Vyjádření obhájce hejtmana Martina Půty

Obsah dohod o vině a trestu mezi Metrostavem a Metrostavem Infrastructure (dále pro obě firmy jen M a MI) a státním zástupcem, sjednané 20. 10. 2023

Statutární zástupci M a MI (dva za každou ze společností) se v dohodě přiznávají ke skutkům, který obžaloba uvedla (bod obžaloby 6.3.), včetně obvinění z předání úplatku Martinu Půtovi ve výši 530 tisíc korun.

Komentář prof. Gřivny: „Podstata dohody o vině a trestu znamená, že se obviněný může přiznat jen k tomu skutku, který je popsán v obžalobě. Nelze některé části vypouštět a jiné doplnit. Musí přijmout, jak je skutek popsán, a to do posledního slova, i kdyby s některou částí nesouhlasil. Metrostav a Metrostav Infrastructure se proto pouze přihlásily k tomu, co už napsal státní zástupce. Žádná nová tvrzení ani důkaz, pokud vím, nepředložily.“

Trest navržený státním zástupcem pro M a MI obsahuje pokutu ve výši cca 55 milionů korun a zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na tři roky. Jde o souhrnný trest za aktuální soudní případ a všechny předešlé soudní případy, ve kterých byly společnosti Metrostav a Metrostav Infrastructure odsouzeny.

Obsah právního vyjádření právních zástupců Martina Půty k dohodě o vině a trestu

Podle prof. Gřivny je dohoda o vině a trestu nezákonná, protože porušuje trestní řád hned v několika paragrafech. Proto ve svém vyjádření navrhuje soudu, aby ji neschválil, a to na základě především následujících důvodů:

  1. Prohlášení o vině („přiznání“) učinily za M a MI osoby, které se podle obžaloby trestné činnosti nedopustily a nemohou o ní nic vědět. V době údajného skutku dokonce ani nebyly členy statutárních orgánů M a MI, těmi se staly až v průběhu řízení (v letech 2020 resp. 2021) před soudem (v Liberci). Proto považujeme jejich prohlášení o vině za nepravdivé a účelové.

    Účelovost dohody vidíme ve snaze Metrostavu dosáhnout pro sebe a Metrostav Infrastructure co nejnižšího souhrnného trestu, aby se obě firmy mohly co nejdříve opět účastnit veřejných zakázek.

    Komentář prof. Gřivny: „Z rozhodnutí jiných soudů založených ve spisu podle všeho vyplývá, že navrhovaný souhrnný trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejné soutěži na tři roky je stejný, jaký začal pro Metrostav i Metrostav Infrastructure platit již v červnu roku 2022. Současný souhrnný návrh trestu od státního zástupce tedy existující zákaz účasti na veřejných zakázkách pro M a MI nijak neprodlužuje a měl by pravděpodobně vypršet příští rok v červnu.“

  2. Dohoda o vině a trestu může být sjednána pouze v případě, že je do značné míry v souladu s vývojem dokazování v hlavním líčení, což v případě Martina Půty není. V rámci hlavního líčení a dokazování nebyly prezentovány žádné důkazy (výpovědi svědků a obžalovaných, listinné důkazy, odposlechy), že by Martinu Půtovi byl nabídnut úplatek nebo že by byl předán. A to včetně výpovědí lokálních manažerů Metrostavu, Jana Petráně a Jaroslava Stuchlíka, za které se statutární zástupci Metrostavu, kteří dohodu podepsali, „přiznávají“.

  3. Z pohledu procedurálního porušuje sjednaná dohoda o vině a trestu trestní řád z toho důvodu, že byla sjednána fakticky až na konci dokazování v hlavním líčení (byť je nyní hlavní líčení přerušeno na neurčito, všechny podstatné důkazy již byly provedeny). Novela trestního řádu č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. října 2020 umožňuje, podle našeho právního názoru, sjednání dohody o vině a trestu pouze do zahájení dokazování, nikoli v jeho pozdější fázi, zejména jsou-li ve vztahu k předmětnému skutku provedeny všechny důkazy jako v tomto případě. Tento závěr potvrdil v minimálně v jednom svém rozhodnutí i Nejvyšší soud.

Další průběh rozhodování

Soudce libereckého soudu, Pavel Pachner, může nyní rozhodnout dvěma způsoby. Buď vyčlení trestní věc Metrostavu a Metrostavu Infrastructure do samostatného jednání a rozhodne o schválení či neschválení dohody, nebo může rozhodnout i v rámci běžícího hlavního líčení (v tom případě by však mohl pouze odmítnout schválení dohody). Vyčlenění do samostatného jednání by mohlo proběhnout v řádu měsíců, kdy by soudce mohl vypsat termín dalšího hlavního líčení, nelze odhadnout.