Blíží se krajské volby a stále častěji jsem tázán na události, které vedly k mému obvinění z přijetí úplatku. Snažím se všem odpovědět, ale někdy není na vysvětlení dostatek času. Proto jsem se rozhodl dát na svoje webové stránky popis toho, co se stalo, jak jsem vývoj kolem rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény zažil a vnímal já.
V samostatném článku najdete také některé komplikovanější otázky, které dostávám, a odpovědi na ně. Pokud někomu z vás bude připadat text mého vysvětlení příliš dlouhý, v otázkách a odpovědích najdete to nejdůležitější.
Projekt rekonstrukce kostela svaté Máří Magdalény jsem zdědil ve chvíli, kdy jsme v roce 2012 vyhráli krajské volby a já se jako nový hejtman stal předsedou Regionální rady regionu Severovýchod, která má evropské dotace na starosti.
Šlo o dotační projekt, který v roce 2010 schválilo město Liberec. Měl zachránit významnou architektonickou památku a měl velký význam pro úspěch celého Integrovaného plánu rozvoje města Liberce; ten byl klíčovým podkladem pro čerpání evropských dotací na rozvoj města.
Já osobně jsem jej zpočátku považoval za rizikový, protože v něm aktivně figuroval pan Zeronik, již v té době odsouzený za podvod, což byla informace veřejně dostupná. Pan Zeronik ale z projektu odešel a v obecně prospěšné společnosti GEPO, která o dotaci požádala, posílil svůj vliv Metrostav, který jako zakladatele této obecně prospěšné společnosti prosadil pana architekta Ladislava Davida. Metrostav zároveň sám financoval rekonstrukci kostela, což také zaručovalo, že projekt bude dokončen.
Když se na to tedy podíváte z mého pohledu, tak šlo o projekt, který Liberec chtěl a podporoval, který zachraňoval chátrající architektonickou památku, který byl významný pro čerpání evropských peněz městem Libercem, který byl pod kontrolou Metrostavu, tedy velké české stavební firmy, a kde byla záruka, že bude dokončen i bez čerpání dotačních peněz. To jsou důvody, proč bych projekt podporoval, i kdyby mě pánové z Metrostavu nikdy neoslovili. Podporoval bych jej jako hejtman Libereckého kraje, protože Liberec jej chtěl a potřeboval a protože obhajovat a prosazovat dotační projekty v regionální radě regionu Severovýchod byl můj úkol.
Co se týče pochybností o udržitelnosti projektu, tak říkám, že z tohoto úhlu pohledu je každý projekt rizikový, zvláště od doby, kdy si o dotace mohou žádat obecně prospěšné společnosti. Nikdy nemůžete dopředu říct, která o.p.s. bude nebo nebude schopná po pět let vykonávat ty činnosti, ke kterým se zavázala. V tomto případě ale bylo důležité, že kdyby se v budoucnosti o.p.s. GEPO nepodařilo projekt, tak jak byl navržený, udržet (a nesplnila tak požadavky operačního programu), pořád zůstane něco hmatatelného. Pořád tady bude opravená památka, která Liberec léta hyzdila.
Jestli si policie myslí, že evropské dotační projekty se schvalují tak nějak automaticky, tak se mýlí. O každém projektu je potřeba jednat, dohadovat se a domlouvat s ostatními hejtmany. To je práce, do které musíte vložit spoustu času a energie. A já, když něco dělám, tak to dělám pořádně. To, že někomu vynadáte do telefonu, taktizujete při jednání s kolegy hejtmany v Radě regionu nebo se dohadujete, kdo projekt bude obhajovat za Liberec, to všechno k tomu patří.
Pokud jde o pány Stuchlíka a Petráně z Metrostavu, to je smutná historie. Poznal jsem je jako starosta Hrádku nad Nisou, kde v roce 2009 Metrostav v otevřené soutěži vyhrál projekt revitalizace historického centra. Později nám za Metrostav poslali na pomoc lidi a stroje po bleskové povodni v roce 2010. To jsou věci, které se vám vryjí do paměti. Od té doby jsme se stýkali a považoval jsem je za přátele. To, že mne oslovili ohledně rekonstrukce kostela Máří Magdaleny, mne proto nepřekvapilo. Požádali mne o podporu projektu a já jsem jim vyhověl. Jak už jsem napsal, já bych ten projekt ze spousty důvodů podporoval tak jako tak. Nepotřebovali mne uplácet a museli vědět, že kdyby mi nabídli peníze, byl by mezi námi konec.
