Dámy a pánové, krásný dobrý večer,
byl jsem upozorněn na to, že pokud má tento prostor akusticky fungovat, mám mluvit pomalu. Což je pro mě opravdu těžké, ale budu se snažit. Chci přivítat paní senátorku, paní poslankyně, pány poslance, všechny vás, milé a vážené hosty a všechny z vás, kteří ještě přijdete k nám na podium. Protože dnešní večer je oslava dlouholeté, vytrvalé, pravidelné a nezištné práce. Osobnosti Libereckého kraje se letos udělují už po dvacáté. Je to velký kus času a já jsem si také uvědomil, že velkou část toho velkého kusu času tady na začátku k vám hovořím já. A musím říct, že pokaždé až do poslední vteřiny, než se tam dole zdvihnu ze židle, úplně přesně nevím, o čem budu mluvit. Projevy si nepíšu. Chci mluvit nejen o 28. říjnu, pro mě osobně hlavním svátku této země, ale rád bych také mluvil o lidech, které tady ještě dneska uvidíte.
A když mluvíme o první republice, o předválečném Československu, tak se podle mého názoru vůbec, ale vůbec nemůžeme obejít alespoň bez pár slov prvního prezidenta, zakladatele československé republiky. „Svět stál a stojí na práci. Ne náladě. Svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.“ A já myslím, že všichni, kteří v těch minulých dvaceti letech byli oceněni, všichni muži, všechny dámy a také všechny dámy a muži, kteří budou oceněni dnes, tady ten Masarykův citát naplňují do posledního slova. V těch posledních dvaceti letech nejenom v tomto sále, ale předtím i v budově Severočeského muzea, získalo Poctu hejtmana Libereckého kraje 156 osobností. Myslím, že pro české prostředí je trochu typické, že 130 z těchto osobností byli muži a jen 26 ženy. Byli to lidé, kteří se zasloužili nejenom o tento kraj, o tento region, o toto město, ale i o celou Českou republiku. Řada z nich už tady mezi námi není.
Já mám na těch minulých třináct let opravdu několik krásných vzpomínek. Třeba když René Roubíček, sklářský mistr a umělec, přišel tady k pianu a asi deset minut úplně mimo program na to piano hrál, protože to uměl úplně skvěle. A nikdo tady v sále neměl úplně tak náladu a ani chuť mu říkat, že už by měl přestat, protože program utíká možná někam jinam než byl původně naplánován. Taky se ještě pamatuju na to, že tady asi ve čtvrté řadě seděl ve své generálské uniformě pan generál Hnělička, jeden z hrdinů této země. A byla tady celá řada dalších lidí, kteří tady už dneska s námi nejsou, protože běh času ukončil jejich pozemská bytí. Ale zůstávají tady s námi jejich příběhy a jejich jména.
Když mluvíme o oslavách státních svátků, tak ony se samozřejmě mohou odehrát koncertem na Pražském hradě, vystoupením pana prezidenta, předáním státních vyznamenání, které si druhý den okomentují média a první den večer politici, kteří zrovna nejsou prezidenty. A komentují, kdo ještě měl být oceněn a kdo neměl být oceněn. Já ale myslím, že mnohem důležitější je si připomínat dobré a pracovité lidi v každé poslední obci, v každé poslední vesnici. Práce pro druhé je důležitá všude tam, kde žijeme. Chci proto poděkovat nejenom těm, kteří dnes budou oceněni, ale i vám všem ostatním za to, že usilujete o dobré věci všude tam, kde žijete. Že jste nezištní, že umíte být laskaví, protože to jsou věci, které se nedají vyčíslit žádnými penězi, ale fungují a v historii vždy fungovaly.
Poslední měsíc před parlamentními volbami mohla celá řada lidí podlehnout zdání a iluzi, že žijeme ve spálené zemi, ve které nic nefunguje. Já věřím, že je to úplně jinak. V této zemi žije spousta skvělých lidí. Když se podíváte kolem sebe, tak vidíte spoustu příběhů, firem, podnikatelů, učitelů, vědců, lidí, kteří prostě dělají něco dobrého. Věřím, že aspoň tady ten jeden večer budeme schopni mluvit jenom o těch dobrých věcech. Protože je potřeba jimi vyvažovat všechno to, co můžeme číst na sociálních sítích a v titulcích médií.
Další Masarykův citát teď nemám připravený, ale hovoří o tom, že dobrého je na světě víc, jenom to špatné je možná víc vidět a vnímáme ho silněji. Na závěr svého přivítání bych se ještě rád trochu dotkl toho, co máme za sebou a taky před sebou. Další můj oblíbený prezident, tentokrát československý i český, k volbám řekl: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni domluvit se s jinými a nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení. A kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
Děkuju, že jste přišli. Pěkný večer.