Končící předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Rafaj dnes zneužil web této ctihodné instituce k vyřizování osobních účtů a navíc se ve svém tiskovém prohlášení buď mýlí, nebo přímo lže (odkaz na text zde). Rozsudek Nejvyššího správního soudu není pravomocný, pouze vrací projednání zpět ke Krajskému soudu v Brně.
Osobní výzva pana Rafaje k mému odstoupení, která v tiskové zprávě také zaznívá, je hloupá a trapná. Můj mandát hejtmana končí za tři dny, do funkce nejsem na rozdíl předsedy ÚOHS jmenován, ale volen krajským zastupitelstvem. V úterý 3. 11. 2020 budou o funkci hejtmana Libereckého kraje pro volební období 2020 – 2024 znovu rozhodovat krajští zastupitelé.
Pokud získám potřetí jejich důvěru, budu dál usilovat o to, aby významnou část autobusové dopravy v kraji zajišťoval vnitřní dopravce Libereckého kraje. Více než 300 milionů korun, které Liberecký kraj ročně na zajištění autobusové dopravy vynakládá, chceme mít navzdory všem tlakům dopravní mafie a rozhodování ÚOHS pod kontrolou.
Pan Rafaj bohužel v posledních letech několikrát poškodil dobré jméno ÚOHS. Podle veřejně dostupných informací a také názoru vyšetřovatelů Policie ČR si užíval benefitů od společnosti BusLine o jejichž kauzách ÚOHS opakovaně rozhodoval a tím jednoznačně selhal jako nezávislý šéf nezávislé instituce, která má hájit veřejný zájem.
Jsem proto rád, že byl na základě návrhu premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka přesvědčen presidentem republiky Milošem Zemanem a k 1. 12. 2020 odstoupil z funkce předsedy ÚOHS. Pevně věřím, že uvedené tři ústavní činitele k odstoupení z jejich funkcí na stránkách ÚOHS vyzývat nebude. Společně s neziskovými organizacemi a Ústeckým krajem, které k jeho odvolání také vyzývaly, se budu těšit na nového předsedu této instituce.
Podle právních zástupců Libereckého kraje je argumentace nejvyššího správního soudu (NSS) v odůvodnění zmiňovaného rozsudku založena pouze na formálním jazykovém výkladu k textu zákona. Takový přístup je u NSS nestandardní a neodpovídá ani ustálenému výkladu Ústavního soudu, který ve svých nálezech opakovaně zdůraznil, že jazyková interpretace představuje pouze prvotní nahlížení na smysl právní normy.
Důležitější je právě výklad smyslem a účelem právní úpravy, o kterém v daném případě není žádných pochyb. NSS navíc téměř vůbec nezohlednil naše právní argumenty a ani se s nimi řádně nevypořádal. Další postup v celé záležitosti bude takový, že Krajský soud v Brně bude rozhodovat opětovně ve věci „nákupu akcií“. Krajský soud v Brně je nicméně do značné míry vázán právním názorem NSS. Vyčkáme na jeho rozsudek, který bude možné následně napadnout znovu kasační stížností. Zároveň analyzujeme možnost obrátit se v této precedenční věci na Ústavní soud.