Nechci hodnotit, co kolem tohoto projektu oba pánové dělali nebo nedělali, a už vůbec nechci hodnotit aktivity dalších obviněných, z nichž většinu vůbec neznám. Ale to, že mne údajně napsali do nějaké tabulky, byl podraz. Nevím, proč to udělali, nevím, co s těmi penězi, které měly být podle výkladu policie určeny pro mne, chtěli udělat, a ani nevím, zda ten Nejvyšší jsem opravdu já. Každému musí být jasné, že chtít podplatit mne nebo Korytáře je pitomost, že to nemysleli vážně. A odposlechy dokonce dokazují, že peníze Korytářovi nechtěli dát, chtěli je jen vykázat svým nadřízeným jako předané. I já jsem se mohl stát obětí této jejich strategie.
Když za mnou pánové Stuchlík a Petráň na podzim 2013 přišli, abych podpořil změnu financování rekonstrukce kostela na průběžné, dlouho jsme návrh projednávali s pracovníky Úřadu RR. Nakonec jsem souhlasil, protože to bylo z pohledu kontroly projektu v tu dobu pro nás již výhodné. Zvenčí bylo vidět, že rekonstrukce úspěšně pokračuje, byla opravená střecha a velká část fasády, ale jistotu jsme neměli. A důkladnou a podrobnou kontrolu prostavěných peněz můžete na stavbu poslat až v okamžiku, kdy žadatel o dotaci požádá o proplacení nějaké částky. Takže když výbor drtivou většinou odhlasoval přechod na průběžné placení, dostali jsme za to možnost, že před první platbou si stavbu důkladně zkontrolujeme i zevnitř. Nic jsme neriskovali. Kdyby se nám něco nelíbilo, peníze bychom neposlali.
Všechny spekulace, ať již policie nebo pánů z Metrostavu, že jsem podporu změny financování projektu vyměnil za splátku jakéhosi dluhu pro Jaromíra Dolanského, jsou nesmyslné. Panu Dolanskému jsem nic nedlužil a on pro mě nic nedělal. Pana Dolanského jsem potkal poprvé v roce 2009, kdy žádal kraj o finanční příspěvek na mobilní nemocnici na Haiti, se mnou jednal jako s jedním z opozičních zastupitelů, a pak shodou okolností taky při povodni v roce 2010, kdy do Hrádku přivezl pomoc (auta a dobrovolníky) za společnost Hand for Help. Od té doby za mnou čas od času chodil a své názory na dění v Liberci. Nic jsem mu za to neplatil. Byly to věci, které jsem si mohl vyslechnout v každé hospodě. Ale když už neměl ani na jídlo a požádal mne o pomoc, tak jsem se mu pokusil najít práci. Nebyl by první, komu bych práci sehnal. Vzhledem k tomu, že před tím pracoval pro Metrostav, přimluvil jsem se za něj právě u nich. Tvrdil mi, že může dělat stavební dozor. To, že se nakonec s Metrostavem nedohodl, že jim možná vykládal nějaké pohádky, aby na ně zatlačil, to je špatně a to mě dneska poškozuje. Je tedy pravda, že jsem je požádal, aby ho zaměstnali, pokud to bude možné, ale rozhodně to nemělo žádný vliv na mé rozhodování související s projektem rekonstrukce kostela.
Rozhodně nemohu také souhlasit s tvrzením policie, že jsem „nechal schválit usnesení“ nebo „zajistil schválení“ něčeho. Při hlasování ve výboru RR jsem měl jeden hlas, tako jako všech ostatních 24 členů výboru. Většinu z nich ani neznám, jsou z jiných krajů. Názor členů výboru jsem mohl ovlivnit jen argumenty, a to jsem dělal. Předkládání argumentů, jejich obhajoba a vyvracení případných protiargumentů je základní princip demokratické správy obce, kraje nebo země a považuji za absurdní, aby byl kdokoliv za takovou věc stíhán.
