Dnes máme příležitost vzpomenout na naše vlastence, kteří nasazovali své životy za svobodu naší země. Je třeba vzpomenout legionářů Československé dobrovolnické armády – jejich odhodlání, s nímž šli do bitev ve Francii, u Zborova nebo v Itálii. Téměř stotisícová armáda legionářů přispěla k ukončení první světové války a stala se v roce 1918 základem armády samostatného Československa. Po více než sto letech bychom ale neměli zapomenout ani na všechny vojáky padlé v c. a k. uniformách, jejichž jména můžeme číst na pomnících téměř v každém městě nebo vesnici naší země.
S novým samostatným Československem spojili legionáři své naděje a představy, podíleli se na budování první republiky a armády, která měla bránit její hranice a suverenitu země. Asi jen málokdo by si v listopadu 1918 připustil, že z míru, který byl vykoupen tak nezměrným utrpením a životy miliónů lidí, se bude svět těšit pouze dvacet let, pouze po dobu jedné generace. Mnichovský pokus našich spojenců zachránit mír politickou dohodou s diktátorem byl odsouzen k neúspěchu a naši vojáci opouštěli pohraniční pevnosti a svoje posádky s hořkostí a pocitem bezmoci.
Pro řadu z nich to byl první krok k odchodu do zahraničí, kde mohli se zbraní v ruce bojovat proti fašistickému Německu. V bitvách druhé světové války více než deset tisíc těchto vlastenců položilo život za svobodné Československo. Řada dalších lidí bojovala proti okupaci v domácím odboji, často v situacích, které byly téměř beznadějné. Samostatnou a tragickou kapitolou našich dějin je to, jak bylo s hrdiny západního odboje zacházeno po roce 1948, v době komunistické totality. Perzekuce, věznění, popravy, nucený exil. To byla odměna za službu vlasti, za přesvědčení, že vojenská přísaha zavazuje.
Ani dnes nežijeme ve světě, který by nekladl nároky na naši schopnost chránit suverenitu, svobodu a demokracii. Hrozby se mění, vojáci naší armády jsou v rámci NATO nasazováni ve společných misích a 29 z nich v těchto operacích v různých částech světa položilo svoje životy. Některé z nich jste nejspíš znali a také na jejich jména a osudy je dobré dnes vzpomenout. V posledních dnech jsme svědky vojenské operace, během které se zatím nestřílí, ale na polsko-běloruské hranici je pomocí uprchlíků testována schopnost bránit hranice společného evropského prostoru.
Každá samostatná a nezávislá země armádu potřebuje, chtěl bych proto vám všem poděkovat za vaše rozhodnutí složit vojenskou přísahu a naší zemi ve vojenské uniformě sloužit. Nejenom kvůli vnějším hrozbám, ale také pro mimořádné situace a neštěstí, které nás potkávají a jejich zvládnutí by bez nasazení sil a prostředků armády bylo složité. Povodně, hurikán a v posledních dvou letech pandemie, která změnila naše životy a kterou by naše nemocnice bez vaší podpory a pomoci nezvládly. Ukazuje se, jak je důležitá spolupráce všech složek IZS a proto jsme rád, že na dnešním nástupu mohu již tradičně udělit medaile za záchranu života a také práci pro Liberecký kraje v řadách složek IZS.
Ani dnes neplatí vojenská přísaha méně, ani dnes není Den válečných veteránů pouhou připomínkou minulých bitev. Ani dnes se neobejdeme bez odhodlání, víry ve svobodu a bez potřeby ji vždy s největším nasazením chránit. Končím svůj projev s výrazem úcty a poděkování vojákům, veteránům, všem, jimž věrnost vlasti a obrana svobody a demokracie byla a je celoživotní přísahou, byla a je nejvyšší hodnotou.
Martin Půta
hejtman Libereckého kraje
