdrojů v Elektrizační soustavě České republiky není předmětem tohoto textu
3 Zdroj: odborná pracovní skupiny „Energie není luxusním zbožím.“
4 V tomto existuje pro zájemce specializované publikace nakladatelství Academia autorů Václav Cílek, Miroslav Štěpán, Hynek Beran, Pavel Hrzina „Pravidla krizového chování“, k dispozici volně i k elektronickému stažení.
5 Názor energetických odborníků a univerzitní veřejnosti je publikován například zde: https://energyhub.eu/cs/articles/613372/zavery-jarni-konference-aem-2022
6 Pojem je vysvětlen například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ke%C5%A5asen%C3%AD
7 Finanční futures namísto reálných forwardů
8 Vyrábíme elektřinu za 1000 až 2000 korun pro jednu rodinu ročně a 20 procent produkce vyvážíme, tak komu chce vláda přidat těch 5000 a vybírat od rodin 20 000? Kde ty peníze skončí, kolik překupníkům na burze a kolik ve státním rozpočtu