Kolem toho případu se objevila řada dílčích informací, které unikly z policejních spisů a které mne poškozují. Jsou to informace, které navozují dojem, že jsem opravdu spáchal trestný čin. A přitom jsou to skutečnosti vytržené z kontextu, věci, které jsou normální. Jde například o zdůrazňování toho, že jsem se s lidmi z Metrostavu scházel na pumpách. To by bylo podezřelé, kdybych se na pumpách scházel jenom s nimi. Ale pro mne to byla běžná věc, vzhledem k ranní dopravní situaci pro mě často bylo výhodné sejít se s někým po cestě, na cestě do práce nebo na služebních cestách do Prahy, Pardubic. Myslím, že takové schůzky alespoň čas od času absolvuje mnoho lidí. Takto jsem se scházel s řadou osob, například s panem Slámou, bývalým ředitelem turnovské nemocnice, se kterým jsme na pumpě asi dvakrát nebo třikrát řešili fúzi turnovské a liberecké nemocnice. Schůzky na čerpací stanici mi sjednávaly dokonce mé asistentky, které mi dávají časový plán schůzek dohromady. Celý svůj diář jsem ostatně policii v roce 2014 dal k dispozici, nemám co tajit.
Nebo informace, že jsem byl na hokeji ve skyboxu na pozvání lidí z Metrostavu, že jsme spolu jednali i v Praze. Potkávat se s politiky, podnikateli, zástupci občanských iniciativ, sportovci a tak dále, to je prostě součást práce hejtmana. Nemůžete pracovat tak, že sedíte na úřadě a nevystrčíte nos.
Nebo ta věc, že jsem chtěl, aby si svůj projekt přestavby kostela a další projekty libereckého IPRM na regionální radu jela obhajovat primátorka paní Rosenbergová, a ne její náměstek Lukáš Martin. To není žádná manipulace s rozhodnutím regionální rady. To je logická věc, že když jde Liberci o hodně, tak na jednání s hejtmany přijede paní primátorka. Hradec Králové nebo Pardubice byly také zastoupeny primátory, a to přitom tato města neměla zdaleka tolik problémových projektů jako Liberec.
Nebo útržky odposlechů, kde nemluvím zrovna spisovně a které se dostaly do médií. Nejsem kluk z nedělní školy, a když se rozčílím, používám i vulgární slovník, jako většina z nás. To ale neznamená, že kradu nebo beru úplatky.
A ještě bych chtěl říct jednu důležitou věc: když si kdokoliv přečte obvinění, které sepsala policie, musí říct: Bože, do čeho se to ten Půta namočil, to neviděl, co se děje? To neviděl, co ten Metrostav a ti šíbři okolo vymýšlejí? Já tomu rozumím, ale je třeba si uvědomit dvě věci:
Za prvé, je to sdělení obvinění sepsané policií, která má podezření na trestný čin a všechny důkazy nebo domněnky formuluje tak, aby přesvědčila státního zástupce a soud, že trestný čin se stal. To není objektivní posouzení reality nebo objektivní hledání pravdy. Sdělení obvinění je ve skutečnosti fabulace policie a teprve soud řekne, zda policie má pro svůj názor dostatečné důkazy, nebo zda je nemá.
A za druhé je podstatné, že toto obvinění je pohled zpět, ale v době, kdy se o projektu jednalo, jsem já nic nevěděl o zákulisních jednáních, která podle policie pánové z Metrostavu a další lidé vedli. O čem si povídali, co si říkali o mně. Pokud bych to věděl, samozřejmě bych udělal příslušné kroky, například podal trestní oznámení, jak jsem to udělal v případě 2 nebo 3 jiných projektů (například lázně v Chrastavě, projekt hotelu Praha). Z mého pohledu šlo o jeden z mnoha projektů financovaných z evropských peněz, který provázely podobné problémy jako řadu jiných projektů. Nemůžete vědět, co je schované pod povrchem. Rozhodujete se na základě dílčích informací, které jsou v danou chvíli k dispozici. Žádný úplatek jsem za toto své jednání nikdy nedostal, ani mi jej nikdo neslíbil, žádného trestněprávního jednání jsem se podle svého názoru nedopustil.
Martin Půta
